Dědictví

Vyprávění ženy o svém manželství, ze svého příjmu hradí většinu výdajů domácnosti, manžel jí přispívá malou částkou

Motto "Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka)

Jmenuji se Jana a vdávala jsem se mladá, přesněji ve dvaceti. Zpočátku jsme žili v domě mých rodičů, ale příliš to nefungovalo, dvě generace narážely na sebe, proto můj manžel sehnal malý byt a my se odstěhovali.

Myslím si, že žiji v tradičním manželství, v němž byste lásku těžko hledali. Prvotní zamilovanost se záhy vytratila a z nás se stali dva lidé, kteří se snaží spolu vyjít, někdy se jen míjejí. Vím, kde spočívá moje chyba. Jsem příliš poddajná a manželovi se v každém případě podvolím. Sice někdy brblám a chci dát najevo, že mám také nějaké slovo, ale v konečné to vzdám, a manžel vítězí.

Mí rodiče zemřeli, nejprve otec a po půl roce i matka. Zbyl po nich dům a nějaké úspory. Vzhledem k tomu, že jsem jejich jediné dítě, zdědila  jsem vše a stala se najednou bohatou. Jmění v řádu dvou milionů. Není to závratné bohatství, přesto mně to přineslo pocit klidu. Dočasný pocit klidu. Můj manžel začal s kalkulacemi. Že by potřeboval nový vůz, vyhlédl si auto za čtyři sta tisíc. I když jsem se bránila, nakonec jsem jeho tlaku povolila a auto jsme si pořídili. Po měsíci je naboural, a protože jsme měli jen povinné ručení a vina byla na manželově straně, zůstali jsme opět bez vozu. Dědictví utrpělo první citelnou ztrátu. Nechci peníze rozházet, chci je uchovat pro dny příští, ale jak vidno, těžko to zvládnu. Manžel zvolil novou taktiku, jak ze mě peníze dostat. Snížil mi peníze na domácnost, přispívá částkou šesti tisíc, což pokryje výdaje na bydlení. Ostatní nechává na mně, přitom ve svém zaměstnání pobírá velmi slušný plat, zatímco můj plat je pod celostátním průměrem. Máme dvě dospívající děti a ty také něco stojí. Když se mi peněz nedostává, mám si prý vybrat, úspor mám dle manžela dost.

Dědictví a peníze vnesly velký nepokoj do našeho vztahu. Uvědomuji si, že jsem se dopustila spousty chyb, pokaždé jsem nechala manžela prosadit, co chtěl, a vždy zohledňoval sebe, já a děti jsme jej nikdy moc nezajímaly. Manželovi jsem pomohla upevnit pocit absolutní moci, cítí se teď ohrožen. Je ohrožen od doby, kdy jsem zdědila peníze, které mi přinesly určitý pocit svobody, nejsem na manželovi finančně závislá, ale nepřeji si, aby z mých peněz profitoval. Když přemýšlím o mezilidských vztazích, nemohu se ubránit dojmu, že v každém vztahu to jeden odnáší. Neznám ve svém okolí manželství či vztah, v němž by jeden neovládal druhého. Přijde mi to jako mocenský boj, jeden vládne a druhý je uzurpován.

Nevěděla jsem, jak si se svou situací poradit, a navštívila jsem proto psychologa. Cítila jsem, že tlak ze strany manžela už nezvládnu. Ve svém věku se chci naučit být pevnější a rozhodnější, chci se naučit, aby mě můj manžel více respektoval, ale je to pro mě hodně těžké. Zatím jsem měla tři sezení, nejsem si ale jista, zda mi psycholog pomůže. Začali jsme mým dětstvím, rozebíráme mámu a tátu, já se nemohu ubránit pocitu, že mám ze života mleté maso na sekanou...