Dalších pět tisíc státních zaměstnanců

Náš rozbujelý státní aparát se má rozrůst o dalších pět tisíc státních zaměstnanců. Jsou to lidé, kteří nic nevyrábějí...

Motto "Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství. (Kazatel 10 - 12, Kletba pošetilosti, 10.17)

Nevím, kdo reguluje počet státních zaměstnanců, ale jde-li člověk na úřad, má pocit, že úředníků je jako divokých prasat. Množí se a hrozí svým přemnožením. A jestli si někdo myslí, že už tomu tak nebude, mýlí se. Můžeme se připravit na další várku. Na další várku těch, kteří nic nevyrábějí a kteří jsou rovněž velkou zátěží pro státní rozpočet. A kdyby to bylo alespoň někde vidět. Kdyby bylo někde vidět, že se zlepšují výkony státních úředníků, kdyby to bylo vidět na zvyšující se úrovni českého školství. Opak je snad pravdou.

I když se ekonomice prozatím daří, lidé to bohužel příliš nepocítí, protože tu budou stále přibývat platby, jež se hradí ze státního rozpočtu. A to jsou peníze na státní zaměstnance.  Pokud jde o politiky, myslím si, že máme přepolitizováno, protože kam jen oko dohlédne, tam na něj vykoukne politik. Na tak malou zemi jich máme přespočet. Počtem obyvatel je naše země srovnatelná s počtem obyvatel New Yorku. Zatímco New York má jen jednoho starostu, my jako země máme přebujelý státní aparát. A to samozřejmě ukrajuje velký krajíc státního rozpočtu. Kdo je vůbec zodpovědný za to, že státních zaměstnanců přibývá jako hub po dešti? V soukromé firmě si každý rozmyslí přijímat nové lidi, ale ve státním se všichni řídí tvrzením "Z cizího krev neteče." A náš státní rozpočet doslova krvácí, až jednoho dne vykrvácí úplně. 

Ve školství uteče tolik peněz, že si to nedovedete ani představit. Umělá zaměstnanost, nadbytečný počet středních škol, platí to i o některých vysokých školách, k tomu můžeme přiřadit nové pozice ve školství. Těmi jsou například asistenti učitele. Děti s poruchami učení či jinak hendikepované nemusí už navštěvovat speciální školy, ale mohou být integrovány do tříd se žáky bez jakýchkoli poruch. Aby mohly zvládat běžnou školní docházku, musí mít k tomu i asistenta učitele. A i asistent něco stojí. Ve školství se točí hodně peněz, bohužel většina ředitelů škol nejsou dobrými manažery a neumí s financemi hospodařit racionálně. I tady platí rčení "Já na bráchu, brácha na mě" či "Po nás potopa." Ve školství mi kolikrát připadalo, jako by se peníze hodily kamsi do stoky.

Nerovnováha. Tu pociťuji stále více. Na jedné straně jsou to přemnožení zaměstnanci veřejného sektoru, jež jsou placeni neúměrně vysoko svým výkonům, na druhé straně jsou to lidé ve výrobě, ve službách, v soukromém sektoru. Ti se během pracovní doby nadřou. jejich produktivita práce je nesrovnatelná se státními zaměstnanci. Ale přesto nebývá jejich práce tolik doceněna jako práce ve státní službě. Tam lze potkávat lidi šedé, lidi bez motivace, lidi s velmi nízkým výkonem, lidi, kteří absolvovali "zvláštní školu šarmu". Někteří z nich dostávají i příspěvek na oblečení, tzv. ošatné, ale nepoznali byste to. Chybí jim povětšinou šarm a elegance. Bývají zpravidla neochotní, velmi pomalí, nepružní, zavaleni papírováním, které nikoho nezajímá. Snad s výjimkou jejich nadřízených, snad s výjimkou úředníků z Bruselu. A po zkušenostech s EU můžeme předpokládat, že k plánovanému navýšení pěti tisíců státních zaměstnanců budou výhledově přibývat další a další. Vše se odvíjí od toho, co v Bruselu opět vymyslí, jakou další zbytečnost, která žádá nové a zbytečné zaměstnance. A to vše bude dávat našemu státnímu rozpočtu zabrat...