Daisy

Vyprávění patnáctileté dívky, studentky kvarty víceletého gymnázia, o své první lásce, jíž se stal její třídní profesor, kterému hrozilo obvinění z ohrožování mravní výchovy

Motto "Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém." (Kazatel, Životní zkušenosti)

Jmenuji se Petra, ale Petr mi začal říkat Daisy a to se mi líbí o mnoho víc. S Petrem jsme dvě "Pé" , jsme jako Pepe jeans, ano, dalo by se říct, že jsme spojené nohavice těsných džín. Před měsícem mi bylo patnáct, a že mám kluka, to také není nic divného. Musím to však opravit. Nemám zas tak běžného kluka, ale jsem zblázněná do svého třídního. Do Petra. Dostali jsme ho na angličtinu v primě, kam jsem přišla celá vyjukaná ze základky. Ani bych tam byla nešla, kdyby mě k tomu nebyla přemluvila má nejlepší kamarádka Sandra. Mámě to bylo šumafuk, jako je jí spousta věcí šumafuk, štěstí, že mám tak bezvadnou kamarádku, s níž si říkáme úplně ta nejtajnější tajemství. Moje máma není špatná, ale jsem s ní sama, ona to těžko snáší a pořád loví nějaké chlapy, pak je vodí domů. Tátu neznám a máma mi nikdy neřekla, kdo je mým tátou. Nemám ho ani v rodném listě. Mně by vůbec nevadilo, kdybych měla jen mámu, protože nesnáším všechny ty rádoby tatínky, kteří jen koukají, aby jim máma uvařila, aby se u nás jen nacpali, a pak se s mámou případně vyspali. 

V primě jsem potkala nové lidi, ale mou nejbližší stále zůstává Sandra. Sedíme spolu v první lavici uprostřed, obě nejsme moc vysoké, je to strategicky dobré místo, protože je většinou učitelé přehlížejí. Ale Petr mě nepřehlížel od první chvíle. Od první chvíle, když vstoupil do naší třídy, hezký muž s pomněnkovýma očima, kterými vás hladil. Měl přirozenou autoritu, už svou výškou všechny převyšoval, pak hlubokým hlasem a každého dokázal usměrnit. Já a Sandra jsme hodně upovídané, ale u Petra jsme obě seděly zticha a dělaly jsme, co jsme měly. Snila jsem o něm od prvního okamžiku. O jeho rukou, že mě jednoho dne obejmou, že si vezme mou dlaň do té své a uchrání mě před celým světem. V pubertě se ze mě stala dívka se zasněnýma očima, dívka, jež sní o naplněné lásce. 

Začalo to někdy v září, když jsme byli v kvartě. Někomu už patnáct bylo, já mám narozeniny v červnu, sice čtrnáctiletá, ale vypadala jsem starší. Jako většina holek v naší třídě. Kluci mě nezajímali, já jsem pořád snila o Petrovi. Jednou jsem za ním šla do kabinetu s omluvenkou, měla jsem na sobě krátkou sukni a tričko s výstřihem. Toho roku bylo krásné babí léto a já jsem měla dozlata opálenou pleť od léta. Když jsem vstoupila do kabinetu, Petr seděl, díval se na mě chvíli tak, že jsme ani jeden nic neříkali. Cítila jsem něco nehmatatelného a myslím si, že i on na tom byl obdobně. Vlastně si to nemyslím, on mi to později přiznal. Přiznal mi, že jsem jej přitahovala, on se všemu samozřejmě bránil. Jednak byl můj třídní, jednak byl ženatý a měl tříletou dceru. Zatímco on ve mně spatřoval nevinnost, já v něm vnímala něco, co mi nebylo v životě dáno. Trochu otce, ale na druhé straně krásného muže.

Poprvé mě políbil po Vánocích. Přišli jsme po prázdninách do školy, já jsem šla do kabinetu pro slovníky, on najednou vstal a objal mě. Já jsem se ničemu nebránila a nechala se houpat v jeho voňavé náruči. "Jsi taková Daisy, sedmikráska malinká, tak krásná," řekl zničeho nic a políbil mě do vlasů. Chvíli jsme jen tak spolu stáli a nedokázali se od sebe odtrhnout, bylo to silnější než my a my si nepřáli, aby to skončilo. Do třídy jsem pak přišla celá rozechvělá, ale neřekla jsem nikomu nic. Cítila jsem, že je to jen moje a Petrovo tajemství. Hodina se nesla v tradičním duchu a ani na něm by nikdo nepoznal, že se něco stalo. Že se začalo něco rodit mezi mnou a jím. "Pane profesore, nerozumím průběhovým časům, mohl byste mi to vysvětlit?" odvážila jsem se. "Samozřejmě, můžeš se zastavit u mě v kabinetě, až skončíš vyučování." Vůbec nevím, co mě to napadlo, proč jsem to řekla. Strašně jsem se styděla a přitom jsem si tolik přála s ním být. Do kabinetu jsem skutečně přišla, chvíli mi gramatiku vysvětloval, pak ustal. Díval se na mě a začal mi hladit po nohou. Nebránila jsem se. Nebránila jsem se, když mě začal hladit po prsou. Bylo mi to příjemné, ještě příjemnější bylo, když mě začal líbat a říkal mi, že mě má rád. 

Začali jsme se setkávat. Ve škole jsme se raději nevyhledávali, aby si toho nikdo nevšiml, scházeli jsme se v parku, který skýtal tolik zákoutí. Tolik zákoutí pro naše polibky, doteky, zrychlený dech. Cítila jsem, jak mu tluče srdce, cítila jsem jeho vzrušený dech a mně se to tolik líbilo. I když mi nebylo ještě patnáct, nepřipadala jsem si jako malá holka, dost jsem si o lásce mezi mužem a ženou přečetla. Viděla i nějaké filmy. Toužila jsem po něm, chtěla jsem poznat, jaké je milování. A chtěla jsem, aby on byl mým prvním. Snila jsem o tom, jaké to bude, oba jsme věděli, že k tomu dojde. Kluci v mém věku mě vůbec nezajímali, snila jsem jen o Petrovi.

V květnu jsme jeli na školní výlet, spali jsme ve stanech. Já se Sandrou, Petr spal sám. Jel s námi jen on, pro nás to byl počátek nové podoby naší lásky. Když Sandra usnula, šla jsem k Petrovi. Nemyslím si, že si toho někdo všiml. Měli jsme to tak domluvené. Že přijdu, abych se konečně stala jeho ženou. Aby mě naučil nové lásce, po níž jsme oba toužili. Někdo říká, že to bývá napoprvé bolestivé, ale já jsem byla na vše připravená. Vše se odvíjelo v naprosté samozřejmosti. Petr si mě položil na záda a zlehka mě hladil po těle. "Moje malá Daisy, neboj se ničeho, budu opatrný," při těch slovech mi rozepnul košili a hladil mě po mých malých prsech. Hladil a líbal. Nejprve mě líbal na prsech, pak se přesunul k břichu a líbal mě i tam. Rukama mě hladil po nohou a jemně mi je roztahoval. Ničemu jsem se nebránila, protože vše bylo něžné a ohleduplné. A to mi pomohlo překonat prvotní bolest, když vstoupil do mého těla. Byli jsme oba šťastní a mně se od něj nechtělo odejít. Nevím, jak dlouho jsme spolu byli, jen vím, že jsem prožívala nejkrásnější okamžiky ve svém životě.

Po našem prvním milování jsme přestali být opatrní. Kluci si všimli, jak se na mě Petr dívá a dělali si ze mě blázny, že se zřejmě do mě náš třídní zamiloval. Smáli se, že by mi mohl dělat otce. Ignorovala jsem je, a když se mi Sandra ptala, jestli nejsem do Petra zamilovaná, nic jsem jí neřekla. Pro mě byl Petr nejhezčím klukem na světě, i když byl téměř o dvacet let starší než já. Dalo se s ním mluvit o všem, dalo se s ním jen mlčet a bylo vám krásně, dalo se s ním milovat.

Minulou sobotu máma odjela někam na školení a já byla doma sama. Pozvala jsem Petra k nám. On zprvu nechtěl, ale ujistila jsem ho, že nikdo nepřijde. Myslím si,´že i on po mně toužil stejně jako já po něm. Když přišel, bylo na něm vidět, že je rozpačitý. "Jsi, Daisy, svůdná uličnice, já bych měl být rozumný, ale je to silnější než já. Jsi tak krásná," říká mi a začíná mě líbat. Stojíme v objetí a já cítím jeho vzrušení, vedu ho do svého pokojíku, který jsem připravila pro naše milování. Vonné svíčky, natrhala jsem na zahradě kytky a podlahu jsem jimi vyzdobila. Jako bychom se ocitli na louce. On mě svléká, já jeho a rozehráváme hru našich roztoužených těl. Vstupuje do mě, ale už to není bolestivé, je mi to příjemné a já se nebráním ničemu. Jak jsme roztoužení a vzrušení, nevšimneme si, že někdo přichází. Jediné, co mě zajímá, je můj milovaný Petr a jeho krásné tělo.

Máma nás nachytala ve chvíli, kdy se Petr blížil vyvrcholení. Byl to šok. "Co tady děláte?" řve moje máma. "Mami, prosím tě, nezlob se a neboj se, pan profesor si dává pozor, nic se nemůže stát," snažím se jí vysvětlit. "Vypadněte z našeho bytu," řve máma. Petr se zvedne a beze slov odchází. Já se rozbrečím. "Jak dlouho to trvá? Jak dlouho s ním spíš?" vyptává se máma, ale já jí nic neřeknu. Nic jí neřeknu, když Petra vyhodila. Máma jde pryč, pak slyším, že s někým telefonuje, ale mluví dost potichu. "Jdu to nahlásit na policii," řekne mi suše. "To nemůžeš udělat, vždyť mi nic neudělal, já ho miluji, jestli to půjdeš udat, já uteču, už tady nebudu," křičím na ní. Ona nic neřekne, jen mi dá pořádnou facku. Poprvé v životě od ní dostanu facku.

Máma opravdu odešla na policii, já zůstala doma a brečím jak smyslů zbavená. Kdybych měla Petra ztratit, uteču z domova, to vím určitě. A mámu budu nenávidět do konce života, že mi chce překazit mou velkou lásku...