Co nám přinesla demokracie

Jsem vskutku ráda, že tu máme demokracii, nechci rozhodně vracet nic na úroveň předlistopadových praktik. Nicméně není vše růžové, jak by se mohlo zdát.

Neumím si představit, že by v naší zemi měly opětovně zavládnout bolševické praktiky. Z tohoto důvodu pociťuji jisté obavy, že bychom se měli dát směrem k Rusku, Slovensku či Polsku. Ale o tom dnes psát nechci.

Demokracie je fajn, nejvíce na ní oceňuji, že mohu chodit do práce bez obav, že mohu veřejně vyjadřovat své názory, aniž bych byla za toto postihována. Mohu cestovat, nejsem odkázána na vězení, jež nám tu bolševici ostnatými dráty poskytovali...

Ale i demokracie má své stinné stránky. Nelíbí se mi úplně vše. Zanedlouho poletím do Egypta, a světe div se, poletím s ukrajinskými aeroliniemi. To by mi nevadilo. Vadí mi, že naše značka ČSA doznala naprostý propad, kdy není profitabilní. Naše aerolinie už hodně ztratily, řekla bych, že docela zkrachovaly, existuje tu sice jejich dceřinná společnost Smart Wings, jež není žádný zázrak. Už jsem s nimi cestovala např. na Zanzibar, jako snídani nabídly oplatku... Nejen ČSA vzaly rychlý konec. Pocházím z města, v němž si dobře vedla lodní doprava. ČSPLO. Moje rodné město bylo přístavem, jenž zaměstnával mnoho lidí. Jezdili do Hamburgu či Magdeburgu. Jenže divoká privatizace devadesátek přístav zlikvidovala. A nejen přístav. Další firma, která si vedla dobře, byla výrobna čokolád Diana. V devadesátkách přišel konkurent ze Západu, firmu koupil a zavřel. Přitom naše čokoládové výrobky dokázaly konkurovat západnímu zboží. Pak tu byla Desta, vyrábějící vysokozdvižné vozíky. Rovněž i tuto firmu divoká privatizace devadesátek položila.

Další, co přinesla demokracie, je devastace rodinného života. Nikdy se nerodilo tolik nemanželských dětí jako dnes. Lidé se brání uzavírat manželství, protože je snazší utéct ze vztahu než čelit rozvodu. Za mého mládí jsme nahlíželi na svobodné matky s despektem. Musím přiznat, že tento konzervativní přístup ve mně stále setrvává. Lidé by se měli navracet k tradičnímu modelu rodiny, neměli by jej bourat. Myslím si, že díky zbořeným rodinným vztahům tu máme spoustu dětí, které se potýkají s psychickými problémy, dětští psychiatři jsou vzácní, platí i o dětských psycholozích.

Demokracie s sebou přinesla i pokleslé filmové umění. Zejména z Ameriky se k nám dostává něco, co označuji za splašky. Přitom naše země se vždy řadila k zemím, které se mohly pochlubit kvalitním filmovým uměním. S ním se už u nás moc nesetkáváme. Komerční televize nás zaplavují seriály podřadné úrovně, americký filmový průmysl, jde povětšinou skutečně o průmysl, ne o umění, se zasloužil o to, že dnešní mladá generace ignoruje tradice českého fimu a raději se nechá vtáhnout do ubohosti americké produkce.

A pak je tu samozřejmě školství, které dostalo a dostává stále zabrat. Jde ke dnu. Někdy mi přijde, že zřejmě některý z našich politiků se asi upsal někomu z amerických lídrů, že nechá zničit naše skvělé školství. V předlistopadové době mi přišlo nemožné, že bychom mohli zažívat džungli před tabulí, jak toto skvěle popsal ve svém románu americký autor Evan Hunter (Džungle před tabulí)...a ejhle už to tu máme také. Chaos, neukázněné žáky, arogantní rodiče, kteří se o své děti nestarají a veškerou odpovědnost za zlořády svých potomků přenášejí na pedagogy...Objímá mě docela hrůza, když si představím, jak někteří leniví a nedisciplinovaní žáci budou jednou přispívat svou prací do státního rozpočtu, jenž už zeje dlouhodobě prázdnotou.

Pokud jde o byty, myslím si, že za bolševika to lepší nebylo, v tomto směru si myslím, že jsme na tom stejně...

A další, co považuji za zvrácenost, jež nám přinesla demokracie, jsou pohlaví. Nevím, který chytrák přišel s tím, že neexistuje jen ženské a mužské pohlaví, prý jich je mnohem víc. Jestli někdo toto tvrdí, ráda bych jej předala do péče psychiatrů, protože tento názor považuji za patologický. Přijde mi, že někteří lidé už neví co by. Že jim nestačí, že svůj zjev zhyzdí nadmírou tetování, piercingem, modrými, růžovými či zelenými odstíny vlasů, asi je to málo k tomu, aby se někdo v životě jen stylizoval do života extravagantního pózéra. Z toho pak pramení nové a nové zrůdnosti, jimiž chce své okolí šokovat, asi někdo takový přišel s tím, že tu máme víc pohlaví než dvě...

Mrzí mě, že demokracie přinesla i to, že jsme se nedokázali vyrovnat s komunisty. Že nebyla komunistická strana zakázána a že nebyli po zásluze potrestáni její aktivní vrcholní předlistopadoví členové. Nelze se proto divit, že dnes se tu ozývá oligarga, spolupracovník StB, bývalý premiér, jenž naprosto selhal jako krizový manažér v době covidu. Nerozumím, že někdo může někomu takovému ještě dnes důvěřovat...ale někteří lidé jsou holt od přírody hloupí, takové KSČ potřebovala a potřebuje je i Andrej Babiš.

Byla bych moc ráda, kdyby demokracie u nás nabrala jiný směr. Kdybych se už nikdy nemusela trápit tím, že žít v demokracii v sobě nese i stinné stránky...