tak to ta ženština tvé matce lhala - Helena je řeckého původu, znamená světlo nebo pochodeň.

Děkuju, paní Vlachová, potěšila jste. Z vašich řádků mě napadl popěvek z jedný ruský film. pohádky, "když se dívám na sebéé, tak se musím pochválit".

Mám otázku. Každý z nás někdy potkal nerudného důchodce, strašného souseda, někoho, koho by radši v životě nepotkal a podobné typy lidí. Zažil někdy někdo, že by takových lidí byl celý dům? Plný dům nesnesitelných důchodců nebo nedůchodců? Tohle je čtvrtý byt, kde bydlíme a nikdy jsme neviděli víc, než 2 nepříjemné partaje najednou a to jsme zažili dealery, volala jsem policii kvůli domácímu násilí i alkoholiky. Pořád mi to vychází 1-2 ku 14-15. Měli jsme štěstí? Zažil někdo bydlení, kde bylo 50% příšerných sousedů.

Jedno mínusové číslo bych asi mohla přidat, samoživitelka s pěti dost živými dětmi. Ti konkrétně nám nevadili, ale chápu, že to dupání po schodech mohlo někoho vytáčet.

Ach, co by za to její mnohé vrstevnice daly: mít v jejím věku ještě maminku, mít úspěšného čerstvě ženatého syna, být zdravá a moci dělat práci, která baví, k tomu cestovat a věnovat se svým zálibám. To všechno rozhodně neznamená být na dně, ale možnost mít někoho rád, pečovat o něj a být v pohodě...

Paní Vlachová si tu neustále stěžuje, jak ostatní kolem sebe nadávají, nejsou pozitivní a přitom ona je také ke všemu neustále negativní.

Mám radu. Pokud je šance něco změnit pokusím se o to. Pokud to nejde nebo šance vůbec není vypustím to a neřeším.

Lidé píší svoje blogy z nejrůznějších pohnutek a čtenáři je opět z rozličných důvodů vyhledávají, přičemž je k tomu nikdo nenutí. A už vůbec je nikdo nenutí k tomu, aby autora napadali.

Je mi vás líto...

V každém druhém blogu připomenete, že vás manžel opustil a že jste vlastně kvůli němu zůstala sama a máte jen jedno dítě. Vážně může za to, že byste asi nedokázala obě děti milovat stejně? Spousta žen to umí a po rozvodu našli novou lásku a štěstí.

Můžete vypadat skvěle a chápu, že se pak i cítíte líp. Určitě je fajn, zaletět si kam chcete, dát si lanýže v Paříži, ale v mém světě si klidně oblečeme tričko od Vietnamců a tepláky a zajdeme na kafe k sousedce v důchodu.

Už vidím ten varovný prst: Žena by si nikdy neměla obléci tepláky! (Mám je zrovna na sobě )

Obávám se, že ani ta portugalština moc nepomůže. Až se naučíte dokonale vyslovit frázi "Jsem narcis a zbytek světa mi nesahá ani po kotníky" a kýžený pocit z toho se nedostaví, začnete hledat jinde. Dokud se budete považovat za Slunce, kolem kterého se točí bezvýznamné planetky, tak se Vaše pocity nezmění

Je to vůbec možné? Cítit se nejhůře a zároveň vypadat dobře? I když se oháknete, hezky učešete, popřípadě se namalujete (samé povrchnosti), OČI Vás prozradí. Jsou to okna do duše.

Copak oči, ale pusa. Nedávno jsem pomáhala milé babičce do vlaku a po "Děkuji" se změnila v Babu Jagu, bylo po poslední milé slovo, co řekla. Deset minut dokázala na jedno nadechnutí nadávat a kritizovat