Co je v domě

Vyprávění mladé ženy o tom, jak měla poměr se svým šéfem, otěhotněla, a když se narodil syn, vše se mezi nimi změnilo

Motto "Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň. Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové." (Píseň písní, Setkání)

"Co je v domě, není pro mě", slova, která jsem často slyšela z úst své mámy. Ona jako mladá začala pracovat v podniku, kde se setkala s mým tátou. Ten měl pověst, že prohání každou novou sukni a jedné takové nové sukni jsem se narodila já. Jakmile se táta od mámy dozvěděl, že je těhotná, zeptal se jí, zda si "to" nechá. On už mě tenkrát nazval "to" a máma si mě nechala. Zůstaly jsme dvě ženské samy, máma na muže zanevřela, protože její bývalý zanevřel na mě. Nemohu říci, že by na mě zanevřel, můj táta zkrátka nikdy nevzal v potaz, že tu jsem.

Po vysoké škole jsem nastoupila do velké banky. Byla jsem takové mladé tele. Ze všeho vyjukaná, ale mou záchranou byl pracovní tým, jenž se povětšinou sestával z mladých lidí. A oni se mě ujali a vůbec nikomu nevadilo, když jsem se zprvu na všechno ptala jak husa pitomá. Jarka mě varovala před šéfem, sice ženatým, ale prý se mu líbí mladé ženy a mě si prý vybíral zřejmě podle toho, že preferuje blondýnky s dlouhými vlasy, velkýma očima a štíhlýma nohama.

Můj šéf Bedřich. Věkem by se mohl blížit mému otci, s nímž jsem se nevídala. To mě nějakým způsobem poznamenalo, protože se mi vždy líbili starší muži. Bedřich není žádný krasavec, s blížící se padesátkou na krku, poněkud větší svalová hmota v krajině břišní, prořídlé vlasy v tónu holubí šedi. Od prvního okamžiku se ke mně choval mile. Chodili jsme spolu na obědy a mně se líbil jeho galantní způsob chování. Jak už jsem předeslala. Byla jsem mladé tele, s muži zkušenosti pramalé, z práce rovnou domů k mámě, aby tam nebyla sama.

Bedřichovu vábení jsem podlehla a zcela jsem ignorovala varovné signály svých kolegů. Navíc byl ženatý, ale šel na mě s taktikou ženatých mužů vlastní. Žena mu nerozuměla, nespali spolu, jen vedle sebe přežívali. Na jedné straně jsem jej vnímala jako svého otce, na druhé straně ohleduplného milence, který mě zahrnoval pozornostmi, který mě učil, aby se mi milování líbilo. Nikdy předtím jsem neprožila orgasmus, s Bedřichem jsem jej poznala poprvé a sex se tak mezi námi stal významným pojítkem.

Dělala jsem, co on chtěl. Kupoval mi luxusní prádlo v erotických obchodech, před ním jsem se oblékala do podvazků a krajkových punčoch, nosila jsem vysoké podpatky. Milování s ním se neomezovalo na pár minut, ale on díky svým zkušenostem dokázal tento akt prodlužovat natolik, že jsem ho prosila, aby mě už přestal dráždit, strašně jsem ho chtěla mít v sobě. To kdyby věděla moje máma. Taková puritánka. A já, její dcera navázala vztah se ženatým, milovala se s ním i v práci a nechala jsem se jím hýčkat.

Jenže všeho do času. Otěhotněla jsem. Bedřich to nečekal, ale musím na jeho adresu uvést, že se zachoval jako džentlmen. Nenutil mě jít na přerušení, ani mě neopustil. Dokonce od své ženy odešel, pronajal nám byt a my spolu začali žít. Nemohla jsem být šťastnější a to se samozřejmě odráželo na mé vizáži. Těhotenství mi vyloženě prospívalo, náš milostný život přešel do jiné polohy, ale i tak v něm byla spousta smyslnosti, jež nás oba spojovala.

Malý Viktor se narodil donošený, malý uzlíček s tmavými vlasy, tolik podobný Bedřichovi. Z pocitu nového štěstí jsem se bohužel neradovala dlouho. Viktor ve třech měsících prodělal mozkovou obrnu a to zásadně změnilo náš život. Opravuji. Můj život. Bedřich tuto skutečnost neunesl a vrátil se zpět ke své ženě. A já zpět ke své mámě, protože jinak bych to nezvládla.

Dnes je Viktorovi šest let, je zcela odkázaný na péči druhého člověka. Nemluví, neumí se sám najíst, nemůže jíst všechno, nechodí. Je toho spousta, co neumí, ale je to můj milovaný syn, bez něhož si svůj život neumím představit. Dal novou podobu mému životu, sice je v ní hodně bolesti, ale i tak jsem dokázala svůj osud přijmout, zatímco se Bedřich od nás odvrátil. "Co je v domě, není pro mě," je pravdivé, ale kdo to neprožije, nepochopí...