Botičkář

Některé ženy se nabízejí samy, vysílají mužům signály a stávají se jejich snadnou kořistí. Jako třeba Liduš Šroubková

Motto "Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na najvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost volá všechny k sobě, 8.1)

Některé ženy by měly pravidelně navštěvovat semináře, v nichž by se jim dostalo dostatek poučení o tom, že se mužům nadbíhat nemá. Muži mají dobývat, jinak brzy ztrácejí o ženu zájem.

Jako tahle Liduš Šroubková. V manželství, v němž byla často bita, žilo se jen z její výplaty, musela svého muže poslouchat na slovo, setrvala téměř dvacet let. Vdávala se ve dvaceti, ve čtyřiceti byla opět volná. Jenže on nechtěla být volná, chtěla opět někomu patřit. A v tom je kámen úrazu. Nejen Šroubkové, ale všem ženám, které se jí svým chováním podobají.

Po rozvodu prožívala Šroubková nelehké chvíle, manžel jí vyplatil podíl z domku a ona se přestěhovala do panelákového bytu. A bez dětí, které daly přednost tátovi. Se samotou se Šroubková těžko vyrovnávala, dá se říci, že se s ní dodnes nevypořádala, podle toho vypadá i její život. Ráda si zajde na skleničku, ještě víc se jí líbí, když ze ni někdo skleničku zaplatí. To je pak přístupná všemu a to se veskrze podepisuje na kvalitě jejího života.

Před nějakým časem si v sobotu vyšla s kamarádkou do blízkého baru na skleničku, kamarádce se udělalo špatně, šla proto domů. Šroubková neměla ještě svou sklenku vypitou, navíc zbyla nedopitá lahev po kamarádce, o to víc se jí domů nechtělo. Takhle plýtvat, vždyť lahev dobrého vína něco stojí. A tak Šroubková seděla sama, popíjela víno a padla do oka dvěma kamarádům. Oba si Šroubkové všimli a rozhodli se, že jí večer trochu zpříjemní. Dá-li se však hovořit o příjemnosti, když vezmeme v úvahu, co jí provedli.

Když Šroubková dopila vše, co bylo zaplaceno, rozhodla se jít domů. Pěšky, aby ušetřila. Ale oba muži se jí nabídli, že zavolají taxi a pojedou všichni společně. Proč ne, když to nemusela platit. Měla tak trochu pod parou, proto si nepřipouštěla, že by se jí mohlo něco stát. Alkohol otupil její smysly a jí zpočátku nedocházelo, že taxi nezastavilo v její ulici. Ale kdesi v odlehlé části města. Tam všichni tři vystoupili, Šroubkové se sice moc nechtělo, ale co mohla dělat. Vystoupila spolu s oběma muži, oni ji pak zatáhli do nějakého křoví a tam po ní požadovali orální sex. Jestliže byla předtím přiopilá, rychle vystřízlivěla, ale v obavách o svůj život splnila vše, co se po ní chtělo. Každého muže uspokojila a pak se dala na útěk. 

Šroubková byla tak vyděšená z toho, co se jí stalo, že se ani neodvažovala jít vše nahlásit na policii. Měla strach z ostudy, vše si nechala pro sebe. Někdo by řekl, že se mohla poučit, jenže to neznáte Šroubkovou. Jako by po téhle nemilé přihodě neměla dost, stále vysílala své signály opuštěnosti. A tak na ni zacílil mladý muž. Mohl být o patnáct let mladší, upřednostňoval však ženy starší, protože poskytovaly plný servis. Nejen sex, ale i dobrou večeři, případně mu něco koupily na sebe. Říkalo se mu Botičkář. Botičkář proto, že po svých milenkách požadoval, aby se před ním producírovaly polonahé v lodičkách s vysokými podpatky. A jednou z jeho milenek se stala i Šroubková.

Botičkář se Šroubkové jednoho dne nabídl, že jí pomůže s taškami. A ona na to kývla. Zalil ji pocit blaženosti, že tak mladý muž projevil galantnost a nenechá ji dřít. Došli ke dveřím jejího bytu, ona jej zvala dovnitř, ale on se pozval sám na večeři v den následující. Jen ji ještě stačil pošeptat, že má rád ženy spoře oděné, obuté do vysokých kramfleků.

Šroubková svým chováním připomíná českou pohádku O hloupé havířce. Ani jedna rozumu moc nepobrala a jejich život je snůškou blbostí. K Botičkáři zahořela Šroubková opravdovou láskou. Takže krom blbosti tu byly růžové brýle mámení, které jí bránily podívat se na vše realisticky. Šroubková si pro Botičkáře koupila lodičky s pořádnými podpatky, ignorovala své haluxy, kvůli nimž jinak nosí jen tenisky. Ale mladý milenec si zasloužil ženu, již netrápí žádné zdravotní problémy. Krom toho si zakoupila sexy noční košilku, do níž se oděla, než Botičkář přišel. Samozřejmě, že navařila a nakoupila víno, aby se milý poměl. 

Botičkář dorazil ve stanovený čas, Šroubková se nemohla dočkat a raději si před jeho příchodem dala skleničku vína. Tak trochu ovíněná si vůbec nevšimla jedné nepříjemnosti, když milý přišel. Stačilo, aby se vyzul, a byt se zamořil zápachem nemytých nohou. Lze jej Botičkářem přezdívat nejen s ohledem na lodičky, kterých si žádá od svých milenek, ale také s ohledem na jeho sešlapané boty, které jsou zárukou nepříjemného puchu. Šroubková svým oděvem působí směšně, vůbec se k jejímu typu postavy nehodí, je zkrátka ženou, která si o sobě myslí, že nemá žádnou hodnotu, a proto je schopna udělat pro muže cokoli. Muže si cení o mnoho víc než sebe samotné. Aby nebyla sama, bere za vděk muže, který využívá její pohostinnosti a který se ani nenamáhá, aby si dal do pořádku své boty a chodila. Inu Botičkář, co se dá od takového očekávat...