Boj o dominanci

Boj o dominanci ničí každý vztah a je jen otázkou času, kdy se takový vztah rozpadne. Může platit i v případě marného úsilí Andreje Babiše najít koaličního partnera

Motto "Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 22.1)

Partnerské vztahy. A co je může zničit? Boj o dominanci. Když se spolu setkají dva dominantní partneři, je jen otázkou času, kdy se rozejdou. Protože takoví lidé se budou těžko domlouvat o nejzákladnějším, takoví lidé se povětšinou nejsou schopni domluvit vůbec, neznají kompromis. Dominantní člověk potřebuje dominovat, je to on, kdo udává tón, je to on, kdo velí. Je u něj velmi těžko pravděpodobné, že by někdy ustoupil. I v případě malého kompromisu dominantní člověk mívá pocit, že s ním odešlo část jeho já. A to je pocit, který jej vnitřně užírá. A než aby zažíval takové pocity, jednoduše se se svým partnerem jednoho dne rozejde. A najít k sobě někoho nového může být přímo nadlidský úkon.

Když sleduji současnou politickou scénu v naší zemi, vybavuje se mi boj o dominanci. Nikdo nechce ustoupit, nikdo nechce učinit jakýkoli kompromis. Andrej Babiš musí být ze svého života zvyklý na to, že je to on, kdo rozhoduje. Že by to měl být někdo jiný, je pro něj neakceptovatelné. Proto se mu nedaří vytvořit většinovou vládu. Možná je to i tím, že pan Babiš neumí naslouchat druhému, že slyší jen svůj vlastní hlas a hlas nikoho jiného nepřijme.

Nebylo by od věci učinit kompromis, i když to musí být v případě vůdců velmi těžké. Strany se vůči Andreji Babišovi vymezily, možná ani ne tak vůči politickému hnutí ANO jako vůči jeho předsedovi. Vadí jim představa, že by v čele země měl stanout trestně stíhaný premiér. Nelze než souhlasit. Co ale dělat? Kdyby trestně obviněný Andrej Babiš netrval na svém postu ministerského předsedy a vzdal se jej, mohl by tím uvolnit celkové napětí. Takový vstřícný krok by mohl napomoci k sestavení většinové vlády, předpokládejme, že pan prezident, jednoznačně stranící Andreji Babišovi,  takovou vládu požehná a nebude se oddávat kreativitě, jež v mnohém nabourává ustálené zvyky, počínaje ústavou. 

Politici nemohou bojovat jen za sebe, ale musí si uvědomit, že jsou tu voliči, kteří jim dali důvěru. Že od nich očekávají umění kompromisu, platí to tedy i pro pana Babiše.

Jsem-li nevinný, nemám zapotřebí obklopit se hordou nejlepších advokátů, to samotné může v mém okolí vyvolat opačný dojem. Jen malý příklad obrazu české skutečnosti. Kam nemůže spravedlnost, tam nasadí sokola...