Batole a pes

Motto "Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?" (Kazatel 2 - 3, Člověk a zvíře, 3.22)

Tenhle pocit známe snad všichni. Občas se každý z nás cítí pod psa. I mně nebylo tento týden veselo, pod psa jsem se cítila. Ale jedna moje blízká duše mi poslala na WhatsApp video.

Po zhlédnutí videa byla moje posmutnělá nálada ta tam. Na videu je batole, kterému nemohou být ani dva roky. A v pokoji s ním je pes, o hodně větší než samotné děcko. Není poznat, zda jde o hošíčka či děvčátko, ale to není důležité. Pes stojí na zadních a hraje na piano. A do toho zpívá, jeho zpěv spíš připomíná vytí. Ani batolátko nezůstává pozadu, má jakýsi dětský hudební nástroj a i ono na něm loudí zvuky. Oba hudebníci hrají svůj koncert, který je přenádherný. Děcko se navíc pohybuje do rytmu, i když má jejich hudební skladba do rytmu hodně daleko. Ale malý muzikant rytmus cítí a podle toho se vrtí. Nakonec video končí tím, že pes stále hraje a pěje, jeho parťák z této jedinečné kapely k němu přichází a obejme jej v pase. Svou baculatou dětskou dlaní přátelsky psího kamaráda poplácává a oba končí ve spočinutí. V naprosté sounáležitosti, z níž je patrný prožitek a oddanost.

Nehmatatelnost okamžiku a jeho kouzelnost  namaluje do lidského nitra krásný impresionistický obraz. Video má na lidskou duši nesmírný efekt. I když oba neprofesionální muzikanti ze svých hudebních nástrojů loudí  vesměs tóny kakofonické, nelibozvučné, disharmonické, svým koncertem vnášejí do lidské duše naprostou harmonii, duše je opět hebká a nepláče. Nevím, odkud se vzal idiom cítit se pod psa. To opravdu nevím. Ale co vím s naprostou jistotou, je fakt, že pes se stal soužitím s člověkem jeho věrným a oddaným druhem. Pes dokáže odbourat smutky, léčí bolesti, jeho konání je bezúhonné, snad s výjimkou, kdy žebrá o nějakou tu dobrotu. Ale jinak? Je to společník, jenž je vnímavější k lidskému nitru než mnozí lidé. Proto se stal neoddělitelnou součástí našich domovů, protože tam patří a patřit bude...