Asi skončím u Chocholouška

Motto "Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem, že i to je honička za větrem." (Kazatel 1, Hledání moudrosti, 1.17)

Nějak blbnu. Vyděsím se a přitom není žádný důvod. Slyším trávu růst. To všechno jsou signály, abych skončila v Bohnicích. Anebo bych potřebovala adrenalinovou dovolenou, jakou se ukázala být Kuba. Tam člověk pocítil pořádný adrenalin díky hurikánu, nic nebylo jisté, neustálý stres a obavy, jak to nakonec dopadne. Když jsem se vrátila, nic mě nevyvedlo z konceptu. Přijela jsem do Prahy, špatně jsem odbočila a jela jsem, kam jsem neměla v plánu. A přesto jsem nezmatkovala. Zachovala jsem si chladnou hlavu a to mě zachránilo před pražským blouděním. Zřejmě díky kubánskému adrenalinu.

Jenže je tu únor, organismus je unavený, slunce a teplé počasí je v nedohlednu a ono to na mě nějak působí. Působí to tak, že se chovám jako blbka. Hlavně v podzemních garážích, na ty jsem expert. Už někdy loni v létě jsem se vyznamenala tím, že jsem do koše vyhodila parkovací lístek a pak jako houmlesačka lovila v koši a snažila se lístek najít. Elegantně oblečená bezďačka hrabe v koši, docela dobrá podívaná pro projíždějící auta.

Opět parkuji v podzemních garážích. Tlačí mě čas, protože mně hodina začíná za pár minut. Zaparkuji, a než vystoupím, vidím, že jsem zapomněla zavřít přední okno. Tisknu tlačítko, jenže okno se nezavírá. Znejistím a po chvíli začínám střečkovat. Přece nenechám auto zaparkované s otevřeným oknem. Jak to tak vypadá, budu muset do servisu. Zmatkuji. Pak mi dojde, proč nejde okno zavřít. Ono už zavřené je. Žádná oprava se nebude konat. Mám totiž tak čistá okna, že to vypadá, jako by ani nebyla. Auto bylo v servisu a tam mi je také umyli a ono prokouklo. Stačí, abych zajela do podzemních garáží, abych si uvědomila, že blbnu stále a blbnu stále víc. Mou radostí v danou chvíli jsou zavřená okna, která jsou čistá. Možná čistší než doma. S úlevou zamykám auto a letím, abych nepřišla pozdě. 

Je to věkem? Je to únavou materiálu, že tak lehko podlehnu nepříjemné situaci? Těžko říci. Možná, že by pomohl Chocholoušek. Možná taky ne. Možná na tom může být ještě hůř než já. Možná i on hází parkovací lístky do koše a pak je hledá, možná i on zavírá okno, které je již zavřené. Možná i on blbne díky civilizaci...