Ani sedmdesátiletá žena nepatří do koše

Někdo si myslí, že ženy důchodkyně nemají již žádný nárok na plnohodnotný život, že mohou jedině tak hlídat své vnuky, případně se starat o domácnost svých zaneprázdněných dětí

Motto "Lidský duch je světlo od Hospodina, to propátrá všechny nejvnitřnější útroby." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 20.27)

Je na každém z nás, jak uchopíme svůj život do rukou. Nikdy se nám nemůže vrátit čas zpátky a neměli bychom jím plýtvat. Být rodičem snad patří ke každému, čas, kdy vychováváme své potomky, je vyměřen a měli bychom si toho být vědomi. Děti dospějí, žijí si svůj život a měli bychom je nechat být. A věnovat se jen sobě.

Život nám nabízí toho tolik, stačí se jen kolem sebe rozhlédnout, stačí nahlédnout do své duše a vidíme, co máme. Co nám bylo dáno do vínku a měli bychom se tím zabývat. Neměli bychom chtít zapadat do určitého rámce, do určitého stereotypu, ale měli bychom najít svou cestu v životě. Té se věnovat, ta nás rozvíjí, a i když stárneme, s duchovním světem nemůžeme zestárnout nikdy. Ten z nás může učinit krásné bytosti.

Stárnoucí ženy mohou trpět pocitem, že už nejsou k ničemu. Zvlášť když brzy ovdoví a zůstanou najednou samy. A některé z nich se nedokáží vymanit ze zaběhnutého stereotypu, jenž na ženu matku a babičku nahlíží jen jako na někoho, kdo je akorát tak dobrý na to, aby se staral o domácnost. Domácnost svých dětí, hlídal vnoučata, na Vánoce napekl cukroví, a aby veškerá tíha rodinných oslav spadala jen do jeho kompetence. Není to tak trochu sobecké stran dětí? Že chtějí vidět svou matku v roli ženy za sporákem, v zástěře, v roli ženy, kterou již vůbec nic nečeká?

Ale co když se seniorka dokáže vymanit z područí, jež jí nastavila vlastní rodina, a chce ještě žít? Vždyť její dny nejsou ještě sečteny, proč by se tedy měla omezovat na aktivity spojené s chodem domácnosti svých dětí. Co když se seniorka zamiluje a chce pocítit doteky lásky? Cožpak nemá na něco takového také nárok?

S láskou člověk zkrásní a je úplně jedno, v jakém věku se nachází. Láska je světlo, jež prozáří vaši duši a je to na vás znát. Vaše aura odráží stav vašeho vnitřního světa a vy pocítíte barevnost života. A může vám třeba být sedmdesát, mohou se na vás vaše děti zlobit, co si to ve svém věku opovažujete, když zahoříte láskou k muži. Děti vás odsunuly do čekárny, v níž byste měly čekat na to, až si pro vás přijde zubatá, a vy byste na to měly být připravené. Mít našetřeno, nebýt v jejich životě jen matkou, ale jako zesnulá si musíte veškerou tu šarádu, spojenou s vaším odchodem na onen svět, také náležitě zafinancovat.  

Každá žena by si měla být vědoma toho, že i když už si připadá hodně dlouho mladá, vždy může ve skrytu své duše zaslechnout něžné pianissimo tónů, jež v ní rozehraje muž. A neměla by se těmto tónům vyhýbat, ale naslouchat jim a být z nich šťastná. I když se rodina zlobí a očerňuje ji, že si našla dědka, který ji chce mít jen pro peníze. Rodina si může říkat, co chce, ale hlas srdce je důležitější. I ze ženy seniorky se může stát mladá dívka, jíž se zapálila lýtka, a ona pociťuje bohatost života, Že je dobře tady ještě pobýt.

Jestliže se ženě poštěstí, že i ve svém vyšším věku najde muže, s nímž se dá podnikat neobyčejné stárnutí, neměla by se těmto okamžikům vyhýbat. Nejen duše pookřeje, ale i tělo slouží lépe, a jestli si někdo myslí, že sedmdesátiletá seniorka je už za zenitem, pokud jde o sex, hluboce se mýlí. Taková zamilovaná sedmdesátnice to umí natřít i svým o tolik mladším kolegyním, které svůj čas bohapustě tráví plácáním nesmyslů na facebooku a žijí si pokřivený život své virtuální reality. A zapomínají, co ženu dělá ženou. A tím je i dobrý sex. Vše je jen o touze a ta dělá divy. Je účinnější než kdejaký medikament, neboť ten váš je připravován v laboratoři, v níž je hlavním šéfem srdce. A srdce ví, co mu prospívá. Srdce je centrem lásky a umí ji ve svých laboratořích namíchat. Aby nebolelo, aby se tlak zvýšil jen vaší touhou, touhou po dotecích, o nichž jste si myslela, že už vám nenáležejí.

Sedmdesátiletá žena má to štěstí, že prožila velkou část svého života v době, kdy se nenosily žádné mobily, neexistoval žádný internet, vztahy vznikaly přirozenou cestou a lidé si svůj život dokázali zpestřit milováním. Vše záleželo na kreativitě duše i ducha a o to bylo vše krásnější. Něco, co dnešní generace prázdných mladých lidí nezná. Jejich život je životem jepičím, velmi rychle vyprchá, aniž by tu po nich vůbec něco zbylo. Snad sluchátka a MP3. 

Žena, která se nenechá zaživa pohřbít, se stále dokáže odívat do šatu, jenž je z něhy utkaný a touhou zdobený, a láska, jejímž mottem se stala slova "Lepší pozdě nežli později", může začít. Za tónů Měsíční řeky bude dávat muži iluze a sny, protože ví, že muži toto milují. A nejen to...