Alkoholička

Vyprávění o ženě, která propadla ďáblu, jenž se jmenuje alkohol. Zprvu to začalo nenápadně, až se nakonec dostala do těžké závislosti

Motto "Za zjevnými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 18.1)

Tahle Šimůnková. Jaká to kdysi bývala šťabajzna. Kdejaký kluk i chlap po ní toužil. Ale dnes? Vypadá jak bída sama. Při pohledu na ni se mi vybavuje Ladova ilustrace k pohádce o Bídě. Hubenina s řídkými šedými vlasy, vrásčitou pletí a pytli pod očima. Její pití došlo tak daleko, že ji vyhodili z práce. Dělala někde na magistrátě a pila i v práci. Někomu pití dodá dobrou náladu, ale Šimůnková se stává agresívní. A v práci si dovolovala stále víc. Nepříjemná na lidi, věčně na někoho štěkala, věčně se s někým hádala. A tak jednoho dne došla jejímu šéfovi trpělivost, dal jí dýchnout a to stačilo, aby ji vyhodil. Dostala výpověď. A protože jí do důchodu chyběly dva roky, šla do předčasného. Kdo by takovou alkoholičku zaměstnal.

Když jí bylo něco přes dvacet, otěhotněla se ženáčem, který se nechtěl rozvést. Z hanby ji nakonec zachránil autobusák Ruda, který si ji vzal, když jí zbývaly do porodu tři měsíce. Dřív se lidé brali, nežili na divoko, protože dítě se má narodit v manželství. Žena je uchráněna před ostudou. A tak se narodila malá Katka a Ruda se nechal zapsat jako její otec. A do roka se narodila další holčička. Malá Adélka. Člověk by řekl, že Šimůnkovou nakonec potkalo štěstí. Že se vdala za člověka, který se o všechny dokázal postarat. Jenže to byste nesměli znát její rodiče. Hlavně otce. Starého Vydru. Pro něho nebyl Ruda pro jeho dceru žádný manžel, měl představu, že si jeho jediná dcera vezme někoho s postavením. Ale autobusák? Páchne naftou a ani moc peněz nevydělá. Starý Vydra chodil po městě a všude na zeťáka trousil špínu. A tím vrážel klín do vztahu mladých manželů. Pokaždé se jim doneslo, co se městem nese, co se o nich povídá. Šimůnková se přestala s rodiči stýkat. Proč také. Vždyť je ani vnučky nezajímaly. Vztah s Rudou začínal nabírat trhlin a ona, aby nepociťovala prázdnotu a úzkost, si začala kupovat víno. Když byl muž v práci, děti ve školce, seděla doma a popíjela. Nejdřív to byla sedmička, pak litrovka, pak ani jedna lahev nestačila. Propadala alkoholu stále víc, Ruda se s tím nechtěl smířit, a proto ji uprosil, aby se šla léčit. Dvakrát odjela do léčebny, vrátila se pokaždé s novými předsevzetími, která vzala za své. Stačilo potkat otce nebo matku, kteří jí vyčetli, jakou ostudu jim připravila svým sňatkem a pitím. A byla v tom opět. Ale potřetí už to Ruda vzdal. Zažádal o rozvod a ženu i děti opustil.

Zůstat sama se dvěma dětmi nebyl žádný med. Dcery začaly chodit do školy, mnohdy bývaly doma samotné, protože máma popíjela někde v hospodě. Jejich dětství nebylo radostné, žily v neustálém strachu, jestli máma přijde domů. Občas se stávalo, že nebylo doma nic k jídlu. Jedině s tátou se cítily bezpečné, on se však oženil podruhé a macecha je přijmout nechtěla.

Śimůnková postupně ve městě získávala pověst flundry, ženské, která přijme jakéhokoli chlapa. Chodili za ní snad úplně všichni, něčím dokázala přitahovat. Uměla naslouchat, uměla chlapovi poradit, když nevěděl kudy kam. Sobě poradit nedokázala. Od vína přesedlala na tvrdý alkohol. Na vodku. Prý z ní nebyla cítit. Aspoň to každému tvrdila. Tvrdila, že nevypila vůbec nic, přitom se jen motala a drmolila něco, čemu nebylo lze rozumět.

Dcery jí vyrostly a dělaly vše pro to, aby se od mámy dostaly co nejdříve. Starší Katka se vdávala už v devatenácti a odstěhovala se do jiného města. Mladší Adélka se seznámila s mužem z Japonska a po roce známosti si jej vzala. Jen z toho titulu, aby zmizela z Čech a aby se sem už nikdy nevrátila. Ani do Evropy, co nejdál od mámy, kterou nejdřív litovala, ale později začala nenávidět. Za dětství, které jim připravila.

Ještě to s ní šlo, když chodila do práce. To se přece jen držela. Ale jako důchodkyně rozjela své pití naplno. Ona snad ani nejí, ale jen pije. A posedává s bezďáky před naší samoškou a tam se s nimi veselí. Jestli se dá o nějakém veselení vůbec mluvit.

Alkohol je stejně svinstvo. Asi k němu mají blíž lidé, kteří si nevědí rady s city. Člověk si všechno nese z dětství, a jestli tam něco hapruje, pak se může stát, že si v dospělosti neumí poradit se svými emocemi. Třeba se to stalo i téhle Šimůnkové. Šedivé ženské se zažloutlou pletí a pytli pod očima, která ještě vypadá obstojně, když ji člověk vidí zezadu. Zezadu lyceum, zepředu muzeum. Uvidíte-li její obličej, je vám jasné, že za stařeckým vzezřením se skrývá ďábel, s nímž uzavřela smlouvu. Na život a na smrt. Alkohol...