Ach ty vztahy

Vyprávění ženy o kolegyni v práci, která je velmi náladová a znepříjemňuje tak pracovní ovzduší všem

Motto "Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými)

Když je člověk nezaměstnaný, velice tím trpí a připadá si, že je vyloučený, může to způsobit i dočasnou ztrátu sebevědomí. To potvrdí každý, kdo se v takové situaci ocitl, nezaměstnaný si hlavně přeje najít novou práci, opět se začlenit do procesu a znovu nabýt ztracené sebedůvěry.

Jenže nástupem do práce může skončit jedna nepříjemná etapa v životě a může nastat další. Nikdy nevíte, na jakého šéfa natrefíte, totéž platí i o nových spolupracovnících. Někteří lidé jsou jednoduše nesnesitelní a je s nimi těžké pořízení.

Po třech měsících hledání nového místa jsem našla práci, jež mi splňuje má očekávání. Nemám ráda stereotyp a všednost, proto mi vyhovuje, když je každý den tak trochu jiný, a to mi nová práce přináší. Nastoupila jsem s velkým entusiasmem, protože pracuji ráda. Avšak čím déle v naší firmě pracuji, tím více pociťuji nechuť do práce chodit. Důvod je jen jeden. A tím je Nikola. Moje kolegyně, s níž sdílím kancelář. Nikola je velmi nevyrovnaná, nálady u ní létají, že s ní nikdy nevíte, s jakou přijde. Je jak malé dítě, proto si myslím, že je nějakým způsobem psychicky nezralá, i když už jí bylo třicet. Nedokáže si zachovat vnitřní rovnováhu, pořád se jí něco nelíbí a dokáže útočit. Své špatné nálady neskrývá, obviňuje z nich své okolí, nikdy jí nedojde, že si je za své pocity odpovědná sama. Ale protože si toto nechce připustit, napadá ponejvíce mě a snaží se mě neustále kritizovat, že jsem to či ono udělala nesprávně, přitom to v její kompetenci není. Snažím se s ní udržovat jen formální pracovní vztah, ale mnohdy je to velmi náročné. Máte-li strávit celý pracovní den s někým, kdo kolem sebe jenom trousí negativní emoce, bere vám to vítr z plachet. I když jsem založením optimista, jakmile přijdu do práce a vidím Nikolu, cítím, jak ze mě má energie mizí, a já jsem celý den podmračená. Protože ať chcete, nebo nechcete, nějakým způsobem vás špatná nálada druhého zasáhne. Kdyby to bylo jen někdy, dá se to pochopit, ale pro Nikolu je vše špatné, k tomu přidá své vulgarismy a ocitáte se s ní v jejím marastu. I když to naše šéfová ví, sama nenašla cestu, jak Nikole vysvětlit, že tudy cesta nevede.

Myslím si, že se za špatnými náladami některých lidí skrývají jejich osobní problémy. Může to být jejich skrytý mindrák, jenž je zevnitř užírá, a oni to kompenzují svými výpady vůči jiným. Být s takovými lidmi v denním kontaktu je mnohdy výkon nadlidský, aspoň pro mě. A když už cítím, že mám své kolegyně plné zuby, snažím se jí to sdělit. Naprosto věcně, bez emocí jí říkám, zda si umí představit, jak se cítím, když musím snášet její protivné nálady. Ona však není ochotna ničeho přiznat, přechází do agrese a já vidím, že házím na stěnu hrách.

Řeším v sobě otázku, zda v zaměstnání setrvám. Kdo nezažil, těžko pochopí. Být ve společnosti s někým, koho uvnitř sužuje komplex méněcennosti, je plný problémů, není lehké, a proto jsem se dala do hledání nového místa s nadějí, že to tam bude jiné, bez napětí a hádek...