A ještě pár slov o komunistech

Není možné připomínat si jen zvěrstva, která byla páchána nacisty na lidech za 2. světové války: Je nutno si připomínat zvěrstva komunistů, kteří se opět dostávají na politické výsluní

Motto "Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.19)

Není možné připomínat si jen zvěrstva, která byla páchána nacisty na lidech za 2. světové války. Je nutno si připomínat zvěrstva komunistů, kteří se dostali k moci v únoru 1948. Je smutné, že se opět dostávají na politické výsluní.

Komunisté systematicky ničili elitu národa, inteligenci, na vysoké posty dosazovali své lidi bez vzdělání, ale s rudou knížkou. To mělo samozřejmě dopad na naši ekonomiku a celý život. V roce 1948 patřila naše země mezi nejvyspělejší ve střední Evropě. Stačilo, aby se k vládě dostali soudruzi, kteří ji dovedli k úplnému kolapsu. Ekonomickému i morálnímu. Za vlády komunistů odešlo mnoho lidí do emigrace, někteří autoři nesměli psát, platilo i o hercích. Ti nesměli hrát. V zemi platila silná cenzura a fízlování. To měli na svědomí agenti StB. Děti bývalých živnostníků, sedláků, továrníků, nesměly studovat. Byly rády, když se mohly vyučit. Komunisté byli neskutečně mstiví.

Zničili životy mnoha lidí. Stačí uvést kolektivizaci, při níž zabírali výnosná pole sedláků, kterým nejprve jako náhražku dávali půdu bez jakékoli kvality. A požadovali každý rok plnění plánu, což v podstatě sedláci, kteří odmítali vstup do JZD, nemohli plnit. Byli za neplnění plánu souzeni, dostávali peněžité tresty, zavírali je, museli pracovat v uranových dolech. Svá stavení museli opouštět a byli odstěhováni do objektů, které neměli zavedenou vodu, elektřinu. Dostávali seznam věcí, které si mohli do nového domova vzít. Nebylo toho mnoho. 

Dědeček mého bývalého manžela pracoval v roce 1948 na berním úřadu. Když došlo ke komunistickému puči, dostal nařízeno, aby vstoupil do KSČ, V případě odmítnutí mu hrozila ztráta práce. Do strany nevstoupil, protože měl svůj názor na rudý bolševismus. Přišel tedy o práci. Babička musela potají šít doma a své výrobky tajně prodávat. Jinak by se byli neuživili. Měli svou důstojnost a hrdost, nesouzněli s diktaturou, a proto raději zvolili méně pohodlný život.

Na výnosných místech seděli lidé, které lze označit za angažované blbce. Uvedu příklad gymnázia, kam chodil můj bratr. Tamním ředitelem se stal oddaný soudruh, který vyučoval občanskou nauku a chemii. Bratr měl tu smůlu, že dostali ředitele na chemii. Hodiny probíhaly tak, že měl ředitel neustále otevřenou učebnici chemie, bez níž se nedokázal obejít. Když psal vzorce na tabuli, velmi často se stávalo, že napsal rovnici špatně, musel ji opravit, když si své "dílo" zkontroloval s učebnicí. Když jej někdo ze studentů oslovil "pane řediteli", vyhodil tohoto studenta ze třídy s tím, že s takovými skoncovali v roce 1968. Tento člověk měl dva syny, mladší z nich vystudoval obor český jazyk - dějepis. Vystudoval jej s pomocí svého otce, který povýšil z funkce ředitele gymnázia na tajemníka pro školství Krajského národního výboru. Syn pak učil na gymnáziu, kde jsem učila i já. Svou práci bral jen jako doplněk ke svému životu veksláka. A po Listopadu 1989 si tento člověk otevřel jednu z prvních směnáren. Školu opustil a všichni si oddychli. 

Za vlády komunistů se dařilo převážně šmelinářům všeho druhu, kam patřili i veksláci. Dále se k nim řadili řezníci, zelináři, číšníci, recepční v hotelích, taxikáři. Na lukrativních místech seděli komunisté, mnozí z nich spolupracovali s StB. Platilo zejména o podnicích, které obchodovaly se Západem. Kolik z jejich bývalých zaměstnanců vlastní dnes výnosný byznys? Kolik z nich se dostalo do vrcholné politiky? Jsou tu stále a nadále škodí, protože myslí jen a jen na svůj vlastní prospěch...