Dobrá rada nad… špatnou

Každý se občas potřebujeme poradit. A všichni už jsme někdy někomu nějakou radu poskytli. Byla vždycky dobrá? A bylo to vždycky v situaci, kdy se radit vůbec hodilo?

Nechci samozřejmě rozebírat rady profesionální. Ani rady veskrze praktické plynoucí z příslušné zkušenosti. Spíš se chci zaměřit na rady postavené na „jedna paní povídala“, případně „všechno vím, všemu rozumím, jsem takový guru – amatér“.

„Skvělé“ rady často pochází z ranku osobních zkušeností „vhodně“ aplikovaných na vaši situaci.  „Na to vyšetření, co ti doktor předepsal, nechoď. Já tam byla, nic mi nenašli a akorát mě pak týden bolel/a/o…“ (vhodně doplňte část těla). Obzvláště velké skvosty pak bývají rady na základě zkušeností „z třetí ruky“: „Blaženě říkala kolegyně v práci, že sestřenice její švagrové….“

Další skupinou jsou rady týkající se vztahů. Tam máme často dojem, že tomu rozumíme, protože kdo z nás někdy nějaký ten vztah neměl…  A ruku na srdce – vztahové peripetie jiných lidí se často zdají řešitelnější než naše vlastní. Osobně se snažím řídit pravidlem: Neradit. Vyslechnout, nabídnout různé úhly pohledu, podělit se o podobnou zkušenost nebo říct svůj názor – proč ne. Ale každému, kdo řekne kamarádce: „S tím hajzlem se musíš okamžitě rozejít,“ by podle mě měla upadnout pusa. (Samozřejmě nepočítám extrémní případy typu, kdy vaše kamarádka pravidelně „záhadně padá ze schodů“ nebo váš kamarád objevil už popáté štěnici ve svém mobilu a atraktivní kolegyně v práci si mu stěžují, že jim chodí výhrůžné e-maily z adresy [e-mail]). Nikdy nemáte všechny informace, obvykle neznáte druhou stránku příběhu, vztahy jsou veskrze osobní a subjektivní a koneckonců – řekněme si se Suchým a Šlitrem – „Co je vám do toho?“. ;-)

Teď z trochu jiného soudku: V reklamách na léky nám vždy radí, abychom si důkladně přečetli příbalový leták.  To je jistě obecně dobrá rada (Ze své zkušenosti vím, že nemají-li se například na některá antibiotika konzumovat mléčné výrobky, je radno se tím řídit…). Jsou ale lidé (nebudu tě, mami, jmenovat), kteří by příbalové letáky rozhodně číst neměli. Protože pak volají lékaři, potažmo svým dcerám, jestli to raději nemají vysadit, když se v letáku píše, že se při užívání přípravku vzácně mohou vyskytnout mimovolní pohyby, zvýšené slinění, křeče svalů ovládajících pohyby očí způsobující protáčení očí či náhlé nevysvětlitelné úmrtí. Případně že vedlejším účinkem léku může být symptom, proti kterému má přípravek působit…

No a teď si představte, že se o tom bude takový vášnivý čtenář příbalových letáků radit s osobou využívající vhodně aplikované zkušenosti z x-té ruky… „Hele, holka, to neber. Sousedka říkala, že v …… psali, že nějaká důchodkyně na Českokrumlovsku dostala od doktora taky nějaký prášky, co začínaly na „X“, a pak se jí o 10 let později narodilo dítě s prasečím ocáskem. Jo, a když už s tebou mluvím… Viděla jsem tvýho manžela jít kolem hospody. Měla by ses rozvést…“ ;-D

Na závěr bych k nadpisu ráda doplnila ještě: ŽÁDNÁ RADA NAD ŠPATNOU…