V zajetí mýtů II.

Když se lidé zmítají v zajetí různých mýtů, protože nejsou profesionálové a nevěnují se problematice účetnictví a daní každodenně, dá se to pochopit. Často pak tápou a spoléhají se právě na ty profesionály.

Mezi lidmi panuje mnoho mýtů z různých oblastí života. Já se již podruhé budu zabývat těmi z oblasti účetnictví a daní.

V prvním díle jsem poukázala a prvních 5 mýtů, viz https://helenasasova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661160.

1. mýtus: Na faktuře musí být podpis a razítko. 2. mýtus: Zaplatili jsme účastnický poplatek na konferenci, potřebujeme fakturu. 3. mýtus: Říkala to daňová poradkyně, je to tak. 4. mýtus: Daňový poradce za všechno ručí. 5. mýtus: Máme levnou účetní, ušetříme.

V zajetí jakých dalších mýtů se někteří lidé ocitají?

6. mýtus

Je lepší podat daňové přiznání, třeba nulové, ale vždycky podat. Podnikatelé s tím zpravidla problém nemají, ale neziskové organizace opravdu v mnoha případech podávat daňové přiznání nemusí. Přesto jsem se ale setkala s názorem, že je lepší ho podat. Na mou všetečnou otázku, proč je to lepší, jsem se dočkala jen stále se opakující věty: no, prostě je to lepší. Zkusila jsem to tedy jinak: A pro koho je to lepší? No, tak, je to lepší......atd. Není to lepší a nemá to žádný smysl. Organizace si tím přidělá práci a přidělá tím práci i úředníkům finančního úřadu. Takže ti to opravdu neocení. Pravidlo je přitom celkem jednoduché. Daňové přiznání nemusí podávat ta organizace, která nemá zdanitelné příjmy nebo má pouze příjmy od daně osvobozené. A je jedno, zda se jedná o podnikatelský subjekt nebo neziskovou organizaci. Jsou tam ještě drobné kličky, ale v základě to tak je.

7. mýtus

Faktura je daňový doklad. Faktura je prvotní doklad, kterým dodavatel sděluje odběrateli výši dluhu a další potřebné informace potřebné k jeho zaplacení. Faktura je ustálený pojem, běžně mezi lidmi používaný, ale není definovaný žádnou legislativní normou. Zatímco daňový doklad je definovaný v zákoně o DPH a při jeho vystavování je nutné se tímto zákonem řídit.  Daňový doklad tedy není totéž co faktura, i když faktura, je-li vystavovaná plátcem DPH, zároveň daňovým dokladem je. Běžně se ale stává, že i neplátci DPH při vystavování faktury uvedou v záhlaví, že jde o daňový doklad.

8. mýtus

Zaokrouhlování. Zaokrouhlování dokladů, zejména faktur je velmi populární a na laika to může dělat dojem, že jde o zjednodušení. Zaokrouhlování pokladních dokladů, kterými se dokumentují hotovostní platby své opodstatnění má, protože haléře už nemáme a platby probíhají vždy v celých korunách. Ale u bankovních převodů je to zbytečné a rozhodně to práci účetním neusnadňuje. Často je tomu naopak. V účetnictví se vykazují částky na 2 desetinná místa, a jak se lidově říká, vše musí „sedět na haléř“. Takže pokud je vystavená faktura na haléře a dobromyslný podnikatel při platbě částku zaokrouhlí, může účetní tak akorát naštvat, protože rozdíl je třeba vyčíslit a zaúčtovat. Tedy práce navíc, účetní operace navíc a jak já říkám, účetnictví se tím zaneřádí. Takže, nezaokrouhlovat!

9. mýtus

Výdajový pokladní doklad (VPD). VPD jsou druhotné účetní doklady, které se vystavují v souladu se zákonem o účetnictví jako dokumenty, kterými se doplňují údaje na prvotních dokladech a jako vazba mezi prvotními doklady a účetními knihami. Forma takových dokladů, tedy ani jejich název, ale nejsou zákonem ani vyhláškou stanoveny a je tedy na účetní jednotce, jakou si zvolí. U výdajů z pokladny, tj. u hotovostních plateb se ustálil název takového druhotného dokladu jako „Výdajový pokladní doklad“ nebo jen „Výdajový doklad“, slangově se používá výraz „výdaják“. Pokud ovšem účetní nazve pokladní doklady jakkoliv jinak, není možné to rozporovat. Úředníci toto ale někdy dělají. Vím o případech, kdy úřednice města vrátila organizaci vyúčtování dotace s tím, že nepředložili kopii výdajových pokladních dokladů. Předložili, ale na dokladu to napsané nebylo, a s tím měla úřednice problém.

10. mýtus

Sponzorské dary. Tento výraz, jakkoliv je nesmyslný, je velice hojně používán. Zejména neziskové organizace, které jsou často financovány z darů, si tento výraz osvojily.  A i když si většinou platí na vedení účetnictví profesionální účetní (nebo i daňového poradce, či jsou auditované) uvádějí ho ve výročních zprávách a dalších oficiálních dokumentech a paní účetní (daňovému poradci, auditorovi) to nevadí. Nebo neví, jak se věci mají?

Tento výraz je spojením dvou diametrálně odlišných typů příjmů: sponzorského příspěvku a bezúplatného příjmu, tj. daru. Každý z těchto příjmů je poskytován a přijímán na základě jiného zákona a každý je jinak posuzován daňově. Proto je nelze směšovat. Sponzorský příspěvek se poskytuje na základě zákona o regulaci reklamy, kde je definován, je pro příjemce vždy příjmem zdanitelným a pro poskytovatele daňově uznatelným výdajem. Dar se poskytuje na základě občanského zákoníku, je zpravidla příjmem od daně osvobozeným a pro dárce výdajem daňově neuznatelným. Vytvořený hybrid - sponzorský dar - není možné správně vykázat ani v účetnictví ani v daňovém přiznání.