Jak jde vláda na komáry s dělem.

Tak nějak by se dal nazvat plošný zákaz používání mobilů ve škole. Dělo komáry nezabije, ale napáchá nevratné škody všude kolem.

V diskusích pod články a na sociálních sítích se na toto téma hodně diskutuje a evidentně to většina diskutujících schvaluje. A jak je v takových diskusích zvykem, každého, kdo to neschvaluje, patřičně zpraží. Ať už primitivními, emotivními výlevy nebo přímo nadávkami. Ale úroveň diskuse a schopnost přijmout jiný názor, je jiné téma.

Mobilní telefony! Horké téma politiků, novinářů a veřejnosti. Jak už jsem uvedla, velká část lidí zákaz vítá a schvaluje. Proč? Protože „děti tráví na mobilu moc času“, děti mobil zneužívají např. k natáčení učitelů a jiných dětí“, „děti si na mobilu hrají hry, čtou nevhodný obsah.....“, „děti se na mobilech stávají závislými“, atd. Prostě mobil je problém. Možná je mobil problém, ale rozhodně ne pro všechny děti.

Nikdo z těch, co tleskají plošnému zákazu, ani na vteřinu nepřipustí, že jsou děti, které mají mobil k telefonování (popř. k SMSkování). Že nikoho nenatáčejí, že ho ve škole nepoužívají nebo jen výjimečně, že ani nemají připojení na internet nebo dokonce mají „hloupý“ mobil, se kterým se nic jiného, nežli telefonovat, nedá. A že takové nejsou? Ale ano, jsou.

Celá tato aktivita by se dala připodobnit k situaci, kdy většina žáků nenapíše domácí úkol a učitelka dá celé třídě pětku.

Nikdo si neklade otázku, proč za chyby někoho, byť by to byla většina, se mají trestat všichni! Na jednu stranu je to pochopitelné, protože princip kolektivní viny je u nás už tak nějak hluboko zakořeněný, ale budou se tomuto zákazu alespoň vzpěčovat rodiče těch dětí, které žádné problémy s mobily nemají?

Závislost dětí na sociálních sítích, a tedy na mobilech, je bezesporu problém. Natáčení učitelů a jiných dětí, zcela určitě také. Nedovolené používání mobilů při hodině už vůbec. Ale místo, aby se řešilo konkrétní nevhodné chování dětí, tak se zakáže používat (nebo dokonce mít u sebe) mobil všem? Už dávno to problém být nemusel, kdyby se to řešilo včas a účinně. Jenže naše školství se stará o nesmysly typu „wellbeing“, školní parlamenty, ombucmany, domácí úkoly a rušení známkování, místo řešení skutečných problémů. A pak přijde moudrá hlava s plošným zákazem.

Vzpomeňme si na kauzu paní učitelky Bednářové. Místo, aby byly potrestány děti, které ji při vyučování nedovoleně nahrávaly, byla vyhozena paní učitelka. Co tím těm dětem naše školství vzkázalo? „Milé děti, nahrávat učitele je v pohodě, zejména když se vám nelíbí, co říkají“. Jak jsou potrestány děti, které někde na záchodě nahrávají spolužačku? Jak je potrestáno dítě, které si přes přísný zákaz hraje s mobilem při vyučování? Nijak, nebo jen směšně. Kdyby se veškeré porušování pravidel exemplárně trestalo, dneska by se nemusely zakazovat mobily všem. Pořád se řeší, aby se dětem nějak nekřivdilo, aby se jim neubližovalo, aby se náhodou nějak neomezovaly a pak bum, všem ráno sebereme mobil.

Je třeba si uvědomit, že za problémy se závislostí na mobilech nesou primárně odpovědnost rodiče. Ti jim mobil pořídí, ti jim pořídí data, ti je nechávají s mobilem v ruce neúměrně dlouho. A ti jsou jim velmi často i špatným příkladem. Pokud se dítě neobejde bez mobilu ve škole, a my mu jeho používání zakážeme, bude si to vynahrazovat po škole. Nevyřeší se tím tedy nic. Stejně jako představa, že budeme někoho nutit, aby se bavil se spolužákem, když se s ním bavit nechce.

A to už vůbec nemluvím o tom, jak se některým dětem přímo ublíží. Na sociálních sítích o tom mluví někteří rodiče, psychologové, či jiní zainteresovaní lidé. Odříznout dítě od rodičů, v době, kdy tady máme právě mobily, je cesta do pekel. Není nic špatného, ani zavrženíhodného, když dítě o přestávce zavolá rodičům, babičce, strejdovi, kamarádce................., že dostalo z písemky dobrou (špatnou) známku. Není nic špatného na tom, když rodiče napíšou dítěti, že ho vyzvednou později, protože se musí zdržet v práci a dítě si to o přestávce přečte. Není nic špatného na tom, když v r. 2026 prostě dítě používá mobil! Protože, od toho ho má.

Slaboduché výkřiky o tom, že dříve také nebyly mobily, že si mám dítě uvázat k noze, že mi o jedničce z písemky může říct až doma, že se děti mají bavit mezi sebou, apod., na hony páchnou totalitním myšlením jejich autorů. A nejen totalitním myšlením, ale ukazuje se, kolik rodičů vítá, že problém, který způsobili, bude někdo řešit za ně.

Úlohou státu ale není napravovat, co ve výchově někdo zkazil. Úlohou našeho školství není převýchova dětí, ale vzdělávání dětí!