Deprese a úzkosti nejsou výmluva - genetika, biochemie, dětství, stres, naučená bezmocnost

Tohle je odpověď jedné velmi statečné paní, která nezlomená prošla mnoha životními těžkostmi, a která deprese a úzkosti považuje za výmluvu – a odsuzuje jinou ženu, že není tak silná a že prý jako matka totálně neobstála.

Vážená paní, rozhodně Vám ze srdce nepřeju všechno to těžké, čím jste si sama musela projít. Jste velmi silná žena, že jste všechno zvládla a jste přitom podle vlastních slov "jen někdy unavená a smutná". Máte můj naprosto upřímný obdiv a přeju Vám, aby Vám síla vydržela a abyste jí už tolik v dalších letech nepotřebovala, abyste si užívala v rámci možností klidný a spokojený život.

Ale to, co jste napsala jedné paní, že jako matka totálně neobstála, bylo hodně ošklivé. Ne v tom smyslu, že se má dobře starat o děti. To je samozřejmě priorita. Ale odsuzujete člověka ošklivými slovy za něco, co na rozdíl od Vás ne každý má tu moc změnit. A to člověka, který se z hloubky té bezmoci dokázal znovu postavit na nohy.

Evidentně jste zažila zlé časy a nechci je zlehčovat, ale skutečná hrůza deprese a paralýzy se Vám buď vyhnula, nebo jste měla sílu do nich nespadnout.

Náchylnost k depresím a úzkostem je z velké části dána geneticky - třeba změna genu pro serotoninový transportér mění naši citlivost na to, jak nám jde život, a pravděpodobnost, jestli se nám pod vlivem událostí rozvine či nerozvine depresivní porucha [1].

Potom záleží i na tom, v jaké intenzitě a jak dlouho na člověka stres působí - i co si prožil v dětství (úzkostný nebo vzteklý rodič, katastrofické scénáře, zanedbávání, fyzické nebo psychické týrání, šikana, ...). Jenže někdo projde koncentrákem a přežije to v psychickém zdraví, a jinému stačí taková zátěž, nad kterou většina lidí mávne rukou jako nad maličkostí. Každý má jiné dispozice, jiné zkušenosti a jinou biochemii. Vždyť i menstruaci a přechod prožívají různé ženy jinak.

Každý má jiné dispozice, jiné zkušenosti a jinou biochemii.Vždyť i menstruaci a přechod prožívají různé ženy jinak.

Příčin deprese a úzkosti a poté třeba i paniky je mnoho. A všechny bez rozdílu výrazně mění biochemii těla i mozku - hormony i neurotransmitery. A určitě tu neuvádím všechny známé příčiny.

• Patří k nim třeba i zánět v plicích ze znečištěného prostředí, který mění koncentrace některých neurotransmiterů [2].
• Při těchto poruchách má člověk drasticky sníženou diverzitu mikrobiomu, který by nám měl správně produkovat mnohé potřebné látky, jako například až 90 procent serotoninu.
• Chronická nespavost je také jedním z faktorů, které výrazně zvyšují emocionální citlivost a produkci stresových hormonů, takže sama o sobě způsobuje úzkost.
• Čím víc stresových hormonů (kortizolu) vyprodukujete, tím hůř se s nimi hipokampus vyrovná - a časem přestane být schopný jejich množství vůbec regulovat. A nedostatečně regulovaný kortizol je neurotoxický, čili fyzicky poškozuje mozek (minimálně hipokampus).
• Dlouhodobě zvýšené hladiny stresových hormonů mají minimálně 241 prokázaných častých fyzických příznaků, patří mezi ně i zvýšená emocionální citlivost, pomalost, narušená paměť, ztráta sebevědomí, zhoršené porozumění řeči (ale přitom třeba naopak větší vnímavost na slabé podněty jako slaboučké zvuky), přejídání nebo nechuť k jídlu, všelijaké stěhovavé bolesti a brnění, bušení srdce,... A to člověk po letech nemívá jeden příznak, ale třeba deset [3].
• Dalším faktorem způsobujícím náchylnost k depresím a úzkostem je narušený rytmus spánku a bdění (cirkadiánní rytmus).
• Naučené negativní myšlenkové vzorce a depresogenní schémata (způsoby vnímání situací) zhoršují biochemii a tím i depresi nebo úzkost.

Tělo člověka je stavěné na občasný krátkodobý stres, kdy se vyplaví stresové hormony, člověk bojuje nebo uteče (nebo ztuhne), ale brzy je po všem. Tělo se ještě dost hodin s následky stresových hormonů vyrovnává, ale k tomu má mechanismy. Určitou míru stresu člověk dokonce nutně potřebuje k životu. Něco jiného je ale dlouhodobý stres trvající měsíce nebo i roky. S takovým dlouhodobým přívalem stresových hormonů se organismus vyrovnává těžko a člověk si odnáší mnohé následky.

Nejhorší následky pro člověka i pro zvíře má stres ve spojení s takzvanou "naučenou bezmocností" - čili dlouhodobě ví, že ze situace není úniku. Neznamená to, že sám sebe naučí být bezmocný, ale skutečně nemá žádnou naději na únik. I zvíře snáší daleko lépe i silnější stres, který může ovlivnit, než menší, který ovlivnit nemůže. Vysocí šéfové nebývají tak nemocní jako střední management, protože mají nad situací kontrolu, zatímco dělníkům je často všechno šumák. O naučené bezmocnosti a aktivaci stresové osy se dozvíte v přednášce [1].

Naučená bezmocnost - není žádná naděje na únik!Nemůžete stresující situaci ovlivnit? Aktivuje se stresová osa - biochemie.Začarovaný kruh.

Vezměte si i fakt, že třeba jenom nevyspalým lidem se mění metabolismus a hormony tak, že (až na malé procento lidí, kteří naopak jedí hodně málo) jedí mnohem víc a kaloričtější jídla a mnohem méně se hýbou - tělo potřebuje energii a šetří. Už při mírném nevyspání měřitelně klesají koncentrace a výkony. Hádejte, proč lidé ve vyspělých zemích tak tloustnou? Ano, kvůli pandemii zkracování spánku a úzkostí a depresí.

Moc prosím, neodsuzujte člověka, že podlehl tomu, co Vy zvládáte!

Ano, je to nejvíc o motivaci, kterou ale člověk v té biochemické nerovnováze a ve špatných myšlenkových vzorcích, bohužel postrádá. Často odmítá spolupracovat, protože je paralyzovaný a nemá na to sílu.

Je potřeba lidi s psychickými problémy povzbuzovat k velkému odhodlání, vyburcovat k činnosti ale neshazovat.

Ale je to i o chemii těla. A kdo to nezažil (tím myslím depresi a úzkost, ne velké životní těžkosti), ten neví, jak hluboko se až dá klesnout. Člověk není jen někdy unavený a smutný. Člověk je k smrti vyčerpaný, smutný a nešťastný (často i bezdůvodně vyděšený) neustále.

Kdo to nezažil, nemá představu, jak hluboko se až dá klesnout.Člověk je k smrti vyčerpaný, smutný a nešťastný (často i vyděšený) neustále.

Není to výmluva! Bez mé pomoci by moje maminka bývala umřela jednou z nejhorších smrtí na světě - na depresi. Ležela, nejedla, nepila, neměla na nic sílu, jenom tu čiročirou temnotu - a nebyla to demonstrace.

Člověk se ocitá v začarovaném kruhu hnusných vtíravých myšlenek a nedají se žádným způsobem zastavit - někdy až do stavu, kdy ztrácí pud sebezáchovy. A vůbec Vám nepřeju, abyste někdy něco takového prožila!

Ke každému svému tvrzení v tomto článku Vám můžu dodat odkaz na video - přednášku uznávaného odborníka, ze které tu informaci mám.

Existuje cesta ven. Je dlouhá, trnitá a často vede zase zpátky do propasti a ze které se zas a znovu musíte vyškrábat. Ale když už víte jak a jaké to je být nějaký čas v pohodě, tak to dokážete.

Pomaličku a snesitelně měnit svoje myšlenkové vzorce k lepšímu.

Proto vyzývám Vás všechny, kdo znáte někoho v depresi nebo úzkosti: Pomozte jim najít motivaci! Najít tu pomalou pracnou stezičku práce na sobě, aby se dostali ven ze začarovaného kruhu! A nenechte se odradit, protože to i pro Vás bude hodně náročné.

[1] Týden mozku - Neurobiologie deprese - Cyril Höschl - YouTube

[2] Týden mozku 2023 - Má smysl stimulovat lidský mozek?

[3] Kompletní seznam symptomů úzkosti (241 celkem) - v angličtině: Complete List of Anxiety Symptoms (241 Total)