Nechtěl bych být v kůži ministra zdravotnictví

Už několik dnů se zamýšlím, jak bych metanolový průšvih řešil já. A upřímně řečeno nevím.

Na jednu stranu jsem proti přílišnému zasahování státu do života občanů a pro maximální zodpovědnost občanů za sebe sama, na druhou stranu se to mnoha kritikům dnešní částečné prohibice lehce mluví, když se jich to osobně netýká. Kdyby se otrávil někdo z jejich rodinných příslušníků, asi by se na to dívali trochu jinak. Nebo kdyby pracovali v nemocnicích a viděli, jak lidé otrávení metanolem trpí.  Napadá mě další otázka. Jak by asi postupovali právníci zastupující otrávené lidi, kdyby stát zastoupený ministry nějak nekonal? Ministr zdravotnictví by se určitě žalobám nevyhnul. O tom, že by ho soudci ve všech žalovaných případech osvobodili, zdaleka nejsem přesvědčen. Nakonec by možná šel sedět

Opravdu jsem rád, že to řešit nemusím.