Nebylo by to bez "-y" rozumnější?

Nevím jestli dělám dobře, že se odvažuji vstoupit na tenký led pochyb o českém pravopisu.

Na základní škole jsem vždy patřil k nejlepším žákům jazyka českého a to zejména v diktátech. Jako kluk jsem byl výjimka, protože diktáty byly spíše doménou holek a mě to vytáhlo z mnoha školních průšvihů. Ve shodě podmětu a přísudku v množném čísle minulého času jsem snad nikdy neudělal chybu.

Přesto si čtyřicet pět let po absolvování ZDŠ (pro nepamětníky základní devítileté školy) dovoluji pochybovat o smyslu právě shody podmětu a přísudku. Příčestí minulé "ženy byly, kameny byly, muži byli" je naprosto neživotným anachronismem pocházejícím z minulosti, kdy čeština ještě měla rozdílnou výslovnost "i" a "y" po všech souhláskách. V dnešní době tento pravopis nemá žádný praktický význam. Napsané věty "Ženy byli. Kameny padali." určitě budou takřka každému Čechovi připadat gramaticky naprosto nepatřičné (alespoň doufám). Přitom pouze věrně odrážejí výslovnost koncovky "-li". Porovnáme-li s češtinou některé slovanské jazyky, zjistíme, že ona nepatřičnost je v jiných jazycích naprosto běžná. Slovenština, ruština, ukrajinština a bulharština si v příčestí minulém vystačí s "i" nebo "и" ve všech třech rodech. Polština sice používá jak "i", tak "y", ypsilon však jen pro střední rod. Slovinština, srbština a chorvatština mají tři různé koncovky podle rodu, maskulina - "i", feminina - "e" a neutra "a", např. delali, delale, delala. Pro odborníky uvádím, že u jihoslovanských jazyků kvůli zjednodušení neberu v úvahu aoristy, plusquamperfekta a další mluvnické jevy, jež jsou současné češtině  neznámé.

Naše rozlišování písemné formy příčestí minulého v množném čísle podle mužského a ženského či podle životného a neživotného rodu tedy nemá v ostatních slovanských jazycích obdoby. Nevidím proto žádný rozumný důvod, proč bychom nemohli psát "muži byli, kameny byli a ženy byli". Rozhodně by to bylo mnohem praktičtější než dnešní stav. Chápu však, že takové změny mohou být mnoha sečtělým a inteligentním lidem silně proti mysli. Zvyk je zkrátka železná košile.

 Zvážíme-li však věc pouze z praktického hlediska, musíme nutně dojít k názoru, že se jedná o zbytečné zatěžování dětí ve škole a matení hlav těm nemnoha cizincům, kteří mají snahu se dokonale naučit českou gramatiku.

 Svůj článek jsem se snažil ze všech sil napsat bez chyb, abych nebyl utlučen argumenty, že se mám nejdřív naučit pravopis své mateřštiny a až poté ji kritizovat. Opravdovým znalcům českého jazyka se tedy za případné chyby omlouvám.