Pokaždé, když se ve sdělovacích prostředcích objeví informace o týraném dítěti, zvedá se (a právem) obrovská vlna nevole lidí na všech úrovních. Ano - děti jsou bezbranné, proto potřebují chránit. Bohužel, často k týrání dochází jen proto, že se málo zajímáme jeden o druhého. Malý klučina z Brna, kterého rodiče málem utýrali, by asi mohl vyprávět...jenomže kdo ví, jestli o tom bude vůbec někdy chtít mluvit. A pokud ano, zda najde pro tu hrůzu vůbec nějakého posluchače?
I v živočišné říši se občas stane, že rodičovské pudy samce nebo samičky zradí a mládě potom samotný zvířecí táta nebo máma zahubí. U člověka, který se honosí přídavným jménem sapiens - tedy rozumný, však zůstává v takových případech právě rozum stát. Jak je možné, že se něco takového stane a rodič (pokud se tak dá nazvat) dokáže systematicky svého potomka trápít, ponižovat a týrat? Podle posledních statistik Nadace Naše dítě bylo v České republice týráno v roce 2009 téměř dva tisíce dětí. To bylo o sto víc, než v roce předcházejícím, což znamená, že počty těchto dětí navzdory všemu stále rostou. "Jedná se navíc pouze o vrchol ledovce, dá se jen odhadovat, že za zavřenými dveřmi trpí ročně v naší zemi až desetitisíce dětí," varuje Zuzana Baudyšová, ředitelka zmiňované nadace. Až mrazí z faktu, že z uvedeného čísla bylo odhaleno týrání u 53 případů dětí mladších jednoho roku! Pokud by však někdo myslel, že jsou všechny tyto případy následkem toho, že dítě vyrůstalo v neúplné rodině, je na omylu. "Alarmující je, že osm set takto odhalených případů se odehrávalo ve zcela kompletní rodině. Tedy prostředí, kde se dítě nemá vůbec žádnou šanci bránit a utrpení je násobeno bolestí z toho, že ho působí právě ti lidé, kterým dítě věří a které dítě přes všechno, co prožívá, miluje," popisuje Baudyšová. Jen těžko si lze představit, jak moc se tímto utrpením dítěti nalomí pro celý zbytek života sebedůvěra, ale i důvěra k jiným lidem, jak moc ten zbabraný start do života dítě poznamená v budoucích partnerských i jiných sociálních vazbách? Podstatně je ale jedno. Dítě, které takto trpělo, potřebuje obrovský díl lásky někde v náhradním prostředí. Pokud totiž zjistí, že i pro něj na světě láska existuje, je velká pravděpodobnost, že se ji naučí i dávat jednou svým dětem. Psychiatři i psychologové, kteří se ve světě zabývali fenoménem týraných dětí, totiž zjistili, že více než 80 procent týrajících rodičů, které po odhalení celá společnost odsuzuje, bývalo samo v dětství týranými dětmi. Může se pak někdo divit, že z něj vyroste citově chudý až zcela otrlý člověk, vymýšlející k týrání vlastního dítěte napínáčky v botách a jiné "vychytávky"? Kdo ví, čím si prošel on a co třeba raději ze své hlavy vytěsnil... Nechci, aby to znělo jako obhajoba lidí, kteří se těchto věcí dopouštějí - ať už se jim dělo cokoli, oni jsou ti dospělí, kteří mají chránit slabšího. Ale chci tím naznačit, že kdyby už tehdy, když oni vyrůstali, nebyli lidé v okolí lhostejní, ty jejich dnešní děti by možná místo ran dostávaly víc pohlazení.
