Kterak Mojžíš v plovoucím "babyboxu" ke svému štěstí přišel...

Svět nikdy nežil tolika informacemi všeho druhu, jako nyní. Kdo ví, jestli si tím lidstvo samo na sebe neupletlo pořádný bič, poněvadž některé věci je snad lepší nevědět...Dvě zásadní informace však nikdy nic v našich hlavách nepřekoná - zpráva o narození a smrti.

Tyto oznamující věty jsou prostě definitivní - narodil se nový člověk anebo jiný člověk zemřel. Někdo moudrý přitom časový úsek mezi těmito dvěma pravdami označil jako život mezi dvěma nádechy. První nádech absolvujeme po porodu, s tím posledním vydechnutím z nás život odejde. Samozřejmě, pokud jde o cizí osobu, informaci o životě a smrti vstřebáme asi stejně, jako že se politici opět kvůli něčemu poškorpili. Zajímavá se pro nás informace stává, pokud se týká nějaké významné osoby a zcela zásadní je pak, jde-li o někoho, koho máme rádi. Když necháme uctivě stranou smrt a budeme se věnovat zrození, určitě se mnou budete souhlasit, že slavnostní fanfáry nezní u každého uvítání nového človíčka na svět. A toho pak může čekat velmi krušný život. S bídou, nemilující matkou či oběma rodiči, v asociálním prostředí, s neláskou sám k sobě. S tím se špatně žije. Ale i kdyby dítě matka chtěla milovat sebelépe, ale nemá s ním kde bydlet, nemá žádné finanční prostředky, protože je třeba cizinka, kterou těhotenství vyřadilo z možnosti pracovat - co by ho asi tak mohlo čekat? Láska je důležitá, ale dítě nenakrmí, nezahřeje ani neobleče. Proto je dobře, že existují babyboxy. Vůbec si nedokážu představit, co se v duši takové matky odehrává, když dítě do schránky ukládá s tím, že už ho nikdy neuvidí. Jsem však přesvědčena, že to pro většinu z nich je ten nejhorší zážitek v životě. Po zaklapnutí oné schránky ale pro dítě udělala každá taková matka maximum - dala mu šanci na lepší život. Proto nechápu, jak je možné, že se stále objevují proti babyboxům kritické hlasy a lidi, kteří se snaží jejich rozšiřování do českých měst, zabránit. Ano, možná, že matka, která tam dítě odloží, nežila právě spořádaným životem, byla třeba lehkovážná, možná brala drogy nebo pila alkohol. Nebo měla prostě jen smůlu, zamilovala se do někoho, kdo jí nebyl schopen pomoci a nikoho jiného, ani rodinu kolem sebe neměla. Důvodů může být hodně. Pochybuju však, že by si jakákoli žena ještě před tím, než otěhotní, řekla: "Nu což, tak dítě porodím a dám do babyboxu a klidně opakovaně." Existence samotných babyboxů určitě přece nemůže vést k nějakému poklesu morálky, jak někdo argumentuje. To by se pak muselo vytáhnout do boje i proti antikoncepci. V pátek večer mně poslal duchovní otec babyboxů v Česku Ludvík Hess informaci o tom, že byla v Jablonci nad Nisou objevena ve schránce holčička - stala se tak 41. dítětem, které babyboxy dosud u nás zachránily. "Signalizace v nemocnici se rozezněla v 17:05:33. Za několik desítek vteřin už byla čerstvě narozená holčička v péči jablonecké neonatologie. Hlásím, že je zdravá, od pohledu a podle šatiček soudě spíš chudší nevěsta. Pojmenoval jsem ji Silvie, i když jí v Jablonci dali jméno Janička. Jenže tohle hezké jméno samozřejmě už na seznamu máme, zatímco Silvii ještě ne. Malá Silvie tak vyrovnala skóre mezi počtem zřízených babyboxů a odložených dětí – 41 : 41 a zvýšila skóre holčičky versus klučíci na 26 : 15," píše radostně Ludvík Hess. A já jeho radosti rozumím. Na Silvii docela určitě už teď čekají rodiče, kteří ji budou mít (snad) rádi a poskytnou jí vše, co by jí jinak bylo odepřeno. Před dvěma roky vykoukla z kladenského babyboxu také dívenka. Dostala od nemocničního personálu vznešené jméno Anežka česká. Dneska se už jmenuje jinak, v rodném listu má napsaného tátu i mámu. Ti totiž dlouho o miminko usilovali a nedařilo se jim. I žádost o adopci malého dítěte vypadala na dlouhý čas. Když ale v televizi slyšeli o holčičce z babyboxu, rozhodli se o ni zabojovat. Dneska je to krásná malá slečna, která chodí plavat, vozí se s tátou a mámou na pouti a užívá si všechno, co by dítě v jejím věku užívat mělo. Kdyby neexistoval babybox, těžko říct, kde a jak by tahle dívenka skončila... Když byl vloni otevřen v Praze 2 první babybox na radnici, hodně lidí se nad tím pozastavovalo a krok nevybíravě kritizovalo. Proč? Já vím, že když má člověk zázemí, byt, rodinu či partnera, jistotu práce nebo přinejhorším i získání sociálních dávek, těžko si asi představí, že by se pod pláštěm noci rozhodl vložit na radnici do babyboxu své dítě. Při troše empatie se to ale přece snad pochopit dá a určitě je pro takovou ženu lepší se zorientovat a uložit dítě někde v centru Prahy než na jejím okraji. Samozřejmě - nejideálnější situace by byla ta - kdyby...A jsme u dalšího problému. Kdyby tedy ona žena, když zjistí, že je těhotná - šla na interrupci. Jenže je to menší zlo, než dítě donosit, porodit a předat ho někomu, kdo po něm touží? Navíc - i interrupce jsou velmi kritizované a v mnoha zemích světa stále zakázané. Dokonce i u nás se proti nim opět, například v Liberci, zvedají hlasy odporu, což stejně tak jako boj proti babyboxům, dost postrádá logiku. Neznám ženu, která by interrupci podstoupila a citově by ji to nezasáhlo. To rozhodnutí také není snadné a pokud nejde o ženu masochistku, pochybuji, že by se schválně chovala tak, aby interrupcí musela podstoupit několik za život. Abychom uzavřeli kruh - dostáváme se tak k antikoncepci. Ta by měla být první prevencí před babyboxem. Stejně jako babybox je však i antikocepce některými vykladači morálky (i vládami několika zemí) symbolem neřesti a pokleslosti lidstva. Takže ten, kdo začne se sexem, musí zřejmě celý svůj život už volit jen mezi větším či menším zlem.(?) Já osobně se přimlouvám za to, abychom nezkoumali v konečném efektu to, co je větší nebo menší zlo, ale snažili se mu předcházet. Když už ale selže antikoncepce, tak abychom nepranýřovali ty, co se rozhodnou pro interrupci, ale ani ty, co budou hledat babybox. Vždyť i biblický starozákonní Mojžíš toho v životě tolik dokázal jen proto, že ho jeho matka do jednoho starodávného "babyboxu" uložila a ponechala ho jeho osudu. V košíku jako Plaváček doplaval do vznešené rodiny vládců...a vidíte, do teď se o něm píše a mluví...