Případ malého Dominika z Brna, kterého dlouhodobě týrali vlastní rodiče i přesto, že na ně měla dohlížet úřednice z odboru sociálně-právní ochrany dětí - znají v naší zemi zřejmě všichni. Má řadu aspektů, kvůli kterým je alarmující a těžko pochopitelný. Když jsem si však přečetla konkrétní detaily toho, co malý klučík musel snášet, bylo mně špatně hned nadvakrát. Poprvé, když si člověk jen na zlomek sekundy ty výjevy představil - podruhé nad tím, jestli by ze strany médií neměla být zachována v tomto ohledu nějaká diskrétnost...
Je dobře, že se o tom píše. Kdyby měly články tohoto typu pomoci dalšímu jedinému dítěti před tím, aby podobné peklo zažívalo, má to vše smysl - a já v něj doufám. Chápu i média, která se v rámci konkurenčního boje snaží přinést něco jiného, nového, než noviny, televize, web či rádio "od vedle". Lidé jsou lační po jakémkoli detailu, a tak se informace rozšiřují, aby poptávka byla uspokojena. I v takovýchto případech rozhoduje ruka trhu, takže honba za novinkami je stále urputnější. Jenomže - nemůžou podrobné zprávy o tom, jak dítě bylo týráno, být nakonec spíše kontraproduktivní? Lidé totiž brzy v návalu dalších zpráv zapomínají. A tak - i když dychtivě hltali popis muk dítěte a plamenně a spravedlivě se nad nimi rozčilovali, za pár měsíců, či let, už s největší pravděpodobností na nešťastného Dominika zapomenou. On však poroste. Moc mu přeju, aby nyní rostl v lásce a mohl si alespoň částečně vyléčit tu svoji tolik zraňovanou dušičku. Těžko říct, zda na své útrapy zapomene - spíš ne. Vyvolávat vzpomínky na ně ale určitě rád nebude. Tak, jak jsme zavaleni hrůznými informacemi, na které pod náporem dalších a mnohdy ještě zrůdnějších zapomínáme, informace se někde ukládají. A nemám na mysli pouze archívy, do kterých mohou nahlédnout jen zainteresovaní lidé. V době internetu, se při troše snahy dá najít většina informací, která někdy prošla tiskem a médií. Až jednou bude Dominik dospělý nebo dospívající, a někde se najde informace o tom, jak mu "otec"(?!) v případech, kdy mu dal milostivě něco k jídlu, poté skákal po břichu až se pozvracel a pokakal - jak uvedla při výslechu jeho sestra, co to s ním může udělat? I když není pochyb, že je to pravda... Jednou bude hledat partnerku, jednou bude třeba také rodič....může ale v životě potkat i lidi, kteří ho z nějakého důvodu nebudou mít rádi... A pokud tuto informaci budou mít, neublíží Dominikovi i mnoho let poté? Lidé dokážou být zlí kvůli maličkostem či při minimálních odlišnostech... Teď nám možná připadá důstojnost klučiny druhořadá, právo by na ni ale měl mít každý. A tak - zatímco o svých potomcích poté, co odrostou plenkám, už na veřejnosti o jejich vyměšování nemluvíme a pokládali bychom to za nevkusné, malý Dominik tuto ochranu nemá. O něm se takovéto intimní věci dozvěděli všichni (nebo alespoň většina, co článek četla). Vím, že jako všechno - i toto má svůj rub a líc. Pokud bychom detaily neznali, neuvědomili bychom si hrůznost počínání lidí, kteří měli Dominika chránit před vším zlem světa. Ale je znalost veřejnosti tolik důležitá, že může být dokonce i nadřazena zájmům oběti? O etice a morálce novinářské profese se už napsalo hodně, tomuto tématu jsou věnovány i různé studie. Přimlouvám se však za jediné - u každé informace, zvlášť takto citlivé - by si měl autor i vydavatel položit otázku. Napsal bych to TAKHLE syrově o svém dítěti?
