Je to záhada. Všude kolem mě ve všech možných časopisech, rozhlasových i televizních vysíláních, ale i v supermarketech při nákupu čehokoli, jsou báječné šance něco vyhrát. Když píšu něco - nemyslím tím jen nějaký hrnek nebo magnetku...Hraje se o zájezdy za mnoho desítek tisíc korun, auta i jiné výhry, na které se z běžného platu většinou jen tak nedosáhne. Jenže nejsou jen chimérou? Dostává je vůbec někdo?
Když byly mé děti malé, hodně jsme soutěžily - s různými obaly od čokolád, žvýkaček i sáčků od bonbonů. Nikdy nic...Výhry nás míjely velikým obloukem a štěstěna se za rohem pochechtávala, že ani s tou láskou (alespoň v mém případě) to nebude nijak slavné. Přesto, že nám lidové moudro o štěstí v lásce a smůle ve hře, tvrdí něco jiného... Nu což, výhry se nekonaly, ale život šel dál. Jednou to ale začalo vypadat, že přišel ten pravý zlom. Ve schránce ležela obálka. Když jsem ji roztrhla, vypadl z ní klíček od auta! Dívala jsem se na to dost udiveně, ale přesto jsem se do dopisu, který byl v obálce také vložený, začetla. Stálo v něm: "Vyhrála jste auto. Můžete si vybrat, jestli chcete modré, červené nebo bílé. Barvu nám, prosím, neprodleně sdělte." Děti jásaly, poněvadž naše auto zvané beruška, mělo k reprezentativnímu vozu jiných rodičů velmi, ale velmi daleko. Já zase marně přemítala, jak je možné, že na mě dotyčná společnost získala adresu, a čím jsem si vlastně to auto zasloužila. Když jsem zahnala euforii, vzala jsem rozum do hrsti a pečlivě četla znovu onen dopis. Pochopila jsem, že jde o jistý - z mého pohledu velmi netaktní - marketingový tah. Abych ono auto dostala, musela bych si objednat zboží, které jsem ani trochu nepotřebovala, a které rozhodně nepatřilo ani k nejlevnějším. A pak teprve svítala naděje na to, že bych třeba ono auto, od kterého jsem měla už klíček v ruce, skutečně dostala. Což o to, já jak se věci mají, pochopila. Ale vysvětlujte už natěšené dětské dušičce, že sen o tom, že si to brzy přifrčí do školky a do družiny parádním fárem, zůstane i nadále prostě jen snem...Děti to tenkrát obrečely a já málem taky. Ovšem nikoli lítostí, ale vzteky. Od té doby podobné pokusy ze schránek vyhazuju rovnou do koše. Ale ty výhry mně pořád nedávají spát, i když mě aktivity tohoto druhu tím, jak děti rostly, opustily. Neznám úplně málo lidí, s hodně lidmi přijdu a přišla jsme v průběhu života do styku, třeba jen krátkodobého. Ale NIKDO se mně nikdy nesvěřil s tím, že by něco z oněch drahých výher vyhrál, ač na danou věc přišla řeč a mnozí dokonce přiznali, že se různých soutěží zúčasňují. V hlavě mně to tak vrtá stále víc. Schválně, zkuste po návratu z nákupů ze supermarketu prohlédnout krabičky a obaly zboří, co domů donesete. Na mnoha z nich jsou báječné výzvy - když pošlete tolik a tolik obalů, pojedete na Bahamy, do Karibiku, Řecka. O Prčicích jsem nikde žádnou zmínku nenašla... Tak nevím, nevím... Chápu, že lidé, co vyhrajou ve Sportce několik milionů, s tím na veřejnost nejdou. Je to přirozené - chrání tak sami sebe a své nejbližší. Ovšem i tady jsem si říkala hlavně v posledních týdnech, jak to s těmi výhrami vzhledem k insolvenci Sazky vůbec je a bude. Já vím, oficiální vyjádření je, že výplaty výher ohroženy nejsou a že od začátku tohoto roku už byly vyplaceny čtyři více než milionové sumy. No budiž. Je to oficiální vyjádření, tak si za tím společnost určitě stojí. A orgány, které to mají kontrolovat, svoji práci nešidí. Ten, kdo pravidelně sází anebo sází, protože v tom hledá poslední naději na změnu svéhživotního standardu, tak snad šanci má. V případě výher jiných, už to tak jednoznačné není. Schválně, kolik lidí znáte ze svého okolí vy, kteří při nějaké soutěži vyhráli skutečně auto či exotický zájezd? Nejde jen o marketingové tahy firem, aby zvýšily prodej svých výrobků?
