Zbrojní průmysl je hrozbou lidstva pro vznik války

Válka je rozsáhlý stav organizovaného násilí mezi dvěma nebo více skupinami lidí. Násilí je ve válce použito válčícími stranami jako legitimní mocenský nástroj k prosazení politických, náboženských, ideologických, ekonomických nebo jiných cílů. Válka je opakem míru, který je obvykle definován absencí války. V mezinárodní politice se jedná o extrémní nástroj prosazení cílů vojenskými prostředky a vojenskou silou.

Toto je odborná definice války. Znám také jinou definici. V jedné písni se zpívá, že válka je vůl. Položme si otázku, proč vlastně války vznikají? Kdo může mít zájem na vzniku války? Jak je možné, že lidé válku dopustí? Troufnu si tvrdit, že drtivá většina lidí nikdy žádnou válku nechtěla a nechce ji ani teď a ani v budoucnu jí chtít nebude. Tak kdo ji teda chce? Pokud se podíváme do dávné historie, vždy šlo o moc a nadvládu nad jiným národem a zemí s cílem zmocnit se jeho majetku, vnutit mu svoje ideologie a podrobit si ho, aby mu sloužil. Pokud se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně obyčejná lumpárna. Tak proč to vlastně lidstvo pořád dělá? Proč se nepoučí? Vždyť žádná válka nepřinesla nikdy nic dobrého. Kdo jsou ti, co jsou schopni nahnat celé národy do bratrovražedných válek? A jak je možné, že člověk poslechne, jde a vzájemně se zabíjí  jak dobytek.

Pokusme se najít podstatu vzniku válek, a co se musí stát, aby válka byla rozpoutána. Lidská společnost je složena z lidí, kteří disponují lidskými vlastnostmi. Pozitivními a bohužel i negativními. Podhoubí války může začít růst jen za předpokladu, že se do čela skupiny národa dostane člověk se špatnými morálními vlastnostmi. Dostat se tam může jedině za předpokladu, že obelstí svoje okolí a celý národ, který mu posléze svěří státní moc. Moc, která je ve své podstatě v rukách slušného člověka obrovskou zodpovědností, ale v rukách diktátora hrozivou zbraní, kterou neváhá použít kdykoliv se mu někdo vzepře nebo postaví proti jeho ideálům a bezohledným cílům. Hlavním pachatelem rozpoutáním válek jsou bezohlední nebezpeční jedinci obklopení svými stejně smýšlejícími zlotřilými kumpány. Druhým nebezpečím pro vznik válek je zbrojařský průmysl. Jeho prosperita je přímo úměrně závislá na válce a válečných konfliktech. Vzhledem k tomu, že se tento byznys pohybuje ve stovkách  miliard, jsou jeho chapadla schopna ovládat a rozpoutat jakýkoliv konflikt a to kdekoliv na světě. Zvlášť v tom méně rozvinutém. Že si vždy tato oblast dokáže najít svého diktátora nebo teroristu, to je zřejmé z historie i ze současnosti.

Československá republika měla v minulosti jeden z nejrozvinutějších vojenských průmyslů v Evropě. Těsně před druhou světovou válkou měla naše armáda nejmodernější a nejlépe vyzbrojenou armádu, a i z tohoto důvodu se stala první Hitlerovým cílem. V podstatě tento získaný zbrojní arzenál pomohl nacistickému Německu ke kvalitnímu vyzbrojení armády a k další úspěšné agresi do okolních států. Po revoluci, na základě humánního přístupu presidenta Václava Havla byla zbrojní produkce výrazně omezena. Za což s odstupem času sklidil a doposud sklízí velkou kritiku. I přes to náš stát neustále patří k předním výrobcům zbraní a tato průmyslová oblast prosperuje i v dobách celosvětové krize.

Proč zbrojní průmysl prosperuje:
Hlavním klientem zbrojního průmysly jsou státy. Politická moc téměř všech států vyzbrojuje svoje armády za účelem obrany státu. Česká republika není výjimkou. Deseti milionový stát vlastní Gripeny, Pandury, bitevníky a další nejmodernější zbraně v Evropě. Otázka zní: proti komu potřebuje Česká republika zbrojit a utrácet miliardy za mašinérii na zabíjení? Proti Afganistanu, Iráku nebo proti každému koho si USA vybere jako nepřítele? Nezdá se vám to trochu přihlouplé? Není to tak dávno, kdy jsme zbrojili proti USA a NATU. Takže je pořád proti komu vyzbrojovat armády. Nepřítel se vždycky nějaký najde.

Každý zbrojařský průmysl potřebuje svého zákazníka, tedy odbyt. Ale to nestačí, za odbytem musí následovat spotřeba a tou je válka. Jedině v ní se může spotřeba uskutečnit.

Zbrojařský průmysl potřebuje znesvářený svět a je mu zcela jedno, kdo proti komu bojuje. Nezajímají ho cíle ani ideje, zajímá ho jen byznys. Hlavní cíl je dobře vyzbrojit obě strany, aby byl konflikt pokud možno vyrovnaný a trval co nejdéle.

Tak jako kterýkoliv výrobce, třeba bot, vymýšlí a zpracovává složitou odbytovou strategii, stejným způsobem se chová i výrobce zbraní. Cílem a završením těchto strategií není nic jiného než vojenský konflikt. Klientem jsou státy, objednateli jsou vlády, tedy politické strany. Z minulosti víme, že stačilo přesvědčit jen jednu stranu o vývoji nového tipu zbraně a ejhle, automaticky se spustil vývoj i na druhé straně barikády. Jen aby náhodou nebyl někdo o krůček pozadu. Že jdou náklady do miliard, to politiky nezajímá, takzvaná ochrana ideologie levé nebo té pravé si to v zájmu lidstva vyžaduje. Pokud se náhodou stane, že se jedna ideologie třeba ta levá, vytratí, najde se hned druhá, třeba teroristická. Konec konců vybavit Taliban zbraněmi je také dobrý byznys. Důležité je, že se pořád někdo mydlí. Jestli to je ve Vietnamu, v Jugoslávii, v Kuvajtu, Iráku, na Falklandských ostrovech, v Gruzii, v Afganistanu nebo v Izraeli to je přece jedno. Hlavně že strategie spotřeby funguje a že finance vložené do podpory politiků ve správné zemi a ve správné straně funguje. To, že umírá tisíce lidí to není tak podstatné, konec konců když jsou tak hloupí, tak ať se mordují.

Zdá se vám to přitažené za vlasy?

Tak si položme otázku: Hrozí české republice nějaký vojenský konflikt? Chystá se ČR napadnout nějaký stát? Pokud ne, tak proč proboha Česko vyzbrojuje armádu, jako kdyby očekávalo třetí světovou. A i kdyby přišla, tak jsou Česku zbraně na nic. Jsme malý pidistát, u kterého řinčení zbraněmi nemá žádný smysl. Stačí se ohlédnout do nedávné minulosti na mnichovskou zradu a pochopíme, že tak zvaní spojenci se určitě kvůli nám nepřerazí. Nepřerazili se v minulosti a to samé bude i v budoucnosti. Náš mindrák spočívá v malosti a hloupé důvěřivosti v ochranu velkého bratra jednou z východu a podruhé ze západu.

Pokud český národ chce mít jistotu, aby se neopakovala minulost, kdy náš národ měl již několikrát na mále k postupnému zániku, měla by slušná, chytrá a hlavně prozíravá politická reprezentace usilovat o postupné omezení zbrojení až na minimum a toto úsilí prosazovat v rámci Evropy a v celém světě. Pokud jen desetinu z celkové sumy na zbrojení použije ČR na prosazování odzbrojení Evropy a následně s pomocí dalších států i celého světa poskočí prosperita světa o pořádný krok kupředu. Hlavním problémem lidstva je nekontrolovaná výroba zbraní všech druhů. Dokud lidstvo bude vyrábět zbraně, budou i války a s nimi statisíce mrtvých.

Co se musí stát, aby se lidstvo dalo jinou cestou než cestou vzájemného zabíjení.

Je to vše o tom, kdo se postaví do čela jednotlivých skupin, národů, států, Evropy a jednou možná i celého světa. Současný systém politických stran nezaručuje, že se do čela strany státu národů postaví slušný a schopný člověk. Je třeba změnit podstatu celého systému výběru a kritérií, ze kterých vzejde absolutní jistota seriózního výběru osobnosti s pozitivními vlastnostmi, která bude zárukou pro vytváření potřebného prostředí zákonných norem a nástrojů, které vyloučí a neumožní výrobu zbraní a jejich následného použití.

Petr Havlíček

www.pozitivnisvet.cz