Stát by měli vést odborníci a ne politici

Minulá, současná, ale ani budoucí politická reprezentace není zárukou prosperity naší společnosti.

To, co dnes vidíme kolem sebe, je jen intrikářské politické představení, které nemá žádný jiný cíl, než pošpinit opozici (konkurenci) s cílem se udržet co nejdéle u moci. Systém politických stran je ve své podstatě natolik nedokonalý, že již nelze předpokládat jeho budoucí pozitivní vývoj, který by vedl k prospěchu společnosti. Je to zcela nepotřebná nákladová položka státu, kterou lze nahradit jednoduchým, průhledným a zcela otevřeným demokratickým principem, který bude opravdu zase sloužit lidem.

Položím vám otázku: potřebuje naše země 200 poslanců a 81 senátorů, 333 000 příslušníků další řídící administrativy, a 353 000 úředníků? To znamená, že 686 000 lidí  se podílí na řízení státu. Toto  číslo je  přece na tak malý stát, jako je naše země, zcela absurdní a zbytečné. Tento stav je výsledkem dvacetileté vlády politických stran. Dalším výsledkem vládnoucích politických stran je gigantický dluh ve výši téměř 1,5 bilionu korun a desítky korupčních skandálů napříč politickou strukturou, které se spíš podobají mafiánským praktikám, než politické soutěži. Vždyť oni si své politické posty pletou s byznysem. Lži, zlodějna, intriky, korupce a další „sviňárny“ se staly rutinním politickým nástrojem politických stran. A občan jen zírá s otevřenou pusou a zřejmě doufá, že další volby to vyřeší. Nevyřeší. Pokud nepřijde někdo, kdo současný systém změní, stále se bude dít to, co zažíváme již 21 let. Stačí si jen vzpomenout, kolik se vystřídalo premiérů a ministrů, kteří přišli a většinou s ostudou zase odešli. A společnost stále nenachází ty pravé. A proč tomu tak je? No protože to jsou straníci a ne odborníci. Ti totiž v politických stranách jaksi zcela chybí. No co by tam taky dělali. Nemají čas na politikaření, neboť jsou vytíženi na řídících postech úspěšných výrobních firem. A to je ta oblast, kde je třeba hledat potenciál zkušených a znalých manažerů. Tito lidé znají hodnotu vydělané koruny, ovládají ekonomickou strategii a hlavně ví, co je to rovnováha příjmů a výdajů, která nesmí být nikdy porušena.

 Ohlédnutí za realitou

Pokud se ohlédnu nazpět a jen se podívám na to, co politici provedli s právem, s ekonomikou a hlavně s morálkou a odpovědností, chce se mi zvracet. Moje důvěra v tento systém politických stran klesla na nulu a děsím se dalších voleb, že lidé nebudou mít koho volit. Podstata toho, proč náš systém nefunguje, začíná v právu. V absenci jednoduchého a pro všechny srozumitelného práva. Druhá neméně důležitá oblast je morálka a plná zodpovědnost za vše, co rozhodnu, a to na všech úrovních. V tom je ten zakopaný pes. Dnes se s oblibou používá termín špatná vymahatelnost práva, no pokud musí občan na svém státu právo vymáhat, tak kde to, proboha, jsme. Ale toto je dnešní skutečný stav. Politik ani úředník se nemusí obávat spravedlivého dopadu odpovědnosti, a tak se na politická a úřednická dobře placená místa, kde nehrozí téměř žádný postih za vlastní neschopnost a mnohdy ani za to, že dotyčný je lump, derou i ti, kteří by tam, v případě plné zodpovědnosti za svá rozhodnutí, nikdy nebyli.

 Jaké by mohlo být řešení

Osobně se domnívám, že řešení by mělo spočívat v přímé volbě nepolitických kandidátů a ve vysoké odpovědnosti za svoji vykonanou práci. A to bez výjimky až do výše propadnutí veškerého majetku státu, pokud jeho rozhodnutí poškodí stát jako celek nebo občana jako jednotlivce. Dovedete si představit, že by při takovéto zodpovědnosti některý poslanec zvedl ruku pro změnu zákona, o kterém by si nebyl zcela jist, že bude k prospěchu státu a občana? Vědomí, že za zvednutí ruky ponesu hmotnou zodpovědnost sám, je zcela něco jiného, než poslechnutí příkazu stranického vůdce, ať už pravého nebo levého, s tím, že nejde o nic jiného, než že si to nějak v tom parlamentu čtyři roky odsedím a budu v balíku. K poslaneckému platu občas obdržím nějaké to „držhubné“, popřípadě „všimné“ nebo dokonce podíl na přiklepnutém kšeftíků ze státních zakázek. Aby toho nebylo málo, tak si občas ještě vylepší svůj příjem „šlohnutím“ třeba drahocenného protokolárního pera, aby i ta celonárodní reputace byla také na patřičné úrovni. Dovedete si představit, že by si úřednice dovolila vám z pozice své moci nevyhovět  ve vašem právu, kdyby věděla, že za své rozhodnutí ponese plnou zodpovědnost? A co soudci a právníci, víme jakou mají zodpovědnost? Já vám to povím- žádnou. A toto je současný stav.

 Kam se společnost ubírá

Čím dál větší procento občanů se snaží zachovat nestranickost a pokud kandidují ve volbách, jsou vedeni jako bezpartijní. Nejvíce to je patrné v komunálních volbách. Rok od roku se toto procento zvedá a zvedá. Občané nechtějí mít nic společného s politickými stranami, neboť se neztotožňují s jejich praktikami a dávají to jasně najevo. Ale co jim zbývá ve volbách, když jiná možnost není, pak volí to nejmenší zlo. Ale zlo zůstává vždycky jen zlem.

 Koho národ potřebuje

Náš stát potřebuje slušné, schopné a odvážné státotvorce, typu Přemysla oráče, tatíčka Masaryka, Tomáše Bati a mnoha dalších statečných tvůrčích lidí, kteří by pozvedli svými činy národní povědomí a hrdost Čechů na svoji vlast. Současná tzv. soutěž politických stran nevede k spravedlnosti a prosperitě našeho národa. O posty ve vládě, parlamentu a ostatních řídících funkcích státu by se měli ucházet zodpovědní a moudří jednotlivci, kteří dosáhli ve svém životě pozitivních výsledků a ne současní politici, kteří  na kandidátkách uvádí dlouhý seznam politických funkcí a nehlásí se k výsledkům hospodaření státu.

 Co je třeba udělat

To, co nás politické strany stojí a co jim umožňuje vládnout, jsou peníze, které jim my všichni platíme, a to i přes skutečnost, že jejich vláda nestojí za nic. Je třeba politickým stranám odejmout jakoukoli finanční podporu ze strany státu a zakázat jim příjímání darů od jiných subjektů, neboť je to prachsprostá korupce. Zrušit současný systém politické soutěže a umožnit soutěž jednotlivcům formou přímé volby na všech úrovních, třeba vyřazovacím systémem. Umožnit lidem přístup ke spravedlivým pravdivým rovnoměrným informacím a média tvrdě postihovat za jejich porušování. Kandidáty na posty v řízení státu podrobit testům s celonárodní platností ohledně jejich znalostí, zkušeností, schopností, a hlavně jejich morálního profilu. Plat každého státníka je třeba vyplácet zálohově a prémie mu vyplácet na závěr jeho volebního období, za předpokladu, že nezklamal a splnil svůj volební program, který národu sliboval. Je pravděpodobné, že by tito lidé měli i výrazně větší pravomoci a občané by naopak měli možnost jejich snadnějšího odvolání za pomoci jednoduchého účinného referenda.

 Závěr

Domnívám se, že za těchto podmínek se z dnešních politiků do případných funkcí nepohrne nikdo. A to by bylo jedině dobře.

Petr Havlíček