Nepostižitelnost státních úředníků

Každý občan této planety nese svoji osobní zodpovědnost sám za sebe. Na každém z nás záleží, jak svůj život uspořádá a čeho dosáhne. Nikdo nemůže svalovat vinu za svůj vlastní neúspěch na někoho jiného a nelze ani požadovat od druhých, aby byli odpovědni za naše jednání. Vysoká osobní zodpovědnost by měla být zanesena do ústavy a zákonů ČR a to do všech úrovní života.  To, že člověk nese důsledky špatného rozhodnutí na svých bedrech ve vztahu k sobě samému, ke své rodině a ke svému majetku je pro zodpovědného a slušného člověka samozřejmostí. Vysoká osobní zodpovědnost je také kladena na každého, kdo se pustí na dráhu podnikání. Zde přebírá jednotlivec odpovědnost za vše a všechny, kteří se stanou součástí firmy nebo společnosti. Rizika spojená se zodpovědností řídit a vést firmy jsou tak vysoká jaké velikosti firmy a společnosti dosahují v oblasti počtu zaměstnanců, majetku a finančních objemů, se kterými disponují. Stačí nesprávný odhad, chybné rozhodnutí a doposud prosperující firma může zaniknout. Veškerá tíha zodpovědnosti jde na vrub majitele. Majitel také nese zodpovědnost za výkon svých zaměstnanců a to v celé škále od uklizečky počínaje až po ředitele divize konče. I všichni zaměstnanci nesou svoji vysokou zodpovědnost za svoji práci a svoje výsledky. Firma je živoucí organizmus, který je závislý na pracovní odpovědnosti a výsledcích všech zúčastněných. Pokud nefungují firemní mechanizmy vysoké zodpovědnosti na všech úrovních, firma nemůže dosáhnout dobrých výsledků a dříve či později může zkrachovat. Tehdy majitel přijde o všechno a to mnohdy i o střechu nad hlavou.

Takhle to funguje v soukromé sféře. A teď se pojďme podívat, jak vysokou osobní zodpovědnost nesou státní zaměstnanci, kteří by měli vytvářet potřebné podmínky a prostor pro dobré fungování celého státu. Všichni jsme se asi už někdy setkali s arogantním vystupováním státního úředníka. Jeho postavení je z pozice občana téměř nepostihnutelné. A odpovědnost za špatné nebo nesprávné rozhodnutí téměř nulová. Oproti soukromé sféře v této oblasti zcela chybí hmotná zodpovědnost za svoji odvedenou práci. Nadřízený pracovník nemá také žádnou velkou motivaci vyžadovat vysoké pracovní zapojení od svých podřízených. Celá struktura byrokratického státního úřednického systému není založena na přímé hmotné zodpovědnosti konkrétního pracovníka, a tudíž degraduje jeho morální přístup k odpovědnosti. Celý systém počínaje samosprávou a konče vládou je zcela bez motivačních prvků k výší zodpovědnosti a produktivitě práce. Svůj plat dostane účetní na obci vždy stejně jako ministr, bez ohledu na to, jak svoji práci poctivě a efektivně vykonává.

Tento stav, který nikoho nenutí k vyšší produktivitě, vytváří prostor k tvorbě nových úřednických míst, které ulehčí práci úředníka, aby sám měl větší prostor na svoje osobní soukromé zájmy. Nákupy, návštěva kadeřníka, nebo soukromé schůzky v pracovní době jsou běžnými praktikami mnoha úředníků a úřednic. Jejich platy jsou vysoko nad příjmy ve výrobě přesto, že právě výroba je jejich chlebodárcem. Doslovné přemnožení úřednického aparátu můžeme pozorovat převážně u větších měst krajských úřadů, ale hlavně na ministerstvech. Jaké to má důsledky. Jeden příklad za všechny: úřednice na ministerstvu vytvoří dotazník, který rozešle na 7 000 obcí a měst jen aby si ulehčila svojí mnohdy nesmyslnou a nekoncepční práci, kterou by mohla sama získat ze statistického úřadu. Vyplnění a shánění potřebných údajů ale zabere jedné pracovnici celý den, tedy osm hodin. Co se tedy ve skutečnosti stalo? 7 000 pracovníků pracovalo 8 hodin, což je 56 000 hodin za cca 150 Kč nákladů na hodinu, což činí 8 400 000 Kč. Tyto byrokratické praktiky, jsou dnes a denně praktikovány i na firmy a jsou neuvěřitelnou obrovskou brzdou ekonomiky. A to hovoříme jen o jednom jediném případu. Jak vysoká asi musí být celková čísla, kterou stát vynakládá na nesmyslnost  přebujelého byrokratického aparátu? Pokud to samé udělá 100 úředníků, jedná se již o 840 000 000 Kč, ale náš stát má tisíce zbytečných úředníků, kteří se navzájem tímto způsobem zaměstnávají. Ale komu tato úřednická mašinérie může být prospěšná. Státu jako celku zcela určitě ne, firmám také ne a jednotlivým občanům zcela jistě také ne. Tak kdo tedy nese zodpovědnost za tuto ničím neopodstatněnou skutečnost? Jsou to politici, vláda, parlament, senát, krajští a regionální politici sedící v zastupitelstvech hlavně větších měst.

Co tomuto byrokratickému systému chybí je osobní zodpovědnost za nehospodárné vynakládání zbytečných výdajů. A také nastavení nepřekročitelných pravidel výše přiměřených nákladů. Nedovedu si dost dobře představit, že úředník, který nikdy neřídil žádnou výrobní jednotku, ve které by získal alespoň základní informace o tvorbě peněz, by mohl mít potřebný smysl a přístup k zodpovědnému nakládání se svěřenými prostředky.

V roce 2009 se pražský primátor chlubil tím, že snížil administrativu města o 20% a tím vlastně přiznal, jak neefektivně tyto úřady pracují. Politici celá desetiletí slibují snižování byrokracie, ale opak je pravdou. Vše je důsledek nebývale složité legislativy, která je tvořena armádou úředníků, která se svojí velikostí blíží státu jakou má Francie a kteří ale za svoji práci nenesou žádnou osobní zodpovědnost. Citace z ústavy ale zní - Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy, nebo nesprávným úředním postupem. Najde se někdo, kdo zažaluje stát za nehospodárné vyhazování peněz prostřednictvím přebujelé administrativní byrokracie?

Žaloba se připravuje.

Petr Havlíček www.pozitivnisvet.cz