Kam se poděli slušní politici

Politika je proces a metoda závazného rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory. V rámci těchto kolektivních rozhodnutí je politika uměním spravovat věci veřejné, uměním řídit stát a hájit zájmy jednoho státu vůči druhému, vytvářet a udržovat vztahy mezi těmito státy. Prostředkem politiky je politická moc, kterou lze získat buď demokratickými prostředky, nebo násilím.

V otevřených společnostech demokracií vstupují do politiky politické subjekty s politickým přesvědčováním (argumentací zúčastněných stran) a vyjednáváním (často kompromisním dohodnutím) a tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové subjekty mohou patřit jednotlivci (občané), stejně jako organizace (politické strany a hnutí, občanská sdružení a jiné zájmové skupiny). Vynutitelnost politického rozhodnutí je zajištěna autoritou (která vykonává politickou moc).

V přeneseném smyslu znamená politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny nebo nasazení prostředků (ať legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle.

Toto je definice politiky. Občan se z ní dozví základy a podstatu. Pojďme se tedy podívat na tu naši nepřehlednou politickou scénu a pokusme se přijít na kloub tomu, o co těm našim politickým stranám vlastně jde.

Občan očekává, že do politiky vstupují čestní chytří a hlavně schopní lidé, kteří budou usilovat o blaho celého národa. No a jaká je skutečnost? Slovo politik začíná být společností vnímáno spíš negativně než pozitivně. Je to zapříčiněno tím, že se do politiky dostali lidé, kteří tam nešli s cílem sloužit národu, ale šli tam výhradně z důvodu svého ekonomického prospěchu. Než se pustíme do pitvání politické scény, je třeba si vyjmenovat prostá základní pravidla, která by měla platit pro oblast politiky. Politik by měl být především slušný člověk. Jeho povahové vlastnosti by měly být pozitivní. Zkusíme si je tedy vyjmenovat – poctivý, pravdomluvný, čestný, schopný, odvážný, svědomitý, spravedlivý, odpovědný, vnímavý, přátelský, laskavý, skromný, pokorný, ohleduplný, ochotný pomáhat, hodný, šikovný, tolerantní, dobrosrdečný, statečný, nadaný, vytrvalý, štědrý, důsledný, věrný, měl by dbát na své zdraví a životosprávu, velkorysý, sebejistý, důstojný, hrdý, šlechetný, vznešený, tvořivý starostlivý, pracovitý, přímý, vlídný, neměl by být závistivý, charakterní, rozvážný, klidný, přístupný, nejlépe abstinent, neměl by být urážlivý, podlézavý, úlisný, lakomý, tvrdohlavý, nepomlouvá, povrchní, pomstychtivý, povýšený, domýšlivý, pyšný ješitný, arogantní, zarputilý, násilnický.  Měl by to být prostě dobrý a rovný člověk.
 
No a to je první problém. Kde takovéhle politiky vzít?  Slušní lidé s pozitivními vlastnostmi se do politiky moc nehrnou. Proč? Protože nemají kačení žaludky.  A to je ten druhý problém.

Celý národ je svědkem, jak jednotlivé strany urputně bojují o své voliče zahleděni do svých vlastních ideologií, vyčerpávajíc všechnu svoji energii jen na to, aby svého politického protivníka pošpinily a znevážily v očích jejich potenciálních voličů. Jsou schopni zrealizovat vše, co jim pomůže se co nejdéle udržet u plného koryta s nápisem poslanecký nebo senátorský plat + tučné náhrady. Jsou ochotni prodat, nebo nakoupit ze státních peněz cokoli, co jim přinese osobní prospěch. Jejich nenasytnost, bezohlednost a neomalenost jde tak daleko, že již ztratily veškeré morální zábrany a nestydí se před celým národem lhát, překrucovat pravdu a lákat voliče na sliby, které nejsou schopni nikdy dodržet.
Pokud se podíváme na současný stav, je zřejmé, že vládnout umí nejlépe nezávislí odborníci a to je ta pravá cesta ven ze současného marasmu. Pravda je přece jenom jedna. Vše ostatní je přece lež.
Pokud někdo navrhne a prosadí zákonná opatření, která jdou proti výrobní sféře, která je jediná krví a srdcem ekonomiky státu jen proto, aby si naklonil neinformovanou voličskou masu populistickými sliby, jen proto, aby mohli dále manipulovat a křivit pravdu z důvodu vlastního prospěchu, to je, vážení, zločin. Je to dobře promyšlený a naplánovaný ekonomický zločin, který je namířený a páchaný proti všem lidem v našem státě. Politici převážně od středu do leva vytváří lživou až agresivní atmosféru o podnikatelské sféře, která si podle nich vydělává příliš mnoho peněz a z těchto důvodů je jim je třeba vzít, přerozdělit jinam, nejlépe k těm, kteří si jich vydělávají méně. To už tady ale jednou bylo a jaksi to nefungovalo, že?

Pokud někdo hlásá vezmeme podnikatelům, tak současně říká, vezmeme i vám, mílí pracující. Neboť pokud firmy nebudou schopny tvořit dostatečný kapitál, nejsou přece schopny ani zaplatit slušně svoje zaměstnance. Dále nejsou schopny vytvářet nová pracovní místa a reprodukovat a obnovovat výrobní potenciál. Pokud jednou stát vybere vyšší daň firmám, už se nikdy nazpět do této oblasti nevrátí. A tudíž ani k zaměstnancům.  Stát může zvednout platy státní správě, policistům, učitelům, hasičům tedy nevýrobní sféře, která se žádným způsobem nepodílí na tvorbě ekonomických hodnot, ale rozhodně ne výrobě. Ty může zvednout jen a jen podnikatel, a pokud ho stát na daních pořádně zmáčknul, může tak leda kulový.

Jak dosáhnout toho, aby zkažení politici nelhali, nekradli a chovali se jako slušní lidé:

Ač se zdá, že je to v současnosti nepřekonatelný problém, vede k nápravě hned několik cest:

1. Do Ústavy ČR zakotvit normy povolující čerpat z výrobní sféry jen takové prostředky, které neohrozí základní tvorbu a rozvoj pracovního potenciálu a celkový ekonomický rozvoj firem.
2. Dále ústavou chránit vyrovnaný rozpočet státu a nastavit přesná pravidla o zadlužování státu a principech ochrany před tímto nežádoucím jevem.
3. Vládě a politickým stranám právní normou nařídit, že nesmi učinit žádná politická rozhodnutí, ani o ně usilovat, která by vedla k oslabení ekonomiky a prosperity státu. Tedy dodržovat vyváženost na straně příjmů a výdajů. Pokud by toto strany porušily. Zakotvit do zákona přímou hmotnou zodpovědnost stran a jednotlivých politiků pod trestem zrušení politické strany nebo ztráty mandátu a zákazu jejích činnosti, neboť nejedná v souladu s  ústavou ČR a porušuje základní principy ekonomické prosperity státu.
4. Nejvyšší kontrolní úřad NKÚ pověřit dohledem nad dodržováním základních ekonomických pravidel a dát mu pravomoc vetovat každé rozhodnutí, které by mohlo ohrozit dobré hospodaření státu. Členové NKÚ by měli být nezávislí odborníci s vysokými morálními pozitivními vlastnostmi. Tento orgán by byl oponentem vládě, ale hlavně politickým stranám a nesměl by dopustit oslabování ekonomické stability. NKÚ by dohlíželo i nad Českou národní bankou.

Politická reprezentace stojící v čele státu nedokáže vytvořit a vymyslet zákony, které by s předstihem a předvídavostí vedly stát k prosperitě. Veškeré zákonné změny a úpravy  se dějí až se značným zpožděním a to až na nátlak ze spodu, tedy od občanů nepolitiků.  K čemu tedy politické strany potřebujeme?

Každá politická stana je financována státem, tedy penězi z daní daňových poplatníků. Každý z nás pokud jdeme k volbám a dáme hlas politické straně, tak tato strana obdrží za tento náš hlas od státu cca 100,-Kč. Na tyto finance má ale nárok i strana, která propaguje fašizmus a uznává Hitlera. I tato strana obdrží od státu třeba i miliony, aby měla z čeho financovat svoji fašistickou ideologii. Bohužel je to tak. Pokud se někdo diví, kde strany berou desítky milionů na honosné předvolební kampaně vážení, je to převážně z vašich peněz, tedy daňových poplatníků. Dále strany získávají prostředky z darů od soukromých subjektů a firem. Ty ale od obdarovaných stran očekávají přiměřenou kompenzaci za svoje služby a výdaje. A to není nic jiného než prachsprostá sice nepřímá ale pořád je to korupce. Vzhledem k tomu, že tento systém je v našem státě legální a není zákonem zakázán, stát de facto podporuje korupci. A tak se může stát, že na nás z každého pouličního osvětlení zírá z billboardu jeden a ten samý politik třeba pětsetkrát, ale ne za své peníze, ale také za naše peníze. Myslíte, že je to správné?

Správné by bylo, kdyby si politici a strany financovaly svoje stranické ideologie a předvolební kampaně z vlastních peněz. Omezený přísun finančních prostředků plynoucí od státu politickým stranám, by odhalilo, jak jsou ve skutečnosti politici a strany ekonomicky zdatné. A jestli mají vůbec nějaké předpoklady pro řízení státu. Je třeba politiky a jejich strany donutit, aby si na svoje kampaně a provoz vydělaly vlastní peníze. Možná, že některé, až poznají skutečnou hodnotu vydělaných peněz, přestanou tak velkoryse rozhazovat a začnou se chovat i ke státním penězům jako správní hospodáři.

Na druhé straně by se zde objevili politici, kteří se netřesou na plná koryta a neočekávají tučné výhody vyplývající ze státnických funkcí, ale lidé, kteří chtěli přispět svými znalostmi a zkušenostmi svému národu a státu. Pro politiky, kteří by se chtěli podílet na řízení státu, by měly platit základní pravidla.

- Pokud chceš sedět v senátu, parlamentu nebo dokonce ve vládě, ukaž, že jsi svoji kampaň schopen financovat z vlastních prostředků.
- Předlož národu, co jsi v životě dokázal a jaké máš předpoklady.
- A vůbec ze všeho nejlepší by bylo, kdyby politik, podílející se na řízení státu, byl placen jen zálohově např. symbolický měsíční průměrný plat. Po skončení volebního mandátu by mu byl vyplacen zbytek, ale jen za předpokladu toho, že stát řídil zodpovědně, že ho nezadlužil, a že vykazuje ekonomické přebytky. A také že splnil co slíbil.

Dá se předpokládat, že za těchto podmínek by tam ze současných politiků neseděl téměř nikdo. A o tom to, vážení, je.