ČNB - stát ve státě, aneb loupež zvaná inflace

Pravá definice inflace zní takto: Snížení kupní síly peněz, zapříčiněné nadměrným růstem peněžních zásob, kde objem nově vydaného oběživa roste rychleji, než vlastní celková výrobní materiální produkce. 

Pokud dáme za pravdu této jednoduché definici, musíme konstatovat, že ČNB je ve své podstatě zlodějem, který trvale okrádá národ o jím vydělané peníze, a pokud tuto pravomoc má zakotvenou v Ústavě, tak je zřejmě něco, slušně řečeno, v nepořádku, neboť peníze mají sloužit lidem jako směnný prostředek ve vzájemném obchodování, nikoli být prostředkem k jejich okrádání. 8% snížení hodnoty koruny, která je výsledkem intervence ČNB se rovná ztrátě 800 Kč  z desetitisícového důchodu. O tuto částku si občan za svoje peníze koupí méně zboží neboť všichni postupně musí uměle vyvolanou ztrátu hodnoty peněz promítnout do svých cen. Ten, kdo to ale neudělá je stát neboť tímto krokem vydělá na občanech obrovský balík peněz. Tohle jste chtěl Pane Singere????

Velmi často mi je kladena otázka, komu je ČNB zodpovědná za devalvaci měny. Komu jsou zodpovědní členové bankovní rady, kteří jsou státními zaměstnanci a kteří spravují státní (tedy náš) majetek?  Zde je třeba pro vysvětlení odcitovat znění §9 naší Ústavy:

„Česká národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování Evropské unie a Statutem a při výkonu dalších činností vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu.“

Z tohoto textu jasně vyplývá, že zaměstnanci ČNB nejsou zodpovědní nikomu.

A dokonce nemusí veřejnosti ani nic sdělovat.

„Zaměstnanci České národní banky jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu nebo jiného obdobného vztahu. Povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámí při výkonu své funkce, platí i pro členy poradních orgánů a auditory.“

V podstatě se občan nikdy nedozví nic o tom, jak zaměstnanci ČNB hospodařili s jeho penězi.

Bankovní rada ČNB a její členové se opravdu nemusí zodpovídat národu, který je platí. Protože to je „stát ve státě“. Já ale musím znovu připomenout, že všichni pracovníci, Singera nevyjímaje, jsou placeni z daní občanů, a jsou tedy státními zaměstnanci, ať se jim to líbí nebo ne. Jak je tedy vůbec možné, že v demokratickém systému může mít rada ČNB ničím neomezované a nikým nekontrolované pravomoci rovnající se pravomocím totalitního diktátora? Poslední intervence ČNB vůči koruně byla doslova hanebnou zlodějnou, která okradla spořivé občany o miliardy. Argument, že to byl potřebný krok na podporu exportu, je zcela falešný, neboť nákup a dovoz potřebného materiálu (import) tuto domnělou výhodu pro exportéry zcela anuluje. Pro běžného občana to však znamená obrovskou ztrátu jeho dlouholetých úspor, a to v důsledku postupného zdražení všeho.

Jak současný inflační model anti-ekonomiky ČNB likviduje vaši kupní sílu, je vidět v následující tabulce. Demonstrace je postavena na částce 10 000 Kč.

7% inflace vám během deseti let v podstatě vyluxuje váš účet. Pokud jsou mezi vámi tací, kteří věří v proklamovanou oficiální míru inflace, musím připomenout, že se na její výši značnou měrou podílí všudypřítomný úrok, což je ničím nepodložená a nekrytá měna, která nebyla nikdy vytištěna ani nijak oficiálně zahrnuta do výpočtu skutečné hodnoty inflace. Je to drtivá většina těch peněz, které lichvářské banky vydělávají.  Skutečnou míru inflace lze vypozorovat jen na komoditách denní spotřeby. To je energie, palivo, pohonné hmoty a potraviny. Tady rostou ceny až do tisíců procent jejich dřívější hodnoty.

S vědomím těchto skutečností se čtyřiceti pěti korunový milodar nazvaný valorizace důchodů rovná výsměchu okradeným důchodcům (a dalším občanům) o tisíce z jejich mnohaletých úspor. 

Každý občan, který disponuje základními ekonomickými znalostmi formátu selského rozumu, si umí spočítat, co mu ČNB intervencí proti koruně provedla. Toto logické poznání lze přičíst znalostem každodenní reality, se kterou se setkává při nákupu potravin a léků, na rozdíl od (ne)kompetentních zaměstnanců ČNB, kteří se se svými statisícovými platy s reálnou ekonomikou již dlouho nepotkali.

Lze si položit otázku, o co vlastně ČNB šlo? Ocenění guvernéra, které vzápětí následovalo, ledacos napovídá….. Komuže se to Singer zavděčil a kdože se to snaží podpořit diktátorské kroky guvernéra, na které Češi bez pochyb doplatili? Odpověď nechám na vás, jen připomenu, že majitelé devizových kont na tomto kroku neuvěřitelně vydělali. Devadesát pět procent českých bank je v majetku zahraničních vlastníků, těch vlastníků, kteří svoje korunová aktiva v poslední době v nebývalé míře přesouvali do cenných papírů spořitelen, penzijních fondů, akcií, a hlavně státních dluhopisů, ČNB nevyjímaje. Tak co, už jste pochopili, komu tato špinavá hra s inflací (skryté daně) a údajnou hrozbou deflace prospěla?

Dalším skrytým cílem intervence je snížení gigantického státního dluhu

Příkladem pro ukázku rafinovaného snížení státního dluhu je slibované zhodnocení formou dluhopisů. Pokud se inflace vyvolá například intervencí ČNB, je to cesta, jak razantně snížit náklady a závazek státu, neboť navýšení oběživa (připsáním několika nul na účtu ČNB) nestojí ani korunu. Stejná zlodějna lumpům pomáhá vyvázat se z příslibu úrokového zhodnocení stavebního spoření, ale i dalších typů smluv. Je ale zřejmé, že tato cesta, znehodnocování měny za pomoci inflace, která se stala cíleným nástrojem globální ekonomiky, má své hranice. A tak moudré hlavy, držící pevně finanční otěže moci, přichází s návrhem nevyplácet úroky z vkladů vůbec, ale naopak je zpoplatnit, a to 0,1%. Říkají tomu negativní úrok. S tímto opatřením přichází FED jako formou trestu za přebytek likvidity a nevyužití zdrojů. Čili tak zvané „nadbytečné rezervy“. Co na to říct, můžeme jen doufat, že se tento systém v Evropě neuhnízdí a vklady občanů budou nadále v rukou jejich majitelů a ne globálních korporací fungujících na základě kartelových dohod bez jakékoli demokratické kontroly lidu.

Umrtvená hodnota peněz

Pokud ČNB za vytištěné virtuální peníze nesmyslně nakoupí dluhopisy cizích zemí, což se také stalo, jedná se o umrtvené finanční prostředky, které nevykonávají žádnou prospěšnou práci pro náš stát, ale pracují pro státy, od kterých byly dluhopisy zakoupeny. V našem případě to je USA, Německo, atd. Ve své podstatě je dluhopis bezcenný cár papíru vyměněný za důvěru v to, že Němci, zadlužení 83% vůči HDP a Američani, kteří mají každoročně problém se schválením dalšího gigantického zadlužování, se někdy v budoucnu ze svých dluhů vylížou. V případě Německa je to o to horší, že jsme náš národní zlatý poklad hloupě vyměnili za jejich dluhopisy. Téměř všechny vyspělé státy zvyšují svoje rezervy ve zlatě, jen ČR má ve své pokladnici zamčené (troufnu si tvrdit) bezcenné německé a americké papíry. Naskýtá se otázka, jakou má tento kostlivec, ukrytý pod mnoha zámky nedobytných sejfů ČNB, v současnosti hodnotu???????

Přínos bankovního sektoru

 Z následujících grafů je patrné, jaký přínos pro naši zemi představují bankovní struktury. A to i přes skutečnost, že v této oblasti jsou nejvyšší platy a zisky i v dobách té nejvyšší recese. Při pohledu na nicotný podíl bank co se týče tvorby a podílu na HDP, vystává základní otázka: Je to vůbec možné? Stát, firmy a občané jsou v dluhovém područí bank, přes které protékají téměř všechny finanční transakce, a jejich podíl na HDP naší země je menší, než minimální. Odpověď se možná skrývá v operacích bank v rámci aktivních spekulativních obchodů, které v roce 2012 zapříčinily odliv peněz z ČR ve výši 64 miliard. A další odliv ve formě dividend zahraničním vlastníkům firem ve výši 90,5 miliard. Z ČR se stala dojná kráva, kde máslo a smetana odtéká do zahraničí a na Čechy zbývá odstředěný odpad ve formě  syrovátky. Naši politici této nebetyčné zlodějně dávají zelenou a je jedno jestli důvodem tohoto jednání je hloupost nebo cílený záměr.  

Před časem jsem položil panu Rusnokovi (to ještě nebyl nevoleným premiérem) tuto otázku. Co se musí stát, aby se naše země dostala z gigantického dluhu? Po minutovém monologu jsem se nedozvěděl nic. Tak a teď si představte, že tento pán usedne do bankovní rady ČNB. No co myslíte, jak to dopadne?

Slova pro zamyšlení závěrem:

Lidé si volí své politické zástupce, aby jim vládli, ale ti vládnout nemohou, neboť jsou závislí na těch, kdo vládnou penězi.  Bankovní lupiči a jejich korporace- to jsou opravdoví vládci národů a celého světa, ti ve skutečnosti bezohledně diktují a určují směr a toky financí. Dokud se toto nezmění, lidé a jejich vlády budou stále poslušnými vazaly, spoutanými dluhovými řetězy vykořisťovatelského diktátu. To, co lidstvo opravdu potřebuje, je méně úřadů, méně byrokracie, méně bank, žádné nesmyslné dotace, redukce centrální moci, dále revizi zákonů a nízké daně. Občané potřebují svobodu s vědomím, že oni jsou stát.   

Petr Havlíček

Článek lze libovolně šířit internetem