O štěstí v novém roce

Na Nový i nový rok jsem se těšil. Vkládal jsem v něj mnoho nadějí. Jenže 1. ledna jsem se probudil po bujarých oslavách předchozího dne blíže k večeru, než-li k ránu a v ústech jsem měl něco, co tam evidentně nepatří. Poté, co jsem ono nehezké něco našmátral jazykem, zjistil jsem, že to má zhruba tvar národní knihovny pana Kaplického a že to celkem bolí. Zbavoval jsem se toho pracně až do včerejšího dne.

 Často, když se se na něco těšíme a očekáváme od toho mnoho, dopadne to takhle nehezky. A tak se mnozí z nás časem naučí od života neočekávat mnoho dobrého, aby to náhodou nezakřikli. Výsledky však nebývají nijak lepší, jen máme nedobrou náladu předem, nedobrou potom. Ony "věci" se totiž dějí bez ohledu na to, jaké máme od nich očekávání. Některé věci jsou z velké části tím, jaké si je uděláme a pak je určuje náhoda, kterou ovlivnit nemůžeme.

 Pocit štěstí je stav mysli, neurčuje ho ani bohatství, ani úspěch. Je z velké části o pozitivním myšlení. Moje předsevzetí tedy je, snažit se dělat maximum proto, abych byl šťastný a zároveň se učit radovat z maličkosti... Ačkoliv se to může zdát jako protiklad, obě snahy mohou vést ke společnému cíli, který bude jejich protknutím.