Statečný Šerkézy

Žil byl za devatero euhorami a devatero euřekami statečný Šerkézy. A protože měl dobré srdce, rozhodl se, že bude pomáhat, kde to jen půjde, a vyrazil do světa.

Putoval dlouho předlouho, až došel do kraje, kde vládl smutek a žal. Lidé tu smutně postávali, posedávali, polehávali i postávkovali, a nikde nebylo ani stopy radosti.
„ Proč je tu tak smutno?“ zeptal se statečný junák jednoho smutného muže s šátkem na obličeji, který usilovně míchal molotovův koktejl, aby měly děti aspoň něco teplého k večeři.
„ Zlý drak Bankrot nás sužuje,“ odvětil muž.
„ A to si s ním neumíte poradit?“ divil se statečný Šerkézy.
„ Umíme neumíme, došel nám perník. A bez perníku s ním nic nesvedem,“ odvětil muž ponuře.
„ A to si neumíte opatřit nový,“ divil se opět Šerkézy.
„ Umíme neumíme, Baba Anděla nám už nechce žádný dát. Prý to k ničemu nevede, stejně prý ho jen projíme… ale co taky s perníkem, že jo?“ stěžoval si muž.
„ Nevěš hlavu, dobrý muži, půjdu a s Babou Andělou řeč hodím, do duše jí promluvím a perník vám přinesu,“ děl Šerkézy optimisticky, a hned se vydal na cestu.

Šel dlouho předlouho, euřekami se brodil, euhory překračoval, až došel k chaloupce Baby Anděly.
Ta chaloupka byla celá z perníku, okna z marcipánu, dveře z čokolády, a komín, nelžu vám, děti, ten tam vůbec nebyl – Baba Anděla používala jen čistou energii z větrů.
Šerkézy přišel k chaloupce a pustil se do loupání. Za chvíli se otevřelo okno a z něj se ozval hlas Baby Anděly:
„ Kdo mi to tu loupe perníček?“
„ To nic, babo, to jen větříček,“ zašeptal Šerkézy tenkým hláskem, aby babu oklamal.
Baba se nechala oklamat a usedla k počítači s klávesnicí z bruselských pralinek v naději, že zase chvíli půjde elektrika, a statečný Šerkézy pokračoval v loupání. Ale elektrika nešla, a tak se baba ozvala znovu a o něco podezřívavěji:
„ Kdo mi to tu loupe perníček?“
„ To nic, babo, to jen větříček,“ zkusil to Šerkézy ještě jednou, a zase mu to vyšlo.
Ale když se Baba Anděla zase větrů nedočkala, před chaloupku vyšla a Šerkézyho za límec chytila.
„ A mám tě, ptáčku. To se nestydíš, Babušku Andělušku okrádat, a ještě ji falešnými slovíčky klamat? Šup s tebou do pece!“ zakrákorala Baba Anděla skřehotavým hlasem.
„ Tak to jsem zvědavý, kde ji vezmeš, když ani nemáš komín,“ usmíval se Šerkézy, a Baba zkoprněla. Jenže pak ji něco napadlo a začala se usmívat.
„ Do chlívku tě zavřu, perníčkem vykrmím, a tvé větry k výrobě čisté energie použiju,“ skřehotala zlomyslně.
„ Huš, babo, kdybys mi radši pomohla, neloupu perníček pro sebe, ale pro smutný lid v zemi, nad kterou se vznáší drak Bankrot. Nemáš ani ponětí, co je to solidarita,“ obořil se na ni Šerkézy, a Baba Anděla se zastyděla. A v tu ránu byla jako vyměněná – pomohla Šerkézymu perníček ze své chaloupky naloupat (za 109 miliard ho bylo), na dvoukolák naložit, a ještě ho k vrátkům vyprovodila.
Dlouho se za ním dívala a přemýšlela, jak vysvětlí svým dětem, že se budou muset víc snažit, aby měli zase střechu. Ale co, stejně jsou němí, mávla rukou a vrátila se do chaloupky.

A tak statečný Šerkézy vrátil do smutné země veselí, a nikdo už se draka Bankrota, který  jim poletoval nad hlavou, nebál…