Řecko-nový model sociálního státu

Řecko po volbách postoupilo v oblasti budování sociálního státu evropského typu na další příčku – stalo se oficiálně prvním evropským státem na sociálce.

Řekové neměli mnoho na výběr – vlastně jen dvě možnosti.
Takzvaná pravice nabídla možnost budeme hodní a dostaneme podporu. Zní to rozumně, a po předchozích zkušenostech i hodnověrně. Stačí se po socialisticku tvářit, že pracujeme, a EU se bude tvářit, že nás za to odměňuje. Vláda slíbí nahoru splnit všechny požadavky, které shora přijdou – prostě si dá socialistický závazek splnit všechno na 130% (jak to u socialistických závazků chodí), a jednou za čas zajede premiér s optimistickým úsměvem a s kufrem výmluv na evropskou sociálku pro podporu. Dá se tím vyzískat ještě nějaký ten rok zdánlivě bezproblémové existence pro všechny zůčastněné.

Takzvaná extremistická levice na to chtěla jít z jiné strany. Říkala:“Budeme zlobit, budeme dělat kravál, a vytřískáme ještě víc“. Třeba se vám to zdá uhozené, ale něco na tom je.

Víme, jak sociální systémy fungují – když jste bezproblémoví, plníte svoje povinnosti a nechcete systém zneužívat, tak když spadnete do problémů, dostanete jen to nejnutnější. Když ale kašlete na slušné vychování, povinnost je pro vás sprosté slovo, a kromě kraválu neumíte nic užitečného, zaplatí vám sociálka i taxíka, kterým si dojedete pro podporu. Z tohoto pohledu se přístup levice jeví jako racionálnější.

Buď jak buď, řekové dali na doporučení EU a zvolili cestu přizpůsobivých. Myslím ale, že to, co bude následovat, bude víc připomínat ten nepřizpůsobivý styl.
Podívejme se na to takhle: premiér si vystojí frontu na bruselské sociálce – nenechte se oklamat současným stavem, za rok za dva tam bude pěkná tlačenice – a vybere si podporu. Sotva ale vyjde s paklíkem bankovek ze dveří, projde uličkou bankovních úžerníků, kteří mu většinu toho seberou na splácení půjček, které mu kdysi velkoryse vnucovali na kdovíco. Když přijde domů, zjistí, že to vyjde sotva na nějakou tu skývu kaviáru a džbánek ouza, a zahodí předsevzetí, která si dal, když stál ve frontě. No co, příště to zase nějak okecá...

Myslíte si, že je to cesta ven ze současných potíží?

Když se kdysi řecký premiér cítil dotčený Klausovým příměrem, ohradil se tím, že statisíce řeků tvrdě pracují. A v tom je zakopaný pes.
Statisíce poctivě pracujících těžko uživí dvanáctimilionový národ. Dokud bude zvládnutí dvojkliku startem k závratné kariéře ve státních službách, dokud budou učitelé převyšovat žáky nejen intelektuálně, ale i početně, dokud bude řecký železničář vydělávat několikrát víc než u nás špičkový specialista... dokud budou hladové krky v drtivé převaze nad pracovitýma rukama, do té doby se toho může změnit jenom málo.

Řekové příliš rychle přijali vysoký zápdoevropský standard bez toho, aby si na něj vydělali. Ale není to jen jejich specialita, dnes už si zvykl žít nad poměry celý svět.

Uvidíme, jak dlouho vydrží evropská sociálka. Ale každopádně to ucítíme. Ač tomu většina příjemců sociální podpory nevěří, sociálku musí taky někdo platit. A musí platit tím víc, čím víc je příjemců, a čím víc si vydupou.

Ten někdo je daňový poplatník - člověk, který maká třičtvrtě  roku na stát, aby ve zbylých pár měsících zajistil obživu i sobě a své rodině. Dnes kromě státu začneme živit ještě superstát, budeme tedy daňovými superpoplatníky. Jak dlouho to vydrží?

Možná jde jen o snahu minimalizovat ztráty německých a francouzských bank z mizerného hospodaření na úkor daňových poplatníků, takže až to bude vypadat, že už se víc nevyždímá, EU sociálka řekne dost!

Možná jde o základ trvalého mechanismu přerozdělování – penězovody z bohatého severu na chudý jih jsou standardní výbavou každého státu, u kterého převažuje zeměpisná šířka nad délkou. Existuje v Itálii, existovala v Jugoslávii, existuje všude, kde mají na jednom konci země efektivní a výkonnou ekonomiku, a na druhém popíječe ouza.

EU rozhodně míří tím druhým směrem – k eurofederaci s jedním rozpočtem, který bude možné přelévat podle libosti.
Osobně si myslím, že primárním cílem je vyždímat co se dá z bizarních záchranných systémů typu euroval a ESM, které se zatím podařilo prosadit. A když to vyjde, časem se třeba i ta federace prosadí. Pak nastanou hody, protože přerozdělovat biliony znamená přesunout miliardy do oblasti drobných, které nikoho nezajímají.

Je to takové husákovské pozvolné utahování šroubů v kombinaci s maďarským gulášovým komunismem. Musí se využít chvíle, dokud jsou ještě voliči uspaní relativním blahobytem a jeví o svoje okolí minimální zájem. Až se probudí, budou už pevně sešroubovaní a zbude ji jediná svoboda - držet hubu a krok.

Proto je třeba zatím platit Řecku sociálku, aby nedělalo kravál, a byl klid na práci.