Odpady, navrhované násobné zdražení skládkovacích poplatků, nové spalovny, recyklace, evropské cíle a další podstatné věci, které se de-facto týkají nás všech a také našich peněženek, jsou nyní častým mediálním tématem.
Lidové noviny v listopadu vydaly přílohu o odpadech a o změnách, které čekají celé odvětví podle plánované nové legislativy. Speciál se zabýval i otázkou zvýšení poplatku za skládkování a s tím spojenými možnými dopady zdražení na občany. Komentáře řešily i úzce související otázku výstavby nových spaloven odpadů. Tématem byly také stávající třídící a zpracovatelské kapacity na využití odpadů a kapacity na Evropou stále silněji doporučovanou recyklaci. Pojďmě si shrnout několik faktů...
ČR již má stanoven termín „zákazu“ skládkování odpadů
Evropská legislativa zatím nemá stanoven termín ukončení skládkování. Několik států EU si jej však již dobrovolně stanovilo. Většinou se jedná o státy bohaté, což je logické, neboť opatření je spojeno s potřebou navýšení nákladů občanů a firem. ČR si v minulém roce také stanovila dobrovolně termín omezení skládkování, a to na rok 2024. Předpokládá se, že EU takový termín také stanoví, přičemž v úvaze jsou roky 2025 nebo 2030. Český zákaz skládkování se má týkat nejen všech využitelných odpadů, ale také směsných komunálních odpadů (ne všechny složky jsou však využitelné). Evropský parlament hovoří o zákazu skládkování využitelných odpadů. Často zaznívá otázka, zda ve státech, kde skládkování využitelných odpadů omezili, jsou ještě nějaké skládky. Odpověď zní ano. Jako příklad uveďme, že v Německu, které omezilo skládkování cca před 10 lety, je stále 1200 aktivních a provozovaných skládek a další jsou, byť v menší míře, postupně povolovány. Co se týká úrovně zabezpečení skládek, legislativa EU stanoví stejná, velmi přísná kritéria, pro všechny členské státy. Všechny skládky v ČR plní tato kritéria již od roku 2009.
Ne všechny odpady je možné využít
O tom, že je třeba využitelné odpady v co největší míře směřovat mimo skládky, není pochyb. Je to moderní evropský přístup, který má zejména šetřit suroviny v odpadech obsažené a je třeba jej podporovat. Odpady jsou skutečně zdrojem řady cenných surovin a jako takové je vhodné je třídit, upravovat, recyklovat či jinak využívat. Odpadové firmy v ČR to ve stále větší míře zajišťují a tuto politiku aktivně podporují. Je ale také nezbytné si uvědomit, že vždy budou existovat odpady, pro jejichž využití zatím nemáme technologie nebo to není ekonomicky výhodné. Typickým příkladem je nespalitelný zbytek po energetickém využití odpadů ve spalovně, kterého vznikne na každých 100 000 tun vstupujících odpadů přibližně 30 000 tun v podobě strusky a popela. Tyto odpady v ČR končí v řízených a zabezpečených zařízeních bez negativního dopadu na okolí, tedy na skládkách odpovídajících přísným evropským normám. Dalším příkladem nevyužitelné části odpadů je popel obsažený ve směsném komunálním odpadu. Ten je zde v nemalém množství zastoupen zejména v chladných měsících, a to převážně v zástavbě rodinných domů. Ano, logicky se jedná o popel z lokálních topenišť. V černých popelnicích ho bývá v těchto měsících až 40-50 %. Zvyšovat zpoplatnění celé směsi bez ohledu na její složení se tak nejeví jako smysluplné a hospodárné. Logiku má zpoplatnění neupravených odpadů, tedy „neupraveného“ směsného komunálního odpadu, což vytvoří motivaci pro další úpravy takového odpadu. To podstatné slovíčko nám však zatím v zákoně chybí.
Kapacity zařízení
Při debatách k odpadovému hospodářství se často setkáváme také s dotazy na kapacitu zařízení na třídění různých druhů odpadů v ČR. Dle Statistické ročenky Ministerstva životního prostředí ČR je u nás více než 580 třídicích zařízení na různé druhy odpadů. Část z nich dokáže mimo materiálově využitelné frakce třídit a vyrábět také energeticky bohaté palivo z odpadů, např. pro cementárny, či jiné energetické zdroje. Taková zařízení najdete třeba v severozápadních Čechách, na Pardubicku či na severu Moravy. Řada podobných technologií se připravuje, a to mimo jiné i s ohledem na termín omezení skládkování využitelných odpadů stanovený v zákoně. Přesná čísla o investičních záměrech nejsou známa, ale je jisté, že jejich počet a kapacita v budoucích letech viditelně narostou. Tedy pokud nový zákon bude postaven na principu technologické neutrality a nebude např. ekonomicky zvýhodňovat některé technologie.
Skládkování se v ČR dlouhodobě daří omezovat
Je pozitivní, že skládkování využitelných odpadů se v ČR daří dlouhodobě omezovat. Od roku 2009 se u komunálních odpadů jedná o pokles skoro o 16 %. V roce 2014 tedy bylo skládkováno celkem 48,3 % komunálních odpadů. Ve srovnání s ostatními státy EU, jsme podle dat z Eurostatu, která jsou jediná využitelná pro možné porovnání statistických čísel jednotlivých států, uložili na skládky 174 kg na osobu, což nás řadí k té úspěšnější polovině evropských států (viz obrázek níže pod článkem). V tomto parametru jsme na tom lépe než např. Itálie, Irsko, Slovensko, Portugalsko, Španělsko a řada dalších států. Samozřejmě, že stále je co zlepšovat.
Odpady na skládky nebudou moci, proč tedy razantně zdražovat?
Jelikož Česká republika již jako jedna z mála zemí uzákonila termín omezení skládkování, nebude v roce 2024 možné skládkovat využitelné odpady. Nebude to možné, ať už bude poplatek např. stávajících 500 Kč nebo ministerstvem uváděných 1500 Kč, či více. Nebylo by to možné, ani kdyby byl poplatek např. 0 Kč. Ze zkušeností z některých okolních států, které jsou nám po ekonomické stránce podobné, víme, že odklon odpadů od skládkování a jejich nasměrování na třídění a recyklaci zásadní navýšení poplatků nevyžaduje. Polská republika si pro rychlejší odklon odpadů od skládek zvolila cestu mírného navýšení poplatků pro využitelné odpady. Například pro neupravený směsný komunální odpad stanovili částku cca 120 zł za tunu, tedy mezi 700 a 800 Kč. Pro další komunální odpady je cena navýšeného poplatku dokonce nižší. Již toto nastavení způsobilo silný odliv odpadů ze skládek do třídicích a zpracovatelských zařízení, kterých zde vznikla řada. Obdobnou výši poplatku dlouhodobě doporučuje také Česká asociace odpadového hospodářství.
V dosavadních návrzích nové legislativy však ministerstvo životního prostředí prosazuje dokonce násobné zdražování této ekologické daně, kterou platí jak firmy, tak občané. Historicky bylo toto zdražení vysvětlováno jako nezbytné pro rozvoj a výstavbu nových spaloven odpadů, které podobné zdražení potřebují pro ekonomickou rentabilitu této environmentálně bezpečné, ale vysoce nákladné technologie.
Evropa však chce odpadové hospodářství orientovat především na levnější a v evropské hierarchii vyšší cestu recyklace a úprav odpadů. Je tedy otázka jakou cestou se vydá ČR, respektive jakou cestu a jaké náklady pro občany v ČR zvolí naši politici. Obě varianty jsou samozřejmě možné. Sami si však musíme odpovědět, zda při stanoveném českém zákazu skládkování, který je nyní prostým faktem, skutečně potřebujeme násobné zdražení poplatků a k čemu…
