Novým evropským trendem v oblasti odpadů je oběhové hospodářství, což je nástroj k úspoře surovin, zvýšení zaměstnanosti, nižší produkci odpadů a jejich většímu využití. Jak do této moderní filosofie zapadají spalovny odpadů?
To je důležitá a aktuální otázka mimo jiné i proto, že některé kraje stále spalovny vnímají jako středobod odpadového hospodářství svého regionu a v nyní zpracovávaných krajských plánech odpadového hospodářství počítají s výstavbou dalších obrovských zařízení.
Cílem oběhového hospodářství je přitom přechod od lineárního modelu, který spočívá v těžbě primárních surovin, jejich spotřebě a následném koncovém zpracování (skládky, spalovny), k modelu spíše cyklickému, který by měl vést k větší úspoře, a to jak surovin, tak finančních prostředků. Úspora tkví zčásti v nižší produkci odpadů, větší míře jejich třídění, úpravách směsných odpadů a opětovném využití vytříděných složek, jakožto druhotných surovin. Evropská unie si od toho slibuje větší úsporu primárních surovin, menší negativní dopady na životní prostředí a nárůst počtu pracovních míst. Podle těchto plánů mají Evropané do roku 2030 recyklovat 70 % komunálního a 80 % obalového odpadu. Cíl chce Evropská komise definovat do konce roku 2015 a měl by být závazný. Od roku 2025 má být ukládání a spalování recyklovatelného odpadu zásadně omezeno. Zahrnut je rovněž cíl pro snížení množství odpadů v mořích a cíle pro omezení plýtvání potravinami.
Logicky byla nastolena otázka týkající se možné role spalovny v tomto novém systému. U nás je tato otázka aktuální i s ohledem na zmíněné připravované krajské odpadové strategie a úvahy o nových spalovnách. Dlouho jsem přemýšlel, kam by se do pomyslného kruhu oběhového hospodářství, který se tak výrazně zaměřuje na recyklaci, daly vměstnat klasické spalovny na směsný komunální odpad. Znovu jsem pročetl aktuální evropské materiály k oběhovému hospodářství a domnívám se, že zde pro výstavbu nových spaloven skutečně mnoho prostoru není. V Evropě již funguje přibližně 500 těchto zařízení. Evropská komise a nyní již i Evropský parlament opakovaně deklarují, že v novém konceptu již nechtějí podporovat spalování či energetické využívání směsných odpadů (obsah černých popelnic). Směsné odpady je naopak třeba co nejvíce dále třídit a upravovat. Cílem je získat z nich maximální množství materiálově využitelných složek, jež poslouží jako náhrada primárních surovin, kterých má EU nedostatek.
Po této nezbytné třídicí a úpravné fázi zbude menší materiálově nevyužitelná část odpadu, která má však stále vysoký obsah energie. Tu lze využít v k tomu určených moderních energetických zdrojích, které jsou na rozdíl od velkokapacitních spaloven zpracovávajících nevytříděný směsný odpad o poznání účinnější a levnější. Menší moderní zdroje, které využívají energeticky bohatou zbytkovou část odpadu, recyklaci nekonkurují, ale představují logickou fázi, která následuje po vytřídění využitelných složek.
Technologie se dále vyvíjejí a pokrok nelze zastavit. Uznávám, že nákladné a velkokapacitní spalovny mohly být v posledních dvou až třech dekádách ve státech, které si to mohly ekonomicky dovolit, kvalitním řešením. Nyní jsme však na prahu nové éry odpadového hospodářství, která dle mého názoru přinese postupný útlum skládek a klasických spaloven, zásadní tlak na recyklaci a různé způsoby úprav a využití odpadů. Důkazem toho je zmíněný cíl evropského balíčku, a to 70% recyklace komunálního odpadu do roku 2030. Co se týká energetického využití odpadů, vidím budoucnost v efektivních moderních zdrojích, specializovaných na energeticky bohatou frakci mechanicky upravených odpadů. Těch bude logicky o poznání méně než současné množství směsného odpadu, ale i to zapadá do konceptu moderního oběhového hospodářství.
Jediné, co zbývá, je doplnit tyto nové aspekty do připravovaného nového zákona o odpadech, který je doposud – bohužel – neobsahuje. Zákon nyní zpracovává ministerstvo životního prostředí do paragrafového znění.
