Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje novelu zákona o veřejných zakázkách, která může ohrozit hospodářskou soutěž v komunální sféře. Návrh novely výrazně zjednodušuje zadávání veřejných zakázek bez vypsání řádné soutěže.
Novela formálně transponuje text směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady o zadávání veřejných zakázek, aniž by přihlížela ke specifikům českého právního nastavení. Návrh zákona tak namísto toho, aby zajistil co nevyšší míru efektivity a kontroly při nakládání s veřejnými prostředky a šetřil veřejné rozpočty, narušuje stávající funkční tržní nastavení a hospodářskou soutěž.
Návrh rozšiřuje spektrum zakázek, jejichž zadání nebude podléhat hospodářské soutěži. Přitom podle zkušeností z dosavadní praxe bývá výjimka z pravidel zadávání veřejných zakázek, tzv. in-house (nebo také „vertikální spolupráce“), notně zneužívána, což potvrzuje i důvodová zpráva předkládaného návrhu. Výjimka umožňující uzavřít smlouvu s jinou právnickou osobou bez realizace zadávacího řízení se vztahuje na veřejné zadavatele (např. obce) a na osoby, které jsou zadavateli z důvodu financování zakázky z veřejných zdrojů. Veřejný zadavatel tak má možnost zadat zakázku bez jakékoli soutěže své komunální firmě – svému „internímu“ in-house dodavateli. Vzdává se však nejen možnosti vysoutěžit nejlepší podmínky, ale také získat informace o cenách a spektru nabízených služeb. Zákon řeší i tzv. „kolektivní in-house“, kdy sdružené obce mohou bez jakékoli soutěže zadat zakázku jedné komunální firmě. Ve svém důsledku by tak na území celých regionů, např. krajů, mohly být realizovány veškeré veřejné zakázky právě mimo veřejné nabídkové řízení v rámci in-house výjimek, tj. bez soutěže, pouze na základě politického rozhodnutí, a co je velmi alarmující, za politicky, a nikoli tržně stanovenou cenu.
Přidělování veřejných zakázek bez vypsání veřejné soutěže se tedy ve svém důsledku může stát čistě politickou volbou, která zvýhodní příznivce lokálních politických představitelů. V podmínkách České republiky tak reálně hrozí nárůst netransparentního a korupčního prostředí. Riziko in-house zadávání, pouze dle úsudku příslušného politika a bez veřejného výběrového řízení, se týká širokého spektra služeb, například vodárenství, údržby komunikací, nakládání s odpady, energetiky apod.
Mnoho zahraničních studií se zabývá srovnáním cen služeb poskytovaných komunálními firmami a cenami a kvalitou služeb, které poskytují firmy s privátní účastí nebo čistě privátní. Všechny dokazují, že veřejné vlastnictví a správa jsou na rozdíl od soukromého méně efektivní a konkurenceschopné. Číselně lze vyjádřit, že služby poskytované veřejně vlastněnou komunální firmou jsou v důsledku o cca 20 % dražší, než služby poskytované privátní firmou. Zatímco soukromé vlastnictví se orientuje na co nejvyšší efektivitu a kvalitu služeb za účelem úspěchu v konkurenci a dosažení zisku, veřejné vlastnictví je do značné míry závislé na politické moci v podobě snahy maximalizovat jiné externality, včetně politické prestiže. Jako nejefektivnější se proto jeví otevřené tržní prostředí, ve kterém si jednotlivé firmy, včetně těch komunálních, mohou standardně konkurovat.
Zrušení tržního prostředí přináší značné riziko i samotným zadavatelům, mimo jiné i obcím. Za vše hovoří příklad z Německa, kde se obce sdružily do umělého svazku RAVON a mimo veřejnou soutěž vybraly koncové zařízení pro své odpady – velkokapacitní spalovnu LAUTA. Svazek se smluvně zavázal k dodávkám odpadu do spalovny až do roku 2028. Nyní sdružené obce nemohou zakázku přesoutěžit a musí tak po celé období platit cenu vyšší než 150 eur za tunu odpadu. Tržní cena se přitom neustále mění a v současnosti je o poznání nižší.
Významné negativní dopady bude mít omezení tržního prostředí i na privátní sektor. Ve státech a v regionech, kde touto cestou došlo k omezení konkurenčního prostředí, privátní firmy přišly o zakázky, zrušily pracovní místa a zavřely své provozovny. Historie 20. století prokázala, že kolektivní veřejné vlastnictví nebývá vždy efektivně spravováno. Česká republika si obdobím této hospodářské politiky již prošla. Je samozřejmě možné se k podobným principům opět vrátit, je jen otázka, zda je to skutečně ta nejvhodnější cesta.
S ohledem na zkušenosti s dosavadní aplikací in-house výjimek je nutné, aby nový zákon o veřejných zakázkách podmínky naopak zpřísnil tak, aby nebylo dotčeno samotné soutěžní prostředí v dané oblasti. Je vhodné si připomenout, že související aspekty tzv. in-house výjimek jsou v přímém rozporu s principem právní úpravy zadávání veřejných zakázek, která cílí primárně na hospodárnost a transparentnost nakládání s veřejnými prostředky.
K současné podobě novely má mezi širokým spektrem kritiků výhrady i Hospodářská komora ČR a odmítla ji také Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí a doporučila návrh od základů přepracovat.
