Papír pro recyklaci je významnou komoditou. Bohužel prodejní cena této komodity citelně klesla a v současnosti je velmi problematické sběrový papír udat za pozitivní hodnotu. Obcím a městům to zdražuje odpadové služby.
Důvody aktuálního stavu
Za kritickým propadem ceny stojí nejen dřívější uzavírání některých papíren v EU, ale zásadní vliv na propad cen a prohloubení krize mají zejména změny v oblasti exportu papíru pro recyklaci z Evropy do Číny. Čína v rámci ochrany vlastního trhu začala omezovat přijímání papíru pro recyklaci od konce roku 2017. Nejprve zavedla přísné kontroly kvality, následně zakázala import smíšeného papíru, snížila limit nepapírových příměsí dováženého papíru, uvalila 25% clo na import z USA apod. Vše vyvrcholilo současnou situací, kdy jsou dovozní licence na dovoz papíru pro recyklaci vydávány velmi omezeně a v roce 2020 se dokonce očekává zastavení veškerého importu papíru pro recyklaci do Číny.
Vytříděného papíru je dočasný přebytek
Všechny tyto skutečnosti způsobily, že papír pro recyklaci přesytil sběrný trh v celé Evropě. Značné přebytky sběrového papíru se tak vrší v přeplněných evropských přístavech, ale i v provozovnách po celé Evropě. S očekáváným absolutním zákazem vývozu papíru do Číny hrozí, že v evropských přístavech zůstanou další 3 mil tun papíru pro recyklaci. Snaha o export sběrového papíru do jiných asijských zemí prozatím nevychází tak, jak se předpokládalo. Pozitivní je, že se v zemích EU plánují a realizují nové papírenské kapacity pro recyklaci papíru. V nejbližší budoucnosti jsou naplánované nové papírenské stroje na sběrový papír v Německu a na Slovensku.
Evropa má snahu o systémové řešení, receptem má být podpora recyklace
Aktuální stav, nedostatečné kapacity pro zpracování papíru pro recyklaci do finálních výrobků a pouze pozvolna se navyšující poptávka po recyklovaných výrobcích – po produktech recyklace, řeší Evropa legislativou a cíli pro zodpovědnější nakládání s odpady jako se zdroji surovin. Přispět mají závazné evropské recyklační cíle vyplývající z balíčku cirkulární ekonomiky (směrnice CEP - circular economy package) a ze zákazu používání jednorázových plastů (směrnice SUP - single use plastics). Přispět mají také požadavky na eko a bio design, aby byla navýšena mimo jiné i poptávka a spotřeba papírů a lepenky z druhotných materiálů. Evropská komise i Evropský parlament rovněž doporučují členským státům podporu recyklace formou daňového zvýhodnění. Papírenský průmysl by tak měl mít lepší odbyt pro výrobky z finální recyklace, ze sběrového papíru.
V ČR umíme i ve srovnání s EU velmi dobře třídit, i zde však chybí recyklační kapacity
Česká republika, stejně jako zbytek států Evropská unie, se připravuje na splnění recyklačních cílů a požadavků vyplývajících z unijních směrnic CEP a SUP. Systém třídění obalových odpadů má ČR velmi kvalitně nastaven a dosahuje celoevropsky velmi dobrých výsledků. Povinný sběr odpadů papíru spolu s plasty, sklem a kovy byl v obcích zaveden už před několika lety. V roce 2018 byla podle dat MŽP míra recyklace odpadu papíru, skla, plastů, kovů pocházejících z domácností a podobného odpadu 52,1 procentní. Splňovala tedy cíl v oblasti komunálních odpadů dle Plánu odpadového hospodářství ČR na zvýšení celkové úrovně přípravy k opětovnému použití a recyklaci u odpadů z materiálů jako je papír, plast, kov, sklo. Konkrétně papíru vytřídili občané v roce 2018 33,6 kg na obyvatele a 85,6% papírových a lepenkových obalů bylo recyklováno (včetně exportu k recyklaci).
Nedostatečné recyklační kapacity dopadnou zejména na rozpočty obcí a měst
I Českou republiku však světový přebytek papíru pro recyklaci zasáhl velmi citelně, stejně jako ostatní vývozní země - s nízkými recyklačními kapacitami (např. Německo, Rakousko, Polsko). Nabídka převyšující poptávku dopadá zejména na náklady obecního sběru. Pro odpadové společnosti je stále náročnější udat tuto komoditu dále ke zpracování, k recyklaci, což se negativně projevuje na prodejní ceně sběrového papíru. Pokles cen a v podstatě finanční nevýhoda nutí odpadové společnosti, jak ve vlastnictví obcí a měst, tak privátní, ke zdražování poskytovaných služeb obcím. Obce a města se tímto doposud snažily pečlivě plnit Plán odpadového hospodářství ČR a předepsané cíle. Je zřejmé, že řešení situace není v omezení třídění a recyklace, ale ve zcela nezbytné změně podmínek pro recyklaci, v její systémové podpoře. Klíčem k funkční recyklaci je POPTÁVKA po produktech recyklace...
Pomůže s tím nová odpadová legislativa?
Situaci nepomáhá ani aktuálně navrhované znění nové odpadové legislativy, které sice již prošlo, byť s problémy a napodruhé, projednáním ve vládě. Celý balík čtyř zákonů nové odpadové legislativy, ani obsažený změnový zákon, však bohužel reálnou podporu finální recyklaci prakticky neřeší. Jak již opakovaně padlo i na půdě Sněmovny, Senátu, i na odborných akcích, návrhy neobsahují potřebné nástroje na podporu recyklace. Situace v západních státech EU navíc jasně ukazuje, že ani opakovaně ministerstvem zdůrazňovaný navýšený skládkovací poplatek nemá prakticky žádný vztah k nezbytnému navýšení recyklačních kapacit komunálních odpadů. Jak média v posledních dvou letech opakovaně informovala, byly to z velké části právě západní státy, které namísto skutečné recyklace, spíše vyvážely odpady tzv. za moře, případně je spalovaly ve spalovnách (ZEVO). Ano, navýšený skládkovací poplatek s jistotou dokáže odklonit odpady ze skládek, například do zmíněných spaloven, to jednoznačně ano, nepodporuje však jejich nasměrování do recyklace.
Aktuálně navrhovaný balík nové odpadové legislativy tak zatím bohužel nemá potenciál vést ČR směrem ke splnění evropských cílů. ČR se přitom, stejně jako ostatní státy, zavázala, že do roku 2035, tedy již za necelých 15 let, bude systematicky využívat minimálně 65 % svých komunálních odpadů ve finální recyklaci, tedy v recyklovaných výrobcích a v recyklátech. Je třeba co nejdříve systémově nastavit legislativu tak, aby jsme již za necelých 15 let dokázali uplatnit v recyklaci o 1, 43 milionů tun komunálních odpadů ročně více, než dnes (9-ti letý průměr produkce komunálních odpadů za ČR je dle MŽP 5,3 mil tun; dle ČSÚ a Eurostatu 3,2 mil tun).
Odborníci a recyklační firmy sdružení v rámci odborné pracovní skupiny RecHelp dali dohromady souhrn 11 konkrétních nástrojů a opatření, která je nutné co nejdříve doplnit buď do stávajícího balíku nové odpadové legislativy, nebo do související národní legislativy (daňové zvýhodnění, zelené veřejné zakázky, apod.). Aktuálně již není čas na to, říkat, proč by to nešlo nebo že je to příliš náročné, a podobné další známé komentáře politiků. I pro obce je nepochybně náročné platit stále vyšší poplatky za odpady, je tedy zřejmé, že systém je třeba funkčně nastavit co nejdříve. Závazné cíle jsou stanoveny, aktivně je podpořily všechny evropské státy do jednoho. Čas na jejich splnění nám již běží. Recyklační cíle se budou vykazovat a kontrolovat v letech 2025, 2030 a 2035. Při jejich nesplnění je zřejmé, že EU může ČR sankcionovat.
Je potřeba zdůraznit, že nutnou změnu neděláme z obavy z finančních sakncí a že to není jen o nějakém plnění "vymyšlených umělých" cílů. Celoevropská snaha o změnu dosavadního neudržitelného nastavení kontinuální spotřeby surovin, bez jejich systémového navracení do oběhu, je objektivně nutná. I nová Evropská komise zdůraznila, že myšlenky a cíle oběhového hospodářství jsou jednou z nejvyšších priorit jejího mandátu. Objektivně není vhodné hledat cestu jak tuto evropskou snahu o funkční recyklaci obejít, bylo by spíše vhodné najít reálnou a funkční cestu, jak jí naplnit. A to co nejdříve, včera už bylo pozdě.
