Z českých luhů a škamen

Tichá rezignace: algoritmus píše, dítě nečte, učitel se modlí a systém se tváří, že je to inovace. Třeba ano, nebo že by... ne?

Děti dnes nečtou už ani vlastní práci. Odevzdají text, který napsalo AIčko v záchvatu digitální poezie, a pak se tváří, že je to jejich duševní otisk. Když se jich zeptáš, co tam vlastně napsaly, jen pokrčí rameny — jako by šlo o cizí jazyk nebo archeologický nález. AI plodí hlouposti, děti je odevzdávají, škola je hodnotí a všichni společně předstírají, že se tu odehrává vzdělávání. Ve skutečnosti je to jen tichá dohoda: algoritmus píše, dítě nečte, učitel se modlí a systém se tváří, že je to inovace.

Vstupujeme do typické sídlištní základky. Drhnoucí dveře, vůně bramborové kaše z jídelny, interaktivní tabule, které fungují jen když mají náladu, a wi-fi, která v přízemí občas chytí. Škola má kolem 450 žáků. Většina z nich má mobil a spousta už ChatGPT, Gemini nebo nějaký český klon. Učitelský sbor je klasický: pár nadšenců, většina unavených praktiků a pár kolegů, kteří pořád tisknou e-maily. Do tohohle prostředí přišel pan učitel Petr Novák, mladý dějepisář. Chtěl to zkusit jinak. Zadal osmákům esej o vlivu průmyslové revoluce na život obyčejných lidí. Chtěl zdroje, vlastní slova, aspoň trochu přemýšlení. Dostal texty, které vypadaly hladce… až moc hladce. A pak přišly tyhle perličky, které se v různých obměnách opakují na spoustě českých škol.

Perličky z esejí o průmyslové revoluci

„Parostroj způsobil, že lidé začali jezdit do práce na elektrokole a v továrnách se vařila bramborová kaše pro dělníky, protože císař Ferdinand to tak nařídil.“

„Ve Žďáru nad Sázavou postavili parní stroj, který posílal hotové výrobky poštovním holubem přímo na Pražský hrad, aby je císař pán mohl využít ještě teplé.“

„Průmyslová revoluce přinesla mobilní telefony do továren, aby si dělníci mohli během směny psát s rodinou a objednávat si jídlo z jídelny.“

„Díky parnímu stroji se ve městech začaly pěstovat tropické rostliny, protože teplota v továrnách byla ideální pro ananas a banány.“

Pan Novák si při opravování jen držel hlavu. Texty byly formálně v pořádku, ale obsahově to vypadalo, jako by AI smíchala dějepis s jídelním lístkem a reklamou na Škodovku.

Další klasické historky ze stejné (další) školy

1. Babička, která začíná jako chatbot

Paní učitelka češtiny zadala převyprávět kapitolu z Babičky. Jeden žák odevzdal text, který začínal větou: „Jako jazykový model AI nemohu vyjádřit osobní zkušenosti, ale zde je shrnutí…“ Když se ho zeptala, proč to tak napsal, odpověděl, že to „jen trochu upravil“ a že je to stejně lepší, než kdyby to psal sám. Do žákovské dostal poznámku: „Opisoval AI, neumí ani přiznat barvu.“

2. Vlastivěda a největší přístav ve střední Evropě

Žáci měli udělat prezentaci o své obci. Jeden chlapec přednesl práci o Kladně, ve které se psalo, že se tam nachází „největší mořský přístav ve střední Evropě“ a že důl Mayrau byl postaven „podle plánů Eiffelovy věže, aby se v něm dalo lépe těžit uhlí“. Na otázku, odkud to má, odpověděl klidně: „Z internetu, odkud asi?“

3. Domácí úkoly z matiky a realita ve třídě

Učitel matematiky si všiml, že domácí práce vycházejí podezřele dobře: skoro bez chyb, krásně vysvětlené. Neohlášená písemka se stejnými typy příkladů spadla z průměru 97 % na 43 %. Nejhlasitější protest přišel od žákyně: „Doma jsme měli lepší wifi, to pak chyby ani nejsou.“

4. Dějepis a císař na elektrokole

V jiné práci se objevilo, že František Josef I. „pravidelně dojížděl z Vídně do Prahy na elektrokole, aby ušetřil čas a byl blíž lidu“. Když se paní učitelka zeptala, kde to žák našel, odpověď zněla: „ChatGPT mi to tak napsal, tak jsem to tak nechal.“

5. Přírodopis a rostliny, které rostou v paneláku

Žáci měli napsat krátký text o rostlinách svého okolí. Jedna práce tvrdila, že „v sídlišti rostou tropické orchideje, které se živí výfukovými plyny, protože jich je tam více díky parkujícím vozidlům.“ Učitelka se zeptala, jaké má žák proto vysvětlení. Odpověď: „Vlastní nemám, ale AI říkala, že je to možné.“

6. Tělocvik a olympijský výkon na koloběžce

Učitel tělocviku chtěl změřit, kolik žáci naběhají. Dovolil jim použít hodinky s GPS i doma. Někteří si hodinky nasadili, ale místo běhání je dali mladšímu sourozenci s koloběžkou. Výsledek: průměrná rychlost kolem 18 km/h. Učitel jen poznamenal: „Aspoň vědí, že se to dá obejít.“

Závěr, který si z toho učitelé často odnášejí, je jednoduchý: nástroj je silný, ale ochota si práci aspoň jednou přečíst zůstává nízká. Místo kritického myšlení často vítězí „zkopíruj a odešli“. A když se AI prozradí sama – ať už klasickou větou o jazykovém modelu, nebo naprostým nesmyslem o parním stroji, který posílá brambory holubem – je to jen další důkaz, že problém není v technologii, ale v tom, že spousta žáků text vůbec nečte.

Tyto historky jsou jen mírně nadsazené, ale princip, na kterém stojí, se v českých školách děje dnes a denně. Jen místo fantastických vět se častěji objevují banální, ale stejně odhalující chyby. Zkuste odhadnout, kolik z uvedených historek je pravdivých a kolik literárních? Možná, se budete divit. O tom v nějakém příštím článku...

Anketa