Já jsem tady už rezignoval. Moje děti četly málo (je fakt, že kluka chytil Harry Potter a přečetl ho k mému údivu úplně celého), vnoučata nečtou vůbec. Dát jim pod stromeček knížku, setkám se s ohromenými pohledy. Jejich komunikace je zoufalá, odpovídá stylu facebookových „duševních výkřiků“ – jednoduché, holé věty proložené anglickými slovíčky, přičemž jsem pozorován jejich lítostivými pohledy – děda je úplně tupej, on nám nerozumí. To když se naše nezbedy pokusím přesvědčit, aby mi svou myšlenku, jež byla položena „do placu“, jaksi a česky rozvedli.

Přečetl jsem od dětství stovky, spíš tisíce knih. Díky tomu jsem získal poměrně solidní slovní zásobu a schopnost zformulovat větu. Občas se povede, i smysluplnou.

A pokud se těch smajlíků týče, krotil bych optimismus úplně. Už teď jsou totiž mezi námi tací, kdo neumějí „přečíst“ ani obrázky.

Děkuju. Chtěl jsem své patnáctileté vnučce k narozeninám dopřát to nejlepší, a tak jí s obrovskou láskou pořídil vícedílnou encyklopedii a starý růžový dívčí román s osvědčenou čtivostí let minulých. Když dárek rozbalila, v obýváku se rozhostilo ticho. Čekal jsem na její výraz jako svou zaslouženou odměnu, ale vnuččin obličej se pomalu měnil v masku naprostého... vlastně nevím čeho. Její oči se skelnily a ret se zachvěl; snažila se sice usmát, aby dědu neurazila, ale na tváři se jí zračila hluboká propast generací a stud z toho, že nedokáže předstírat upřímnou radost.

Můj úsměv v tu chvíli zamrzl, protože jsem v jejích vytřeštěných očích spatřil vlastní nepatřičnost a v žaludku ucítil chladný kámen. Místo slov mne jen tiše a pevně objala kolem krku, vonící po jahodovém lesku na rty, zatímco oba jsme s tichým smutkem v duši věděli, že ten moment už z paměti nikdy nevymažou. Při dalších narozeninách to holt spravila neurčená částka v konvertibilní měně.

Jsem rád, že jsem vás inspiroval k vašemu sloupku, ale problém je trochu v tom, že mluvíme jeden voze a druhý o koze. Já jsem ve svém blogu poukázal na zjištění, že více než čtvrtina absolventů ZŠ je textově negramotných, zatímco vy pokračujete ve svém tažení proti AI, což jsou dvě různé věci. Mluvíte-li o elitě v čele bank a korporací, tak tito lidé se nerekrutují z řad té čtvrtiny textově hendikepovaných. Tvoří naopak skupinu, která je využívá, ať už s AI nebo bez ní.

Vždyť to není pravda. AI je zde jen příklad. Nemám proti ní nic, prosím nevkládejte mi do úst něco, co jsem nenapsal. Uvedl jsem pouze, že díky tomu, že 80% lidí přebírá informace, je zcela jedno, zda jde o AI či jiný zdroj, a informace neověřují, nemůžeme čekat, že to u dětí bude lepší. Takže váš závěr o využívání AI je sice pravdivý, ale nemá k vyznění článku vůbec vazbu... A snad to nejpodstatnější, abychom se vyhnuli dalším poznámkám. Ai je pro mne pracovní nástroj, se kterým pracuji denně a není to tak, že jdu proti ní. Čtenářská gramotnost dětí je přímým odrazem čtenářské gramotnosti celé společnosti, to byl závěr, který je obsahem mého článku. Moc děkuju za reakci.