Tlapky pro demokracii

Tento text jsem si nejdřív čtyřikrát ověřil. Ne že bych se bál sarkasmu; bál jsem se, že napíšu ostrý text o něčem, co neexistuje, a pak budu vypadat jako člověk, co věří memům z internetu. Jenže...

Z anotace projektu

Projekt ANIDE nabídne první studii o tom, zda může ztělesněný projev (embodied expression) hrát významnou roli při udržování nebo spojování „tkáně“ (tedy sociálních norem, hodnot a praktik) demokratických komunit. Následně prozkoumá, jak mohou být tyto ztělesněné formy vyjadřování přijímány politickými institucemi. To je zásadní, protože vytváření inkluzivnějších demokracií vyžaduje pochopení jak toho, „kdo“ může udržovat demokratickou tkáň, tak „jak“.

Za tímto účelem ANIDE:

1. poskytne teoretický model pro identifikaci prvků potřebných k udržení tkáně demokratických komunit a účasti na našem sdíleném společenském životě;
2. provede terénní výzkum, který posoudí, zda domestikovaná zvířata (DAs) mají relevantní schopnosti k udržení této tkáně;
3. prozkoumá konkrétní politické mechanismy a procesy, které by mohly umožnit zvířatům účinně se podílet na utváření norem.

Vědecké důkazy o pozoruhodných komunikačních schopnostech zvířat – od „pozdravů“ krav až po používání slov u psů prostřednictvím zvukových panelů – se stále rozšiřují. Tyto poznatky se propojují s debatami o tom, zda mohou zvířata vykonávat formy politické komunikace, které by naše instituce měly brát v úvahu. Feministické a disability studie navíc tvrdí, že inkluzivní demokracie musí být citlivé na preference, které nemusí být vyjádřeny jazykově, například prostřednictvím ztělesněného projevu.

Dosud však tyto oblasti nebyly syntetizovány do komplexního rámce, který by zkoumal, jak mohou ztělesněné formy komunikace udržovat demokratické komunity. Dále chybí empirické důkazy o tom, zda mají zvířata schopnosti zapojit se do praktik a komunikace, které demokracii podporují – a právě tyto mezery v literatuře chce ANIDE zaplnit.

Projekt ANIDE

Tentokrát to nejspíš není fáma. Je to fakt s permalinkem, což je dnes vlastně nejblíž tomu, co můžeme mít místo objektivní pravdy.

O co jde

Projekt se jmenuje ANIDE – Animals and Democracy. Koordinuje ho University of Sheffield, platí ho EU grantové schéma Marie Skłodowska-Curie Actions, prestižní stipendium EU pro jednoho výzkumníka. Cena: 342 506,04 eur. Doba trvání: září 2027 až srpen 2030.

Co má výzkumník vlastně zjistit

Podle oficiálního popisu jde o první studii toho, jestli tělesné, neverbální projevy zvířat drží pohromadě „tkáně“ demokratické společnosti. A pak se má zkoumat, jak by na tyhle projevy měly brát ohled politické instituce.

Přeloženo z akademické mlhy: tři roky budeme zkoumat, jestli pes hlídající dvorek nebo kráva bučící na pastvě něco vypovídá o demokracii.

Kafkovská paralela – nejdřív schválení, pak zdůvodnění

V Procesu je Josef K. souzen soudem, jehož pravidla nikdo nezná a jehož logika se vždycky nějak zpětně poskládá tak, aby obžaloba dávala smysl, aniž by to kdy někdo pořádně vysvětlil. Tady je to podobné, jen v civilnější verzi: grant je schválený, podepsaný, s vlastním DOI, ale samotná odpověď na otázku „opravdu má vrtění ocasem politický význam?“ teprve přijde. Nejdřív razítko, pak zjištění, jestli to razítko dávalo smysl.

Orwellovská paralela – všechna zvířata jsou si rovna

Ve Farmě zvířat se krásná věta „všechna zvířata jsou si rovna“ postupně ohýbá, dokud nezůstane jen fasáda. Tady to funguje obdobně, i bez zlého úmyslu: zvíře, o kterém se bude tři roky teoreticky bádat, jestli má hlas v demokracii, mezitím nemá hlas v tom, jestli chce být subjektem výzkumu. Pes v akademickém textu dostává vážnou úvahu o svém politickém významu, pes v útulku dostává misku, když na to zbydou peníze.

Atwoodovská paralela – tělo jako veřejný majetek

Příběh služebnice je o něčem jiném než o penězích na výzkum: je o tom, jak se lidské tělo stává povrchem, na který někdo jiný promítá vlastní ideologii. Autorka nemluví za sebe; mluví se skrze ni, přes její tělo, o věcech, o kterých ona sama nerozhoduje. Její gesta, mlčení i pohyby jsou čteny jako signály, které dávají smysl někomu jinému, ne jí.

A tady ANIDE nečekaně rezonuje: zvíře v projektu taky „mluví“ tělem – vrčením, čuněním, vrtěním ocasu – a tahle řeč se má institucionálně „vyslechnout“ a přetavit do politického rámce, který vytvoří lidé, ne zvíře samo. Rozdíl je samozřejmě zásadní: Stát Gilead je totalitní násilí, ANIDE je akademický seminář. Ale ten společný motiv, kdy někdo interpretuje tělo místo toho, kdo v něm žije, tady přece jen prosvítá. Jen místo rudého hávu a bílé čepice má tahle verze grantové číslo a citaci ve Web of Science.

Proč mi z toho jde hlava kolem

Nemám nic proti prapodivným akademickým otázkám. Problém je v rozporu: systém, který dokáže během pár měsíců schválit tříletou studii o politickém významu vrtění ocasem, je ten samý systém, kde řešení skutečné bídy zvířat v útulcích naráží na „bohužel nemáme rozpočet“.

Co by se za ty peníze dalo koupit místo tohohle

Dva psí útulky. Desítky veterinárních zákroků pro zvířata ze záchranných stanic. Roky granulí pro opuštěné psy, co teď spí na betonu a o „tkáni demokracie“ nemají ponětí, protože je zajímá, jestli dneska dostanou nažrat.

Nemohu tvrdit, že ten projekt je typický online fejk. Oficiální stránka EU je snad jasným důkazem (i když i dnes kdo ví). Ale ověřený fakt neznamená automaticky rozumně utracené peníze. Nejotravnější plýtvání je právě to legální, zdokumentované, s vlastním DOI: byrokracie, která nepotřebuje zlý úmysl, aby vypadala absurdně. Stačí jí k tomu jen rozpočet, dostatek trpělivosti, a systém, který mluví za někoho, kdo se nikdy nezeptal, jestli chce být slyšen zrovna takhle.