Terminátor z šuplíku pana Smrže

Milan Smrž zase jednou vylezl z diskuzního ticha, ve kterém prostě nereaguje na celou řadu poznámek svých oponentů. Tentokrát už jeho úvaha není o jádru tak moc, jako spíše o konci světa ze všech možných směrů.

Musím říci, že pánové Kurt Vonnegut a Stanislav Lem známí svým nadhledem nad koncem světa dostali v této krátké autorově vizi zdatného konkurenta.

Text začíná s hlubokou eschatologickou vážností. Autor nás učí, že říše padají, sucho ničí úrodu a globální systém je propojený.

To je sice objev hodný studenta prvního ročníku gymnázia, který právě dočetl občanskou nauku, ale nebojte se, ten příběh pak nabere ty správné neuvěřitelné obrátky.

Vize zhroucené civilizace, kde lidé umírají hlady, se totiž podivuhodně míchá s málem pedantskou obavou, jestli někdo v rozvalinách včas zkontroluje chemickou úpravu vody v chladicích bazénech.
Představte si ten obraz: společnost v totálním rozkladu, po ulicích táhnou ozbrojené bandy, civilizace kleká na kolena, ale vedle vyhaslé elektrárny sedí týpek v roztrhaném obleku, zoufale točí klikou nouzového generátoru a přemýšlí, kdy Švédsko konečně otevře hlubinné úložiště. To už není analýza rizika, to je surreálná černá komedie. V takovém světě, kde člověk bojuje o přežití a hrozí tyfus, bude radioaktivní prach v bazénu asi tak patnáctým největším problémem hned vedle nedostatku toaletního papíru a souseda s kyjem.
Autor sice ohromuje čísly o statisících tun odpadu a cituje studie z roku 2021, ale dokonale mu uniká vlastní absurdita. V jeho hlavě se míchá rychlá jaderná válka (s půlmegatunovou bombou nad hlavou) a pomalý civilizační úpadek takovým způsobem, že vlastně nevíte, jestli se máte bát žízně, atomů rozprášené do atmosféry, virové nákazy. Jen o tom podstatném, není v článku ani zmínka. Lidské umíněnosti a hlouposti.

Kdybychom stejnou metodou rozebrali jakoukoliv jinou lidskou činnost, museli bychom okamžitě zešílet strachem:

• „Co udělá zhroucení globálního bankovnictví s opuštěnými mrakodrapy plnými skla?“

• „Proč konec civilizace znamená definitivní hnilobu plastových trubek v našich koupelnách?“
• „A co se stane se všemi těmi gigabajty digitálních fotek kočiček na serverech, až padne poslední rozvodna proudu?“

Celý text nakonec neslouží k ničemu jinému než k pravidelné mši pro farníky, kteří si přišli pro svou dávku posvátného děsu.

Kacíři sice mohou namítat, že stavět energetiku na sto procentech obnovitelných zdrojů bez zálohy je v našich podmínkách fyzikální utopie, ale to je zbytečné. V tomhle apokalyptickém divadle má reálná termodynamika stejnou váhu jako předpověď počasí pro rok 3000.
A tak se čtenář dozvídá strašlivou pravdu: když se zhroutí svět, budeme mít problém s jaderným odpadem. Co na tom, že bez energie a stabilní sítě se zhroutí úplně všechno okamžitě a bez čekání na chlazení. Hlavní je, že tetralogie o pekle je kompletní a Lucifer si může v suterénu reaktoru konečně otevřít šampaňské.

PS: Moc prosím redakci, aby oslovili slovutné blogery paní Královou a pana Vacka o zpracování tohoto tématu pro jejich rodinu a domácnost. Teprve pak vynikne apokalyptická hrozba pana Smrže, na kterou bude i ten Arnold krátký.