Táborová výzva: razítko pro guláš a další

Veleben buď papír, neboť papír snese všechno – včetně vznešených myšlenek, které prošly hlavou úředníka s přesností a hloubkou parního válce.

Žijeme v požehnané době, kdy největším

TÁBOROVÁ VÝZVA: Kdo uvaří nejlepší guláš... z byrokracie?
Naši milí táborníci, rodiče a přátelé Jelení paseky!
Představujeme vám novou, napínavou hru pro rok 2027: „Najdi kuchařku s čerstvým razítkem!“ Cíl hry: Získat cenný papír, který je mladší než čerstvý rohlík. Trest za prohru: Absolutní celotáborová dieta! Protože, jak víme, bez bumážky v kapse se v kotlíku rýže ani nehne. Přijďte se podívat, jak se naše kuchyň proměnila v moderní filiálku Czech POINTu. Kuchařky cvičí v běhu na úřad, vedoucí trénují kádrové pohovory a děti... no, děti se učí, že hlad je nejlepší kuchař, ale razítko tomu bohužel nepomůže.
Premiéra této tragikomické taškařice brzy ve vašem oblíbeném lese!
P.S. Máte hlad? Nevadí. Hlavně, že máme pořádek!

nepřítelem pokroku už není nedostatek dobré vůle, nýbrž její neřízená erupce. Není nic krásnějšího než dobrá vize spojená s naprostým deficitem zdravého rozumu. Vzniká tak čistokrevná, nefalšovaná česká bumážka: administrativní monstrum, které sice nikomu nepomůže, ale zato vám dokonale znepříjemní život s úředním razítkem v zádech.

Vize bývá zpravidla křišťálově čistá a vznešená: Ochrana, bezpečí, pořádek, digitalizace, blaho dětí a jejich prioritní ochrana nebo záchrana planety. Kdo by nesouhlasil? Kdo by se odvážil namítnout, že to byrokraticky možná nedává smysl? A právě v tom je ta největší past. Jakmile se totiž vznešeného ideálu chopí byrokratický mozek, začne se dít kouzlo nechtěného.

Rozum, ten staromódní, unavený přežitek, je tiše vyvezen na kompost. Místo něj nastupuje imaginární tabulka, v níž všechno dává smysl, ovšem pouze na třicáté straně metodiky, kterou nikdo nečetl a které nikdo nerozumí. Vznikne dokument, který má chránit, ale ve skutečnosti paralyzuje ty, kteří dosud normálně fungovali. Pořádáte tábor? Skvělé, vaše vize je chvályhodná. Takže teď hezky 4x do roka obíhejte úřady, plaťte kolky, dokládejte čistotu svých úmyslů a svého chování na počkání a hlavně se ujistěte, že váš tří měsíční papír má správný úhel ohybu. Že to v praxi odradí poslední dobrovolníky a zlikviduje to zbylé spolky? Ale jděte! Hlavně že v kolonce „Systémová opatření“ svítí zelené tichomořské Splněno.

Protože co na tom, že realita se zhroutila pod tíhou vlastní absurdity? Hlavní je, že bumážka je bezchybná. Papír je spokojený, úředník má čárku, vize září v prezentacích na ministerstvu a zdravý rozum tiše pláče v koutě nad tím, kolik lidské energie se zase podařilo úspěšně utopit v kaluži dobrých úmyslů.

Čísla, která neprošla úředním filtrem a v parlamentu na ně nějak kluci ušatí a kostýmkové dámy zapomněli... Nejspíš už dlouho neměli na sobě pohorky do bláta...

Podle oficiálních dat a analýz (například České rady dětí a mládeže) se v České republice každoročně uspořádá přes až 2 500 velkých pobytových táborů, k tomu musíme připočítat stovky příměstských táborů, nespočet vícedenních sportovních soustředění, oddílových víkendovek, skautských výprav a uměleckých kroužků. Na tyto akce vyrazí až čtvrt milionu dětí.

Za tímto obrovským číslem nestojí armáda profesionálních státních zaměstnanců, ale desítky tisíc dobrovolníků: vedoucích, praktikantů, oddílových parťáků, kuchařů, zdravotníků a údržbářů, kteří obětují svou dovolenou a volný čas, aby děti nečučely celé prázdniny do mobilů.

Proč je požadavek 3 měsíční lhůty na „dětský certifikát“ v tomto měřítku klinický nesmysl:

• Byrokratická logistika pro desítky tisíc lidí najednou:
• Představte si, že na 2 500 táborech a tisících dalších akcí se vystřídá zhruba 30- až 40-tisícová dobrovolnická základna dospělých osob. (To máme ročně kolem 100 – 120 000 úkonů). A teď všichni tito lidé: studenti, tátové od rodin, babičky vařící na táborech, musí podle zákona vytvořit hromadný nájezd na Czech POINTy a datové schránky v přesně vymezeném okně duben–květen, aby jejich bumážka nebyla v červenci „stará“. Ono ji totiž nejspíš nebude stačit vytisknout přes bankovní identitu, protože bude muset být validována. Kolik lidiček dnes dokáže validovat dokument přes portál? Neříkám, že to nejde. Jen to rozhodně není masová dovednost, která tady bude potřeba.
• Státní správa, která má problém vyřídit běžnou agendu, se v tu chvíli zhroutí pod náporem stovek tisíc žádostí o výpis z Rejstříku trestů s razítkem kvůli dobrovolníkům, kteří jedou na tábor pod stan.
• Totální nepochopení fungování dobrovolnictví (Kdo to zabalí první?) Dobrovolníci nedělají svou práci proto, aby vyplňovali formuláře. Dělají ji z nadšení. Pokud jim stát řekne: „Bezplatně pomáháte dětem? Skvělé, tak si na vlastní náklady a v přesně daném termínu oběhněte úřad pro papír, protože ten z ledna (když jste hlídali děti na jarním soustředění) už neplatí,“ výsledek je předvídatelný. Reakcí nebude vděk státu, ale věta: „Kašlu na to, letos nikam nejedu.“ Systém se tak vlastní administrativní hloupostí připraví o lidi, které nelze nahradit.
• Násobení papírů pro nic (Efekt zbytečného kolečka) Když je někdo aktivní vedoucí, mívá za rok vícero akcí: podzimní přespání v klubovně, jarní lyžařský výcvik, letní tábor a srpnové soustředění. Podle dogmatu tříměsíční lhůty bude tentýž bezúhonný člověk, který za 20 let v oddíle nezkazil nic kromě pár litrů krupičné kaše, čtyřikrát za rok dokazovat úřadům, že je čistý. Papír se stane modlou, která má stejnou vypovídající hodnotu jako věštba z kávové sedliny: protože, jak už víme, k trestnému činu může dojít klidně den po vydání razítka. Pedagogové mají takový papír jednou při nástupu do nové profese, dobrovolník jich bude mít štos.
• Výsledek: Papír vítězí, děti ostrouhají. Vize byla sice ušlechtilá: „Přes bumážku ochráníme děti.“ Realita ale bude taková, že:
• spolky a oddíly, které tábory pro čtvrt milionu dětí organizují, začnou pod tíhou papírové války krachovat nebo rušit činnost.
• Děti sice budou dokonale ochráněny před dobrovolníky, protože žádní dobrovolníci nezbudou, ale ministři si budou moci v kancelářích hrdě odškrtnout, že bumážkový systém funguje s přesností švýcarských hodinek.

Času ještě trochu zbývá a věřím, že v době digitalizace bude možno se souhlasem dobrovolníka vydávat pro organizátory notifikační upozornění, pokud dojde v rejstříku k změnám. To by totiž dobře stačilo.

Tím by se systém zásadně zjednodušil. Naštěstí, už u vesla nemáme piráty, a tak se tenhle digitalizační nástroj snad povede dokončit. Snad...