Stínohry, tanečky a schody

Když partaje a jejich drahé a totálně… marketingové agentury vyrazí do nákupního centra sociálních sítí, nikdy to neskončí jinak než totální estrádou.

Prodává se totiž plnohodnotný úlet.

V politickém cirkuse se totiž zrodila nová poučka: čím větší infantilita, tím větší šance, že vám kroužkovaný lístek hodí do urny občan, s dnes už nejspíš AI vymytým mozkem.

Jinak si totiž neumím podobné kampaně vysvětlit. Když se podíváme na nejnovější kousky z dílny našich politických influencerských hvězd, člověk neví, jestli má brečet, nebo si jít pro jistotu předem zamluvit lůžko na psychiatrii. Nejeden volič už totiž po zhlédnutí těchto předvolebních estrád trpí akutním otvíráním dlaně, nikoliv však proto, že by chtěl zaškrtnout kandidáta, ale aby si raději oči před podobnou taškařicí zakryl růžovými klapkami s nadějí na lepší polititky tam nahoře.

Kdysi se politici alespoň namáhali předstírat, že řeší reálné problémy. Dneska? Minulý tasil svůj bájný deštník proti drahotě, stávající kdysi mluvil s kohoutem, teď kádruje Evropu a oprašuje své marketingové výstřelky.

To všem pořád není nic proti ostatním minoritním postavičkám, které hrají podivné hry připomínající historické techniky, které by v podání našich současných politických bavičů neobstály ani jako skeč v podprůměrném kabaretu. Místo státnické rozvahy sledujeme estrádu plnou trapných rekvizit, kde se politická kompetence měří počtem lajků od lidí, kteří už dávno rezignovali na zdravý rozum. Kampaň do Senátu je toho nejlepším příkadem, kde se nám páni a dámy politikové snaží namluvit, že horní komora parlamentu je vlastně takové hřiště pro přerostlá batolata.

Tak třeba:

• Dva známí politici spojili síly a výsledkem je vizuální morová rána, která působí, jako by ji režírovaly temné síly čínského imperatora. Čínská prstová stínohra v podání dvou dospělých lidí, kteří se tváří, že zachraňují republiku věru spíše připomíná právě ten kabaret. Tvůrci téhle politické taškařice zjevně vycházejí z revoluční sociologické hypotézy: Pokud voliče dostatečně vyděsíme a ponížíme jejich inteligenci, ztratí jakoukoliv vůli klást kritické otázky a raději nám dají hlas.
• A pak je tu jeden z regionálních hejtmanů, který nejspíš dokázal politicky zvednout svou prestiž hopsáním jako utržený z řetězu.
  

Politici nám tu skáčou, tleskají, dělají bubliny z žvýkaček a tváří se u toho tak odhodlaně, že by člověk v zápalu soucitu nejraději mu ten hlas hodil, aby už byl od pokoj. Dneska zkrátka stačí, když se budoucí politik nebo senátní kandidát svine do prenatální polohy, natočí se u toho na video a poplácá se po rameni, jak skvěle „rezonuje s mladou generací“.

Pokud má tahle infantilní estráda skutečně podporovat myšlenku, že tyhle postavičky budeme volit, pak nezbývá než konstatovat jediné: volební urny se definitivně proměnily ve sběrné suroviny pro politický odpad.

Možná trochu stranou stojí ještě jedna scénka. Nesouvisí s volbami, ale s kampaněmi určitě. Příslušný rezortní ministr pro sport a prevenci přišel s kampaní „Zdraví je drahé, schody jsou zdarma“. Ten člověk neprodává vize, programy ani svaly. Nevyndává deštník, nekádruje Evropu, neskáče, netleská a nedělá bubliny. Prostě oslovuje lidi a říká jim: jděte po schodech místo výtahu. Je to zdarma. Je to racionální. Je to jednoduché a totálně dětinské.

A přesně proto to ve srovnání s tím zbytkem nepůsobí jako totální vyložený blázinec, byť to zůstává jen banální taškařicí. Jednoduchá výzva a fakt, že pravidelná chůze do schodů má podle studií prokazatelný dopad na kardiovaskulární riziko. Dotyčný s tím běhá do schodů – a na rozdíl od většiny politických influencerů to nedělá proto, že by působil kdovíjak objevně, ale spíše proto, že jde o bezobsažnou rutinu. Ano, je to primitivní. Dá se z toho dělat legrace a na první pohled to vypadá jako další z řady zbytečných politických úletů.

Ale ve srovnání s deštníkovými estrádami, senátní čínskou prstovou stínohrou, hopsáním a celkovou politickou taškařicí to má jedinou neutrální vlastnost: nesklouzává to k absolutnímu pouličnímu buskingu, což jinak někteří političtí marketéři v čele s piráty zvládli na jedničku. Sice s trochou porušení autorských práv, ale co?

Zatímco jedni prodávají infantilitu jako hlavní produkt a podbízejí se za každou cenu, tady jde jen o prázdné moralizování nad lidskými schody, které sice nikoho neurazí, ale ani nikomu nic nepřinese. Není to sice žádná velká politická katastrofa, jen další zbytnělý úřad, který místo skutečné práce rozdává rady o gravitačních zákonech.

Volební urny se tak dál mohou plnit lejstry s doslova leckým.

Ve sktytu své optimistické duše doufám, že tahle absolutní vyprázdněnost politického prostoru je opravdu jen ta předvolební snaha o zajímavost a že se všichni ti komici vrátí k běžné práci a přestanou ze sebe dělat šašky.