Stín práva první noci se prohlubuje - II

Když jsem ráno dopsal svou úvahu, vůbec mne nenapadlo, že bude mít přímo bleskové pokračování, ostatně tak je to s AI skoro vždycky. A tak tu holt máme první pohled už první noci.

Když jsem ráno dopsal svou úvahu, vůbec mne nenapadlo, že bude mít přímo bleskové pokračování, ostatně tak je to s AI skoro vždycky. A tak tu holt máme:

Chemie algoritmu: Právo prvního dojmu na trhu s láskou (tou placenou alespoň předplatným)

Stejně jako v obchodním světě vítězí první nabídka, na poli lidských vztahů začíná kralovat první dojem. A platformy, jako je Tinder se svou funkcí „Chemistry“, jsou dokonalými architekty této nové reality. S opravdovou chemií má tento proces společného jen to, že jde o rychlou, pokaždé skoro o povrchní reakci. Je to logické pokračování „práva první noci“ – z ekonomické sféry jsme je jednoduše přenesli do té intimní.

Kdysi feudální pán nárokoval první noc. Dnes si algoritmus nárokuje první pohled. Funkce „Chemistry“ se tváří jako sofistikovaný nástroj pro hledání hlubšího pouta, ale v jádru je jen zdokonaleným parním válcem prvního dojmu. Už nejde jen o to, jestli se nám někdo vizuálně líbí nebo ne. Algoritmus nám předkládá otázky a výběry, vytváří iluzi hluboké kompatibility, zatímco ve skutečnosti jen urychluje a formalizuje ten nejstarší instinkt: rozhodnutí učiněná v řádu sekund. Čumí nám do mobilu na všechny fotky, porovnává, analyzuje a podle preferencí stanovuje profil... koho? Nápadnice? Nápadníka? Nebo i toho mouly, co dal Tinderu k tomuhle šmejdění souhlas? Nejspíš všechny dohromady. Však preference jsou hodně ekonomická data, že?

„Vítejte v nové éře digitálního párování. Už nevybíráte vy. Vybere za vás váš mobil. Podle fotek. Podle toho, jak se tváříte na selfie, co jíte, jakou máte kočku, a jestli náhodou nevypadáte jako někdo, kdo by si zasloužil být spárován s unaveným pánem v tílku, co pije pivo ve sklepě. Tinder se změnil. Už nehledá lásku. Hledá vzorec. A pokud jste někdy vyfotili plyšového medvěda, připravte se na rande s algoritmem, který si myslí, že jste emocionálně kompatibilní s pohádkovou postavou z kartonu, ve kterém byl ten plyšáček zabalen.“

Tato „chemie“ je stejně křehká a umělá jako ta, kterou nabízí první chatbot. Je to chemie okamžitého bliku, nikoli pomalého poznávání. Systém nás učí, že lidské vztahy lze optimalizovat stejně jako dodací řetězec – kde nejde o kvalitu zboží, ale o rychlost, s jakou je expedováno. Profil, který je „schválen“ během vteřiny, má nesrovnatelně vyšší šanci než ten, nad nímž bychom se v reálném světě možná zamysleli déle.

Následky této kultury okamžité volby jsou hluboce devastující. Místo abychom nalezli více spojení, jsme přehlceni prázdnými možnostmi. Místo abychom objevovali komplexnost druhých, jsme naučeni je třídit do jednorozměrných škatulek. Investujeme do vytváření dokonalého prvního dojmu pro algoritmus, místo abychom pěstovali schopnost skutečného setkání. Stáváme se obchodníky sami se sebou, kde naše fotografie a odpovědi na kvízové otázky jsou první nabídkou, která musí zvítězit v nelítostné soutěži.

Tím se kruh uzavřel. Digitální trh nám vzal svobodnou volbu a nahradil ji tyranií první nabídky. Digitální láska nám bere svobodné poznávání a nahrazuje ji tyranií prvního dojmu. V obou případech je kvalita obětována na oltáři rychlosti a snadného konzumu. Za sebe jsem rád, že má éra seznamky nic takového neměla a hezky jsem si musel ty „baby“ vybírat podle svých očí... tedy pokud ony dámy vůbec připustily, že se budou bavit se mnou... to ale bych měl psát malým fontem.

„Právo první noci“ tak dostává svou finální, důvěrnou podobu. Nejde už jen o to, kdo první získá naši pozornost jako zákazníka. Jde o to, kdo první získá naši pozornost jako potenciální milenec nebo partner. A v tomto souboji nevládne náhoda nebo osud, ale chladná logika algoritmu, který nám dokonale zrcadlí naši vlastní netrpělivost a povrchnost. Stali jsme se jak pány, tak poddanými v tomto novém feudalismu prvního dojmu.