Smrtelně vážná krize se nekoná! Tak to tedy ne!!!

Smrtelně vážná krize se nekonala. A my jsme na to připraveni nebyli. Kdo by to byl řekl, že to dopadne takto... hrozivě obyčejně?

Po měsících sžíravých obav, apokalyptických vizí a plamenných výzev „na záchranu školství“ se ukazuje, že velká reforma převodu financování nepedagogů na zřizovatele (ONIV) nezpůsobila kolaps civilizace, jak jsme všichni (hrdě se přiznám, já tedy ne)... a s jakým gustem ... předpokládali.

Asociace ředitelů základních škol si dovolila provést průzkum a data jsou až nechutně klidná. Připravte se na šok:

Věc, kterou všichni přežili: Počet zaměstnanců.

Téměř 90 % škol hlásí, že jejich počet nepedagogů zůstal stejný. Ano, čtete správně. Stejný. Pouhá hrstka (1,6 %) s pláčem odevzdala některé pracovníky zřizovateli a necelých 6 % muselo pozice zrušit. To je téměř statistická chyba! Kde je ten slibovaný exodus uklízeček a výpovědi školníků? Kde je ten chaos? Drtivá většina ředitelů jen pokrčila rameny a šla dál. Naprosto nezodpovědné chování v době, kdy jsme očekávali drama.

2. Finanční katastrofa? Spíš takové „ujde to“.

Téměř 70 % škol dostalo na mzdy nepedagogů od zřizovatele tolik, kolik potřebují. Ano, čtete znovu správně. Ano, někdo (19,5 %) má méně a to je samozřejmě špatně. Ale kam se poděly ty tisíce ředitelů, kteří měli kvůli této změně okamžitě zavřít školu? Sedí v kancelářích a... jednají. Někteří dokonce dostali více (3,4 %), což je situace tak nečekaná, že o ní téměř nemluvíme. Hlavní problém se ukázal být překvapivě technický: zřizovatelé často poslali peníze jen na tarif, zapomněli na odměny. To je problém, ale není to konec světa. Jen nudná byrokratická nedokonalost.

3. Ostatní výdaje: Ticho před (ne)bouří?

60 % škol tvrdí, že částka na věci jako energie či učebnice se nezměnila. 12,5 % dokonce hlásí nárůst. Jen pětina zaznamenala pokles. To není krize, to je běžný koloběh municipalit! A opět tu máme tu největší „potíž“: zřizovatelé posílají peníze jednou sumou, bez rozdělení. Ředitelé tak musejí... přemýšlet a rozhodovat se. Děsivá představa, viďte. Popravdě, v době, kdy jsem řediteloval bych přesně tento přístup přivítal. Škatulky jsou pro ředitele na draka.

4. Mobilní apokalypsa odložena.

Zatímco o penězích se ukázalo, že je možná zbytečné tolik „řvát“, v tématu mobilů jsme si řvaní užili. 38,7 % ředitelů volá po celoplošném zákazu. Více než polovina (56,9 %) však klidně věří, že si o tom může rozhodnout škola sama. Jinými slovy: většina ředitelů nechce, aby stát do toho kecal. Ironie je dokonalá – zatímco o penězích, kde by centrální řízení možná dávalo smysl, si rozhodují obce, o mobilech, kde by decentralizace byla na místě, se vede boj o celostátní diktát. A komentáře jdou ještě dál: „Zabývejme se sociálními sítěmi a rolí rodičů!“ No to tedy není vůbec jednoduché a sebeuspokojující řešení.

Závěr, který nikoho nepotěší:

Jeden moudrý ředitel to trefil: „Ředitelům i starostům změna přidělává práci, ale zatím nejde o žádné velké zemětřesení. Hodně záleží na vztahu škola – zřizovatel.“

A tady to máme. Po všem tom řvaní, že je to špatně, se ukazuje, že výsledek závisí na... místní spolupráci, komunikaci a rozumném přístupu. Žádná velká ideologie. Žádný systémový kolaps. Jen práce. To je ale strašlivě neatraktivní zjištění. Jak se má člověk na takovou zprávu vzrušovat? Jak z toho udělat předvolební heslo? Jak toho náležitě využít? Však oni si ti noví něco najdou.

Největší ironií celého průzkumu je možná to, že nejvíce kontroverzní a vyhrocené téma zůstává... telefony v kapsách dětí. O penězích, které jsou pro chod školy životně důležité, se dá domluvit. O kousku plastu a křemíku, který drží v ruce žák, zuří vášnivý boj.

Snad nám to vydrží do komunálních voleb. To bude teprve pořádná show.