Seznamte se, sborovna (4)

Tak jsme se trošku díky jiným tématům zasekli v představení sborovny druhé školy, do které zamíříme s trochou nadsázky, slz, ale i tragikomedie.

Výborně, kolego! Když jsme už probrali všechny myslitelné (i nemyslitelné) aspekty kantorova údělu, nesmíme zapomenout na to nejdůležitější – na ty povinnosti, které sice nejsou nikde v popisu práce, ale bez nichž by dnešní kantor-šašek nebyl kompletní. Vstupme tedy do svatyně moderní pedagogiky, kde se výuka mísí s terapií a kde se děti neučí proto, aby něco uměly, ale aby se cítily dobře. Vítejte v části desáté!

Modul desátý: Ledoborky, exitky, relaxační chvilky

Učitel začíná den jako ledoborec: proráží zmrzlé ticho, rozráží bloky odporu a snaží se otevřít cestu tam, kde ostatní vidí jen neprůjezdnou kru. Celé měsíce tlačí, táhne, bourá a vysvětluje, zatímco kolem něj krouží hejna pozorovatelů, kteří přesně vědí, jak by dělali oni ...kdyby... Když se konečně podaří prorazit, zjistí, že za ním nikdo nejede, protože všichni čekají, až to udělá znovu, tentokrát ještě jemněji a s úsměvem. A když přijde únava, místo přístavu dostane do ruky exit ticket, aby reflektoval, co si z toho všeho odnáší. Nejčastěji to bývá poznání, že ledoborka se hodnotí podle toho, jak hezky kreslí do sešitu. Ale přesto další den znovu vypluje, protože někdo musí tu cestu razit, i když ostatní tvrdí, že led je jen „metafora“. A tak se z kantora stává kronikář vlastního tání – a z exitky malý papírek, který nikdy nepojme, co všechno se muselo prorazit.

a „málem“ holotropní dýchání aneb kantor jako wellness kouč, šaman a guru v jednom

Ledoborky aneb Ranní rozcvička před bitvou

Ráno, když děti přijdou do třídy, nemohou se jen tak posadit a začít se učit. To by bylo příliš lineární a nepřipravilo by je to na den plný zážitků. Každé ráno musí kantor nasadit ledoborku: aktivitu, která prolomí ledy mezi dětmi, mezi dětmi a učitelem a hlavně mezi učitelem a realitou, že ho čeká dalších pět hodin pekla.

Ledoborky jsou nekonečnou studnicí kantorovy kreativity:

• Kolečko pocitů: Děti sedí v kruhu a každý řekne, jak se dnes cítí. „Já jsem dneska jako vyhřátý toust.“ „Já jsem jako pomalovaná zeď.“ „Já jsem jako rozbitý mobil.“ Kantor si všechno zapisuje, aby mohl během dne přizpůsobit výuku individuálním potřebám. Když se dítě cítí jako rozbitý mobil, dostane automaticky jedničku, aby se mu spravila nálada.
• Dvě pravdy a lež: Každý řekne dvě pravdy a jednu lež o sobě a ostatní hádají, co je lež. Kantor zjistí, že jeden žák tvrdí, že umí hrát na housle, druhý, že byl v Africe, a třetí, že jeho táta je astronaut. Všichni hádají, všichni se smějí, a než se nadějí, uběhne dvacet minut a kantor má o dvacet minut méně času na vysvětlování zlomků. Ideální!
• Společný obraz: Děti dostanou jeden velký papír a každý na něj nakreslí, co ho dnes napadlo. Výsledkem je abstraktní dílo, které by vydalo na samostatnou výstavu v galerii moderního umění. Kantor ho vyvěsí na nástěnku a napíše: „Společná ranní vizualizace našich tužeb.“ Nikdo neřeší, že je to změť čar a barevných skvrn.
• Ranní otázka: Kantor napíše na tabuli otázku: „Co bys dělal, kdybys byl na měsíc ředitelem školy?“ Děti píší odpovědi na lístečky a kantor je pak předčítá nahlas. „Zrušil bych všechny učitele.“ „Dal bych všem samé jedničky.“ „Koupil bych do třídy pojízdný bar se zmrzlinou.“ Kantor se usmívá a v duchu si říká, že na tom měsíci by to fakt chtěl zkusit.

Exitky aneb Jak důstojně opustit místo činu

Zapomeňte na zvonění. Zvonění je přežitek, který traumatizuje děti a narušuje jejich flow. Dnešní hodina nekončí zvoncovým signálem, ale tzv. exitkou. Exitka je magický rituál, při kterém děti nesmí jen tak vstát a odejít. To by bylo příliš jednoduché. To by neposkytlo kantorovi žádnou zpětnou vazbu. Exitka musí být kreativní, zábavná a hlavně měřitelná. Ideální kantor-šašek má na konci každé hodiny připravenu sadu exitkových aktivit, kterými by mohl zabavit celou mateřskou školku na týden:

• Barevné papírky: Děti před odchodem vhodí do připravených krabiček barevný papírek – zelený (všechno jsem chápal a byl to nejlepší zážitek mého života), žlutý (bylo to fajn, ale radši bych byl na TikToku) nebo červený (chtěl bych zavolat právníkovi, protože tahle hodina porušila má základní lidská práva). Kantor pak tyto papírky večer doma třídí, lepí do portfolií a píše analýzu pro vedení školy, proč dnes měl červenou převahu.
• Palce nahoru/dolů: Klasika. Děti před kamerou (při online výuce) nebo před celou třídou ukazují palec nahoru, dolů nebo do strany. Kantor musí během tří vteřin vyhodnotit, kdo má palec do strany, a okamžitě tomu dítěti poskytnout individuální péči, aby náhodou neutrpělo sebevědomí.
• Slovní hodnocení: „Tak děti, než odejdete, každý jedním slovem zhodnoťte dnešní hodinu.“ A pak kantor poslouchá: „Nuda.“ „Pohoda.“ „Mdloba.“ „Kdy už skončíme?“ a snaží se z toho sestavit pozitivní zprávu pro třídní nástěnku.
• Taneček na rozloučenou: Protože proč by děti jen tak odešly, když si mohou zatancovat na písničku z TikToku? Kantor-šašek musí znát všechny aktuální taneční výzvy a s nadšením je předcvičovat, i když mu záda už dávno signalizují, že na tenhle věk fakt nemá.

A když už všechny děti konečně odejdou a kantorka si pomyslí, že si na chvíli sedne, ozve se ze dveří: „Pančelko, já jsem si zapomněl tablet.“ A další exitka začíná nanovo.

Relaxační chvilky aneb Když se učení odkládá na neurčito

Mezi jednotlivými vyučovacími bloky (které se dnes už ani neříkají hodiny, ale „edukační bloky“, aby to znělo moderně) musí být zařazeny relaxační chvilky. Je prokázáno, že mozek dítěte nevydrží soustředění déle než patnáct minut. Tedy alespoň mozek dítěte, které včera večer hrálo hry do jedenácti a vstávalo v šest. Relaxační chvilka není obyčejná přestávka. To by bylo moc snadné. Relaxační chvilka je řízená aktivita, kterou kantor-šašek vede s mistrovstvím zkušeného jogína:

• Dechová cvičení: „Děti, teď se všichni zhluboka nadechneme a pomalu vydechneme. Představte si, že jste na pláži, slyšíte vlny, cítíte slaný vzduch...“ Mezitím se hlouček v poslední lavici chechtá, protože někdo pustil prda, a dvě holky se hádají, kdo si sedne blíž k oknu.
• Protažení: Kantor předvádí jednoduché protahovací cviky, ideálně něco, co vypadá jako kombinace jógy a tance šamana. „A teď se všichni vytáhneme jako žirafy ke slunci!“ Děti se vytahují, ale hlavně se u toho fotí na mobil, aby daly story s popiskem „Naše pančelka je úplně mimo“.
• Poslech relaxační hudby: Kantor pustí přes repráky zvuky lesa nebo zurčící vody. Polovina třídy u toho usíná (což je vlastně cíl), druhá polovina si pouští přes sluchátka svoje vlastní pecky a kantor to řeší tak, že chodí mezi lavicemi a usměvavě gestikuluje „dejte to pryč“.
• Mindfulness: „Teď budeme tři minuty vnímat jen své tělo. Soustřeďte se na své prsty u nohou. Cítíte je?“ Ticho. Kantor se raduje, že konečně nastal klid. Pak se ozve: „Pančeli, a můžu si u toho čichat k té své propisce? Voní jako jahody.“ A je po mindfulness.