Seznamte se, sborovna (3)

Pořád ještě nejsme s těmi kompetencemi na konci. Ty nejlepší teprve přijdou. Posuďte sami, zda je máte i vy, zda byste to před lavicemi vůbec přežili.

Učitel vstupuje do každého školního roku jako do zvláštního typu manželství, kde má pětadvacet partnerů a ani jednoho si nevybral. Každá rodina má vlastní pravidla, vlastní pravdu a vlastní představu o tom, jak má jejich „společný vztah“ fungovat. Učitel tak žije v permanentním rodinném chaosu, kde se střídají tiché výčitky, pasivní agrese i velká očekávání, která nikdo nikdy neřekl nahlas. Někdy je to spíš reality show než pedagogika, jen bez kamer a bez honoráře. A přesto se od něj čeká, že bude loajální, trpělivý, empatický a vždy připravený na další rodinnou poradu. Je to vztah, který by nezvládl ani ten nejotrlejší vztahový kouč. A přesto ho učitelé žijí každý den – s úsměvem, který je někdy opravdový a někdy jen profesionálně vyžehlený.

Modul sedmý: Emoční inteligence na úrovni jogínského mistra či spíše kantor jako lidský vysavač

Ideální kantor musí být schopen přijmout a zpracovat emoce všech zúčastněných. Děti jsou vzteklé, protože je bolí břicho. Rodiče jsou vzteklí, protože je bolí hlava z práce. Vedení je vzteklé, protože přišla nová vyhláška. A pan učitel? Ten je tu od toho, aby ten všechen vztek vysál jako emoční vysavač a vrátil zpátky jen pozitivní energii, úsměv a pochopení.

Když mu rodič napíše v devět večer: „Dobrý den, já vím, že už je pozdě, ale syn si vzpomněl, že zítra potřebuje na výtvarku 5 kilo kaštanů, 2 kila žaludů a modelínu, kterou nemáme a všude je zavřeno, co s tím?“, ideální kantor neodpoví: „To jste si měli přečíst včera v notýsku.“ On odpoví: „Dobrý večer, žádný strach! Zítra ráno stavím se v lese, nasbírám, dovezru do školy a připravím. A modelínu mám v zásobě, mám jí tu půl kila v šuplíku. V pohodě, to vyřešíme. Hlavně ať syn zítra netrpí trémou.“ A pak ráno fakt vstane o hodinu dřív, aby to stihl.

Modul osmý: A co na to jeho rodina? aneb Polygamní manželství s pětadvaceti cizími dětmi

Ideální kantor má samozřejmě taky rodinu. Ta ale už dávno pochopila, že je v manželství s učitelem vlastně ve svazku polygamním. Sdílejí svého muže/ženu s pětadvaceti cizími dětmi a jejich rodiči. Večeře se odkládají, protože „ještě musím odepsat pár maminkám“. Víkendy se plánují podle toho, jestli náhodou není potřeba připravit něco do školy. Děti kantora jsou často ty nejvzornější, protože na ně nezbývá energie a musí být samostatné. A taky vědí, že když něco provedou ve škole, jejich rodič to bude řešit s ještě větší pečlivostí, než kdyby to byl normální rodič, protože „co by tomu řekli kolegové?“

Modul devátý: Odměna a uznání aneb Jediná motivace, která funguje

Jedinou odměnou pro tohoto poloboha je občasné „dobrý den“ na chodbě od bývalého žáka, který už zapomněl, co se učil, ale pamatuje si, že ten učitel byl „docela v pohodě“. Anebo kytička na Den učitelů, která už druhý den zvadne, protože ji kantor v tom shonu zapomněl dát do vázy.

Takový je tedy ideální kantor dneška. Multifunkční, nezdolný, usměvavý a vždy k dispozici. Kdybychom ho chtěli zaměstnat v jakémkoliv jiném oboru, museli bychom mu platit minimálně jako pětičlennému týmu specialistů. My ho ale máme ve školství. A on za to ještě děkuje. Protože je přece kantor. A to je poslání. Že by to už bylo všechno? Ale kdepak, ten vrchol kompetenčního umu jsme si nechali nakonec.