Řemeslníci aneb když zlaté prasátko netěsní

Zlaté prasátko z obrazovky zpívá sny, ale skutečný diamant se třpytí v rukou řemeslníka – ten jediný dokáže opravit protékající střechu nad hlavou a proměnit čekání v příběh o naději.

Žijeme v éře, kdy náš nejcennější majetek je virtuální: fotky na cloudu, peníze v internetové bance a identita na sociálních sítích. Náš svět se zmenšil na velikost obrazovky, a přesto nikdy nebyl tak konečný. Do této dokonalé digitální bubliny však občas zavane vítr z reality; a to doslova. Třeba když vám zatéká do ložnice a vy zjistíte, že jediná věc, která teď má „zlaté dno“, je kbelík pod stropem, zatímco vaše umělá inteligence vám nabízí post o nových teoriích šíření vlhkosti v porézních materiálech.

Říká se, že „řemeslo má zlaté dno“. Tato staletá moudrost dnes zní jako zaklínadlo ztracené civilizace z doby egyptských faraonů či alespoň bojlerů na Hrádku. Kde se tedy ti kouzelníci, co uměli spojit dva kusy hmoty dohromady tak, aby z nich nic nevytékalo, poděli? Odpověď je prostá: V duchu moderní tradice se z nich staly legendy. Bájní tvorové, o kterých se vypráví v hospodách. Občas, když máte trochu štěstí, tak na něj narazíte. Opravdu jen občas, a je to ještě náhoda. Jejich existence je obestřena tajemstvím. Zažili jste instalatéra, který přijel v den, kdy slíbil? Ne, ne, takové příběhy jsou už opravdu tím, čemu se dnes říká stories. A co první pohled na odhad ceny obložení koupelny okamžitě metamorfující na hororový scénář? Kdepak, radši jdeme si koupit na Temu plyšovou hračku. Řemeslnící, milé čtenářky a čtenáři i ti třetí, to jsou Yetiové českého řemesla.

Mezitím jsme kolem sebe vytvořili armádu jiných, lesklejších prasátek. Zlaté prasátko zvané AI umí napsat sonet o té zatékající střeše, vygenerovat patetický obrázek smutného kbelíku a sečíst všechny náklady na opravu s přesností na deset desetinných míst. Jenomže – a to je ten krutý vtip: NEMÁ RUCE. A tak ta naše slavná „inteligence“ bere za vděk, když jí řeknete, že „šroubky a matičky vypadaly“, ona nezeptá se na tu základní, řemeslnou otázku: „A proč, u všech šroubováků, je tam nezašroubuješ?“

Zíráme na zázraky digitálního světa, ale děje se něco nečekaného. Řemeslník, ten člověk od montérek a pachem po dřevě a oleji, se proměnil v alchymistu. Jeho čas se skutečně permutoval na zlato. Jeho mobilní telefon je věštírnou, kde se zjevují proroctví typu: „Můžu v září 2025, ve středu mezi desátou a jedenáctou, ale jen pokud nebude pršet.“ Jenže my už jsme v prosinci, a u nás pořád nic. A tak je to u pěti case studies (abych byl moderní) v jednom baráku z počátku století minulého, kde každá místnost vypráví svůj vlastní příběh o odkladu, nedostatku a křehké naději. Příchod řemeslníká připomíná příchod Mesiáše, a to je ještě pravděpodobnější. A to jsme ještě neviděli fakturu, co už je opravdu zjevením, před kterým bledne i nejsofistikovanější výstup ChatGPT.

Kam se tedy poděli? Neodešli. Oni povýšili. Manuální povolání se stala nedostupným luxusem. Z mistrů svého oboru se stali guruové, kteří vás za tučný obolus uvedou do reality, kde zákon gravitace a netěsnost spojů stále platí. My jsme si mysleli, že budeme žít v umělé blikající jedničce s nulou, zatímco jsem skončili v čekací listině na pokládku dlažby, která se táhne mnohem hlouběji naž kdysi tak pověstné fronty na banány.

Zlaté prasátko AI nám krásně chrochtá, dělá kotrmelce v datech a svítí do dálky. A je užitečné, to ano. Ale až vám poteče do bot – doslova – najednou zjistíte, že skutečné, ryzí, nefalšované zlato nesvítí na obrazovce.

Leží v kapse toho chlapa v montérkách, který konečně, po půl roce čekání, zazvonil u dveří. A v tu chvíli pochopíte, že zatímco prasátko je hezký sen, tak řemeslník je ten ČLOVÍČEK, kdo opravuje střechu nad vaší hlavou, aby se ten váš digitální sen nerozmáčel.

PS: A důchodce, ten je už docela zbytečný, jeho požadavky nedůležité, takže spatřit řemeslníka na prahu dveří, je úkaz naprosto ojedinělý, na který prostě neplatí ani ta slavná reklama na Kofolu.