Přímá souvislost politiky a kvality potravin? Musím připustit, že fakt ano...

S velkým nadšením a ještě větším apetitem jsem se ponořil do studia materiálů, které zkoumají onu pověstnou „přímou linku“ mezi děním na politické scéně a obsahem našeho talíře.

Odborná reserže z pera důvěřivého konzumenta)

Musím hned v úvodu přiznat, že výsledky mého bádání mi vyrazily dech (a na chvíli i chuť k jídlu). Spojitost je totiž tak přímočará, až by se dala krájet a nutno dodat, že ta pomyslná kudla je notně tupá a rezavá.

Základní teze je jasná: kvalita potravin není dána složením půdy, sluncem, vodou či poctivostí farmáře, ale výhradně stranickou příslušností a aktuálním zněním předvolebních slibů. Pokud si myslíte, že se máslo vyrábí ze smetany, jste na omylu. Máslo se dnes vyrábí z dotací, a jeho kvalita je přímo úměrná objemu zkonsolidovaných financí v rozpočtu.

Můj výzkum například prokázal, že obsah tuku v mléce klesá či stoupá v přímé úměře s popularitou ministra zemědělství. Když je ministr oblíbený, mléko je tak tučné, že by se dalo mazat na chleba jako sádlo. Když na něj média tlačí, mléko najednou připomíná spíše odstředěnou břečku s bílou barvou, protože prostě „není politická vůle“ dojit kvalitní krávy a tuk je zhoubou moderního fluidního člověka.

A co teprve maso! Kdo by hledal souvislost mezi šťavnatým biftekem a zdravým dobytkem na pastvě, je ztracen. A co taková kuřata? Klíčová je evropská dotace na půdní bloky. Čím větší lán, tím větší dotace, tím větší traktor, tím větší kurník a tím menší prostor pro slepici. Výsledkem je kuře, které za svůj krátký život nevidělo slunce, zato zažilo několik revizí Společné zemědělské politiky. Jeho maso je pak pevné jako podpis na memorandu a má chuť po kartonu z kancelářských potřeb, což je vlastně logické, protože celý jeho život byl řízen z úřednického křesla. A jeho uhlíková stopa? Určitě není daleko doba, kdy se na obalu i tuto zásadní informaci dozvíme. Zatím nám zůstává utajena...

Nemůžeme opomenout ani zázračnou proměnu chleba. Ten se v závislosti na aktuálním složení vlády stává buď „konzumním“ (tedy bílým, nadýchaným a bez chuti, aby nikoho neurazil), nebo „tradičním“ (tedy tvrdým, kyselým a s velkým obsahem vlastenectví). Zde naštěstí nenajdeme regionální označení, protože to co se stalo se syrečky či rumem, je dalším zajímavým koloritem kvality potravin. Cena obilí je samozřejmě přímo navázána na to, kolik ministr financí právě utratil za zahraniční cesty, aby tam „otevíral nové trhy“.

A nejkrásnější důkaz? Když se sejde parlamentní výbor pro zemědělství, následující týden se v obchodech objeví vajíčka, která mají žloutek tak bledý, až z nich přechází zrak. Je to přímý důsledek stresu slepic po vysílání přenosů z jednání. Jakmile se poslanci na něčem usnesou (například že se má víc podporovat malé farmáře), ceny v supermarketech okamžitě skokově vzrostou, protože trh musel absorbovat obrovské množství kvality, která se právě uvolnila z jednacích sálů.

Závěrem mé reserže musím konstatovat, že přímá souvislost tu je naprosto neoddiskutovatelná. Politici nám přímo, bez jakýchkoliv okolků a prostředníků, servírují to, co si zasloužíme. Čím větší chaos v koalici, tím větší konzervant v paštice. Čím ostřejší opoziční projev, tím ostřejší chuť dováženého čínského česneku.

Všem spotřebitelům proto doporučuji, aby přestali sledovat složení na obalech a začali sledovat sněmovní tisk. Tam se dozvíte, co budete jíst pozítří. A pokud chcete opravdu prvotřídní kvalitu, zbývá vám jen doufat, že se naše politická reprezentace rozhodne jednat v přímém přenosu a ve veřejném zájmu. Třeba pak ta polívka nebude z pytlíku, ale z hovězí oháňky, která se pásla na volné pastvě, měla dostatečnou svobodu a prděla proti uhlíkové stopě. Dokud se tak nestane, nezbývá než dodat: Dobrou chuť, vážení, ať vám ty předpisy chutnají!