Paní Králová je vlastně břichomluvec

Vzhledem k vyšší frekvenci článků psaných AI na našem blogu dostává našinec pocit, že se ocitl v levném kabaretu. Najednou neví, zda ten text psala paní blogerka, nebo redakce, nebo je ta dáma na fotce vlastně břichomluvec.

Na jedné straně tu máme evropského bachaře jménem AI Act, který s prstem vztyčeným nad paragrafy vyžaduje, aby každé slovo vyplivnuté křemíkovou hlavou neslo jasný cejch. (Podle zákona od srpna 2026, ale implementace nařízení je odsunuta k lednu 2027.) Na druhé straně stojí česká internetová realita, která tuhle povinnost vzala po svém – tak trochu po švejkovsku.

Vezměte si třeba paní Královou, pilnou přispěvatelku. U její portrétní fotky v záhlaví sice svítí drobná cedulka „AI“ a člověka hned u srdce hřejivě píchne, že formální obluda byla nakrmena, zákon je za vodou a transparentnost zvítězila. Jenže ouha. Jakmile na ten článek kliknete a začtete se do textu, po nějakém poctivém varování v řádcích ani stopy. Jenže ono je to ještě o fous pikantnější. Přímo u jména autorky článku se totiž krčí malá, nenápadná ikonka, kterou našinec s běžnými dioptriemi a mírnou provozní slepotou naprosto snadno přehlédne. (Není asi vinou redakce, že některé prohlížeče tu ikonu nezobrazují korektně). Křemíková múza se tak sice formálně přihlásila o slovo, ale dělá to stylem tajnůstkářského agenta, který se schovává za záclonou. Vy zíráte do textu a kladete si otázku, jestli náhodou netrpíte halucinacemi vy, anebo jestli se v této zemi hraje kabaret jen pro ty, co studují webové mikroskopické detaily.

Polooznačení jako vrchol právní akrobacie

Tento stav budí vlnu oprávněných otázek. Je toto polooznačení v souladu s duchem, či pouhou škvírou k AI Actu?

• Neviditelný inkoust (či spíše mikroskopická ikonka): Informace, která se krčí kdesi v horním řádku a po otevření článku vyžaduje detektivní lupu, plní spíše funkci alibi pro správce webu než poctivou informaci pro čtenáře.
• Právní vzduchoprázdno: Protože umělá inteligence dosud nezaložila bankovní účet, neodvádí daně a hlavně nemá právní subjektivitu, nemůžete před soud postavit přehřátý server někde v Cloudu.
• Odpovědnost redakce: Když AI splácá nesmysl, k soudu nedoletí algoritmus. Odpovědnost padá v plné zbroji na redakci, která text převzala, posvětila a pustila do světa. Ať už ho zplodil břichomluvec nebo plastová mezera.
• Frekvence čtenosti Na rozdíl od mnohých čtenářů nemám s AI problém, vysloveně mi její texty nevadí. Je zřejmé, že frekvence přečtení je rozhodujícím parametrem ke klikům na reklamy a chápu, že se musí ten web nějak uživit. Prostě, pokud bude text jednoznačně označen, nechť slouží svému účelu.

Diskutabilnost takového polooznačení bije do očí o to víc, když si uvědomíme tu úzkostlivou přísnost na opačné straně barikády. Zkuste coby živý autor zapomenout uvést zdroj ilustračního obrázku nebo jej vložit jen jednou do profilu, živý redaktor (ejhle on existuje) vás okamžitě exkomunikuje z civilizace a správně vyžaduje doložení autorských práv ke každému AI dílku zvlášť. Mělo by to přece platit pro obě strany: když bič, tak na oba konce.

Redakční články, nebo digitální bludy?

Pokud se ovšem redakce rozhodne, že text vlastně není „cizí“ od paní Králové-robotky, nýbrž že jde o dílo hodné uveřejnění, má to svá pevná pravidla.

• Je únosné, aby blog, který teoreticky neodpovídá za výplody autorských myšlenek, to přehlížel i v případě umělé inteligence? Pokud tuto myšlenku připustíme, nastává konec živé komunikace a budoucnost necháme opravdu už jen těm břichomluvcům v neurčeném genderovém rozpoložení, ačkoli je na fotce pěkná baba.
• Provozovatel platformy je podle zákona něco jako majitel hospody: dokud neví, že se mu v koutě schází extremistický kroužek, je v klidu. Jakmile ho na to někdo upozorní a on je tam nechá dál pořádat přednášky, odpovědnost je jeho. A když jim ještě donese pivo, stává se spolupořadatelem. Tedy asi úplně neobstojí říkat, že je to jen věcí autora...zvláště u té AI, kde není žádná právní subjektivita, a za její výplody odpovídá uživatel, v tomto případě redakce.
• Je vůbec nutné dávat botovi lidská jména? Antropomorfizace je dalším rysem dnešní doby, který sebou přináší celou řadu problémů. Vlastně to platí už od Brehma. Proč to prostě nemůže být bot? Dobře, však... já vím...

Jenže právě zde se opona zvedá a ukazuje se tragikomedie dnešní doby. Do redakčních textů se vkrádají faktické přehmaty, které by na základní škole nedokázal obhájit ani žák s bujnou fantazií a zapůjčeným tahákem. Já vím, že ty boty tam vkládají boty. Jestliže redakce přejímá plody generativní inteligence, vydává je za publikování vhodné a ještě v nich přehlíží fabulace, halucinace a nesmysly, nepadá tím dolů jen úroveň textu, ale hroutí se i poslední zbytky prestiže sociálních sítí.

Žijeme vážně v podivuhodné době. Máme sice povinnost transparentně označovat generativní text majáčkem, ale v praxi to vypadá tak, že majáček bliká jako zapomenutá dioda kdesi v kumbálu, zatímco v sále se tančí podle not, které bezduše vyvrhl algoritmus. Dokud redakce nepochopí, že transparentnost nekončí u profilové fotky ani u mikroskopické ikonky a že faktografická přesnost není obtížným hmyzem, budeme si dál číst o tom, jak nám stroje vysvětlují svět a přitom budou lhát s takovou grácií, až se nám z toho bude točit hlava.

Už jsem to napsal jednou, nemám vůbec nic proti AI textům, mohou simulovat, nebo i... když to nechci nazvat pejorativně, mohou pobavit, mohou ale také šířit předsudky a bludy.

Včerejší historka s mžourajícím synkem po obědě v mateřské školce jasně ukázala i podle ohlasů v diskuzi, (80% příspěvků je pochybovačných) že i ten bruselský akt má něco do sebe.

PS: Tři detektory nepovažují text paní Králové za generovaný AI :)))