Ovesná kaše: zrno utopené v plevách

Každý se občas ztrácí v diskusích o českém školství, o to více by si měl dávat pozor na rozhovory, kdy respondent připraví ovesnou kaši.

Tentokrát se podívejme na ten poslední, s poslankyní a zároveň ředitelkou školy Renatou Zajíčkovou. Přidá do ní pár zdravých zrn (to jsou ty věcné postřehy) a pak do ní nasype tolik plev, že se v tom dá i topit. Plevami přitom myslím šplechty, sporná tvrzení, někdy blízko lži a vždycky větičky hraničící s naivitou. Podotýkám, že rozhovor byl podstatně delší, držím se jen několika okolností. A taky toho nejpodstatnějšího, jak už říkal nestor současné politiky. Prachy, ty jsou až na prvním místě.

Na jedné straně se pasou děti jako stádo, protože každá hlava znamená dotaci. Ředitel s megafonem křičí: „Více žáků, více peněz!“ a tabulka roste jako kvasící normativ. Počet tříd klesá, dětí roste, ale rozpočet se směje.
Na druhé straně, v Boubíně, sedí pár dětí kolem ohně a učí se z mechu, ne z tabulek. Z celkového počtu hodin zbylo i na táborák.
Zatímco první škola shání žáky do stáda, druhá hledá co všechno jde rozpůlit, aby se rozpočet smál stejně jako u toho stádečka.
A v obou případech se prohne stát, protože ředitelé jednají racionálně. Prý je to z jejich strany zvrácené...obrácené určitě, ale zvrácenost je fakt něco jiného.

Kritika PHmax má racionální opodstatnění

Začněme tím zdravým. Zajíčková kritizuje financování škol skrze PHmax – systém, který odměňuje školy za počet odučených hodin, a tedy motivuje k dělení tříd i tam, kde to není pedagogicky nutné. Sama coby ředitelka školy (60 učitelů, aby bylo jasno) říká, že jí to kolegové mezi čtyřma očima potvrzují: „Když mám 18 dětí ve třídě, tak ji nepotřebujeme dělit, ale dělíme ji, protože za to dostaneme peníze.“ To je zrno. Systém vytváří motivaci a plýtvá penězi. Souhlas. Říkat tomu zvrácenost, je ale poněkud nadnesené. Ředitelé prostě jednají racionálně.

Dále cituje výroční zprávu ČŠI: kvalita není přímo úměrná množství peněz. Také zrno. Peníze samy o sobě nestačí, to ví každý, kdo někdy strávil víc než pět minut v učitelské sborovně. Tady opravdu žádnou korelaci nenajdeme a školství je v mnohém černá díra, která pohltí vše, co jí spadne do chřtánu. Na druhé straně taky vyprodukuje standardní výstupy.

Pleva první: „PHmaxy vedou k bankrotu ministerstva školství“

Tady to začíná. Ministerstvo školství je kapitola státního rozpočtu. Nemůže „zbankrotovat“ jako firma v konkurzu. Může mít tlak na rozpočet, může škrtat v plavání nebo ve výdajích, ale bankrot je nesmyslný parlamentní bonmot, který zní dramaticky, ale věcně je prostě žurnalismus. Paní poslankyně nepochybně ví, jak funguje státní rozpočet, je to tedy metafora pro neznalé s fůrou přibalené demagogie.

Pleva druhá: „ODS jako jediná pro to nezvedla ruku; a měli jsme pravdu“

Aha. Takže ODS kritizovala PHmax už v roce 2020? A její kritika byla, že to způsobí bankrot ministerstva? To je hezké zpětné vítězoslavné mávání. Jenže tehdejší kritika ODS byla primárně o tom, že PHmax přesouvá peníze mezi školami a že některé školy na to doplatí. Dnešní problém je opačný; školy mají peněz hodně, ale utrácejí je nesmyslně. Takže „měli jsme pravdu“ je politická pleva, nikoli analýza. Kdyby ODS měla skutečně pravdu, dnes bychom neřešili, že školy dělí třídy zbytečně, ale že nemají na platy.

Pleva třetí: „Návrat k financování na žáka“

To je také zdánlivě racionální perla. Systém PHmax je špatný, protože motivuje k dělení tříd. Takže řešením je vrátit se k předchozímu systému, který motivoval k tomu, aby školy nabíraly co nejvíc žáků do jedné třídy? Aby se tlačily počty na úkor kvality? To není řešení, to je jen záměna, i když osobně jsem spíše příznivec tohoto řešení. Zajíčková to prezentuje, jako by to byla samozřejmá cesta; ale každý, kdo o financování školství přemýšlel víc než pět minut, ví, že jediný smysluplný by byl kombinovaný model (na žáka + na potřeby + na výkon). Obtížné, složité řešení. Takhle z toho zas zbyly jen slupky.

Pleva čtvrtá: „Učitelé jsou konzervativní, chtějí si jet ve svých kolejích“

Ano, někteří ano. A někteří ne. Ale paušalizace na všechny učitele je laciná. Zajíčková jako ředitelka přiznává, že ředitelé často nevědí, co se na škole děje, a bojí se dávat zpětnou vazbu. To je pravda (zrno). Ale pak z toho vyvodí, že problém jsou konzervativní učitelé, místo aby se podívala na své vlastní ředitelské limity. Pokud má 60 učitelů a neví, jak učí, tak to není jejich chyba, že jsou konzervativní, to je její selhání managementu. Ale to už by bylo nepohodlné přiznat.

Pleva pátá: „Stačí přísnější výběr na pedagogické fakulty“

Toto tvrzení už není jen slupka, v ní skrývá moderní pohádka pro naivní snílky. Jasně, přijímačky na pedagogické fakulty jsou často formální. Ale představa, že zpřísněním vstupu vyřešíme kvalitu výuky, je stejně naivní jako tvrdit, že stačí koupit dražší židle, aby děti lépe počítaly. I kdyby na fakulty chodili samí nadšenci, do pěti let ve škole s 30 hodinami týdně, bez mentora, bez prostoru na přípravu a s ředitelem, který sedí v kanceláři; z nich vyrostou ti samí „konzervativci“. Ale to už by chtělo změnit systém podpory, ne jen vstupní filtr. To přece není o tom, kolik máme těch, co mají rádi děti, ale o desítkách faktorů, z nichž většina je sociálních. A tomu žádné dlouhé a upřímné pohledy nepomohou. Tak tyhle slupky bych do té rozbředlé kaše rozhodně nepřidával.

Co z toho všeho plyne?

Zajíčková je v jednom okamžiku kritička systému, který bere peníze (a jako ředitelka z něj profituje), vzápětí politička, která si přisvojuje zásluhy za kritiku, kterou ODS v té podobě neměla, a nakonec naivní reformátorka, která nabízí řešení z kategorie umělé inteligence plné halucinací, když tomu nebudeme říkat vědomé nepravdy.

Ovesná kaše, kterou naservírovala, obsahuje pár zrn pravdy: PHmax je neefektivní, peníze samy nestačí a ředitelé mají rezervy. Ale těch plev: bankrot ministerstva, návrat k financování na žáka, vina učitelů, zázračný filtr na fakultách je tolik, že tuhle jinak zdravou kaši prostě nejde sníst. Smysl by dávalo mluvit o kombinovaném financování, o podpoře ředitelů v pedagogickém vedení, o mentoringu místo certifikátů. To ale není tak chytlavé jako „bankrot“ a „konzervativní učitelé“.

Takže děkujeme, paní poslankyně, za zrna. Ale příště prosím méně plev. A klidně si dejte tu kaši sama, a hned k snídani, ať víte, jak chutná.